Pregéř

Pregéř byl středověký řemeslník specializující se na ražbu mincí, který pracoval v mincovnách pomocí ručního kladiva a razidel. Tento odborný pracovník, jehož označení pochází z německého slova prägen znamenající razit, představoval klíčovou postavu v procesu výroby mincí od raného středověku až do zavedení mechanických lisů v novověku.

Historie

Řemeslo pregéře se v českých zemích rozvinulo s počátkem domácí ražby mincí v 10. století. První pregéři pracovali na knížecích dvorech, kde vyráběli denáry pro přemyslovská knížata. S rozvojem těžby stříbra a založením královských mincoven ve 13. století vzrostl počet těchto specializovaných řemeslníků. Největší koncentrace pregérů byla v Kutné Hoře, která se stala centrem českého mincovnictví po objevu bohatých stříbrných ložisek.

Pregéři tvořili uzavřenou řemeslnou komunitu s přísnými cechovními pravidly. Učňovská příprava trvala několik let a zahrnovala nejen zvládnutí techniky ražby, ale také znalost metalurgie a základů rytectví. Mistrovská zkouška vyžadovala předvedení dokonalé ražby včetně přípravy střížků a seřízení razidel. Řemeslo se často dědilo z otce na syna, čímž vznikaly celé dynastie mincovních pregérů.

Ve 14. století, v době největšího rozkvětu kutnohorské mincovny za vlády Václava II. a Karla IV., pracovalo v českých mincovnách několik set pregérů. Byli organizováni do dílen vedených mincovními mistry. Každá dílna měla přesně stanovený počet pregéřských lavic a denní normu vyražených mincí. Za vlády Václava IV. dosahovala denní produkce jednoho pregéře až 2000 grošů.

Významný dokument o práci pregérů představuje Ius regale montanorum, horní zákoník z počátku 14. století, který upravoval pracovní podmínky v mincovnách. Pregéři měli zaručené nadstandardní výdělky, ale také přísnou odpovědnost za kvalitu ražby. Špatně vyražené mince nebo nedodržení váhy znamenalo pokuty, v případě podvodu hrozil trest smrti.

S příchodem husitských válek došlo k úpadku řemesla. Mnoho pregérů uprchlo ze země nebo zahynulo při dobývání Kutné Hory. Obnova mincovnictví po roce 1470 přinesla modernizaci výrobních postupů. V 16. století začaly pregéry postupně nahrazovat mechanické vřetenové lisy, které umožňovaly kvalitnější a rychlejší ražbu. Poslední ruční pregéři pracovali v českých mincovnách do konce 17. století, kdy definitivně ustoupili strojní výrobě.

Kulturní odkaz pregérského řemesla dokládá unikátní freska v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře z konce 15. století, která detailně zachycuje pregéře při práci. Toto vyobrazení je jedním z nejstarších technických zobrazení mincovní výroby v Evropě a stalo se symbolem českého numismatického dědictví.

Pracovní postupy a vybavení

Základním pracovištěm pregéře byla pregéřská lavice, nazývaná také preghaus. Jednalo se o masivní dřevěný stůl s kovovým soklem, do kterého bylo zapuštěno spodní razidlo. Pregéř na něj pokládal předem připravený kovový střížek, který byl zahřát a upravený do požadované hmotnosti. Po přiložení horního razidla následoval úder těžkým kladivem, který vtiskl do kovu reliéf mince.

Technika ražby vyžadovala mimořádnou přesnost a zkušenost. Pregéř musel trefit horní razidlo tak, aby se obrazy na obou stranách mince překrývaly správně. Síla úderu musela být dostatečná pro vytvoření ostrého reliéfu, ale ne příliš velká, aby nedošlo k prasknutí střížku. Zkušený pregéř dokázal vyrazit minci jediným úderem, méně zkušení potřebovali dva až tři údery.

Součástí pregéřského vybavení byly různé druhy kladiv o hmotnosti od jedné do pěti liber, kleště na manipulaci se žhavými střížky, pilníky na úpravu razidel a váhy pro kontrolu hmotnosti. Pregéři také používali speciální lorovaný střížek, který byl předem vyhlazen a vyleštěn pro dosažení kvalitního povrchu mince.

Zajímavosti

• Motiv pregéře z kutnohorské fresky se stal emblémem České numismatické společnosti, který navrhl medailér Karel Špánek
• Pregéři měli zakázáno nosit prsteny a náramky, aby nemohli ukrývat drahý kov určený na ražbu
• V mincovně platil přísný zákaz vstupu ženám, výjimku měla pouze svatá Barbora jako patronka horníků a mincířů
• Nejrychlejší pregéři dokázali vyrazit až 3000 drobných mincí za den, což vyžadovalo více než 10 hodin nepřetržité práce
• Pregéřské kladivo se stalo cechovním symbolem a objevuje se na pečetích mincovních cechů po celé Evropě
• Hluk z mincoven byl tak silný, že mnoho pregérů trpělo v pozdějším věku závažnou nedoslýchavostí