Přemysl Oráč
Přemysl Oráč je bájný zakladatel rodu Přemyslovců – oráč ze Stadic, kterého si podle pověsti zvolila za manžela kněžna Libuše a s ním dala Čechům knížete. Jeho příběh podrobně vylíčil kronikář Kosmas v Kronice Čechů z let 1119–1125. Historicky doložený není; podle něj se celý rod nazývá Přemyslovci.
| Totožnost | bájný první kníže a zakladatel rodu Přemyslovců |
|---|---|
| Manželka | kněžna Libuše |
| Místo pověsti | Stadice |
| Hlavní pramen | Kosmova Kronika Čechů, 1119–1125 |
| Nejstarší zobrazení | nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, 1. polovina 12. století |
| Památky | lýkové střevíce a mošna uchovávané v knížecí komoře na Vyšehradě |
| Pomník | Stadice, 1841 |
Historie
Přemysla jako muže, „jenž se jenom orbou zabýval“, zmiňuje už Kristiánova legenda, jejíž stáří je mezi historiky sporné. Souvislý příběh podal až Kosmas na počátku 12. století a po něm ho převyprávěla řada kronikářů.
Podle Kosmy vyslala kněžna Libuše poselstvo za mužem, ke kterému je dovede její kůň. Poslové našli Přemysla ve Stadicích při orbě. Než se s nimi vydal na cestu, pojedl na svém pluhu jako na železném stole a hůl, kterou zarazil do země, vypučela.
Příběh není historií, ale legitimizací. Vysvětluje, proč vládne právě tento rod: moc přišla z vůle věštkyně a z prostého lidu, ne z dobytí.
Symboly a odkaz pověsti
Lýkové střevíce a mošna, které si Přemysl vzal s sebou, se uchovávaly v knížecí komoře na Vyšehradě. Čeští panovníci je podle tradice nosili při nastolení a korunovaci jako připomínku původu rodu. Dalimilova kronika uvádí, že se od tohoto zvyku odchýlil jen Václav I., který se za selský původ styděl.
Nejstarší výtvarné zobrazení pověsti nesou nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě z první poloviny 12. století. Ve Stadicích připomíná událost Přemyslův pomník z roku 1841.
