‍ Protektorát Čechy a Morava

Protektorát Čechy a Morava byl útvar vytvořený nacistickým Německem na okupovaném území českých zemí v letech 1939 až 1945. Vznikl den po německé okupaci 15. března 1939 a formálně disponoval autonomií, která však byla zcela iluzorní. České země byly fakticky začleněny do Třetí říše.

Historie

Vznik protektorátu bezprostředně navázal na rozbití Československé republiky. Po mnichovské dohodě ze září 1938 ztratilo Československo pohraniční území osídlená Němci, jižní Slovensko připadlo Maďarsku a Těšínsko Polsku. Okleštěný stát, přejmenovaný na Česko-Slovensko, se zmítal v politické krizi. V březnu 1939 vyhlásilo Slovensko pod německým tlakem samostatnost a Hitler povolal prezidenta Emila Háchu do Berlína.

V noci na 15. března 1939 byl stárnoucí a nemocný Hácha vystaven brutálnímu nátlaku Hitlera a Hermanna Göringa, kteří hrozili bombardováním Prahy, pokud nepřijme německou okupaci. Hácha zkolaboval a po ošetření podepsal dokument, jímž vložil osud českého národa do rukou vůdce. Ráno 15. března 1939 německá vojska bez odporu obsadila zbytek českých zemí. Hitler přijel do Prahy a z Pražského hradu vyhlásil vytvoření Protektorátu Čechy a Morava.

Právní status protektorátu byl záměrně nejasný. Formálně nešlo o anexi, neboť Češi si údajně podrželi vlastní státnost s prezidentem, vládou a autonomní správou. Ve skutečnosti veškerou moc vykonával říšský protektor jmenovaný Hitlerem, jemuž byla česká správa bezvýhradně podřízena. Prvním říšským protektorem se stal Konstantin von Neurath, bývalý ministr zahraničí, který měl dodávat okupaci zdání umírněnosti.

Počáteční období přineslo relativní klid. Němci potřebovali český průmysl pro válečnou výrobu a nechtěli vyvolat odpor. Hospodářství bylo plně zapojeno do německé válečné mašinérie, továrny Škoda, ČKD a další závody vyráběly zbraně pro Wehrmacht. Životní úroveň zpočátku neklesla tak dramaticky jako v Polsku, avšak politická a kulturní svoboda byla potlačena. České vysoké školy byly uzavřeny po studentských demonstracích 17. listopadu 1939.

Situace se dramaticky změnila po příchodu Reinharda Heydricha, který v září 1941 převzal faktickou moc jako zastupující říšský protektor. Heydrich zahájil vlnu teroru proti odboji, nechal popravit stovky lidí a deportoval tisíce do koncentračních táborů. Zároveň se snažil získat české dělníky zvýšením přídělů potravin a sociálními opatřeními. Tato kombinace cukru a biče měla zlomit odpor a zajistit hladkou válečnou výrobu.

Atentát na Heydricha provedený československými parašutisty Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem 27. května 1942 vyvolal brutální nacistickou odvetu. Heydrich zemřel 4. června na následky zranění. Vesnice Lidice a Ležáky byly vypáleny a jejich obyvatelé zavražděni nebo deportováni. Stanné právo a masové popravy měly zastrašit obyvatelstvo a zlikvidovat odboj.

Poslední roky protektorátu byly poznamenány totální válečnou mobilizací. Muži byli nasazováni na práci v Říši, průmysl pracoval na plné obrátky pro německou armádu, příděly potravin klesaly. Odbojové hnutí, zdecimované heydrichiádou, se pozvolna obnovilo a připravovalo na povstání. To vypuklo v Praze 5. května 1945 a pokračovalo až do příchodu sovětských vojsk 9. května. Protektorát přestal existovat a české země se vrátily k obnoveném Československu.

Správa a každodenní život

Protektorátní správa vytvářela zdání autonomie. Státní prezident Hácha zůstal ve funkci jako symbol české státnosti, protektorátní vláda řídila běžné správní záležitosti. Ve skutečnosti byla veškerá rozhodnutí podřízena souhlasu německých úřadů. Úřad říšského protektora kontroloval vládu, zatímco německá policie a bezpečnostní služby působily nezávisle na českých orgánech.

Obyvatelstvo bylo rozděleno na říšské občany německé národnosti a protektorátní příslušníky české národnosti. Němci požívali privilegované postavení, Češi byli občany druhé kategorie bez politických práv. Židé byli od počátku vyloučeni ze společnosti, zbaveni majetku a od roku 1941 deportováni do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů. Z osmdesáti tisíc českých Židů přežilo válku jen asi deset tisíc.

Každodenní život byl poznamenán omezeními válečného hospodářství. Příděly potravin byly zpočátku snesitelné, ale postupně se zhoršovaly. Černý trh vzkvétal navzdory přísným trestům. Kulturní život byl omezen, česká literatura a divadlo cenzurovány, rozhlas a tisk sloužily německé propagandě. Přesto Češi nacházeli způsoby, jak vyjádřit národní identitu, od nosení čapek připomínajících husity po demonstrativní návštěvy vlasteneckých představení.

Měnový systém protektorátu byl podřízen německé říšské marce. Koruna protektorátní byla uměle navázána na říšskou marku v nevýhodném kurzu, který umožňoval Němcům levně skupovat český majetek. Národní banka byla zbavena nezávislosti a zlaté rezervy odvezeny do Berlína. Mince a bankovky protektorátu nesly dvojjazyčné nápisy a symboly formální autonomie, která ve skutečnosti neexistovala.

Zajímavosti

• Prezident Hácha byl po válce obviněn z kolaborace, ale zemřel dříve, než mohl být souzen.
• Protektorátní vláda vydávala vlastní pasy, které však mimo Říši nikdo neuznával.
• Zlato Národní banky ukradené nacisty bylo z části nalezeno po válce v solných dolech v Rakousku.
• Továrna ČKD vyráběla během okupace tanky pro Wehrmacht, což se stalo ironickým symbolem nucené spolupráce.