Ražebné
Ražebné je poplatek účtovaný mincovnou za přeměnu surového kovu na mince, který představuje rozdíl mezi nominální hodnotou mince a náklady na kov plus výrobu. V numismatice představuje ražebné klíčový ekonomický koncept určující ziskovost mincoven a kvalitu měny, přičemž historické příklady od středověkého seigniorage panovníků po moderní prémiové investiční mince ukazují, jak ražebné formovalo monetární systémy a státní finance napříč staletími.
Historie
Koncept ražebného vznikl s prvními mincemi v Lýdii v 7. století př. n. l., kdy král Kroisos účtoval obchodníkům poplatek za ražbu jejich zlata do standardizovaných mincí. Antické Athény financovaly stavbu Parthenonu z ražebného stříbrných tetradrachem - město inkasovalo 5% z každé vyražené mince. Římská republika stanovila ražebné na 1/42 libry stříbra, což generovalo stabilní příjem státní pokladny. Caesar zdvojnásobil ražebné pro financování gallských válek, což vedlo k první dokumentované inflaci způsobené nadměrnou ražbou.
Středověké ražebné, známé jako seigniorage (panské právo), se stalo hlavním zdrojem příjmů feudálních vládců. Karel Veliký standardizoval ražebné na 1/12 hodnoty mince napříč říší. Anglický král Jan Bezzemek zneužíval ražebné tak extrémně, že baroni ho přinutili v Magna Carta 1215 omezit svévolné změny. Ražebné ve středověku často dosahovalo 20-30% hodnoty mince, což motivovalo masivní padělání a ořezávání mincí. Italské městské státy jako Florencie udržovaly nízké ražebné 2-3% pro podporu obchodu, což učinilo florén mezinárodní měnou.
Raně novověké období přineslo sofistikovanější přístupy k ražebnému. Španělsko exploatovalo americké stříbro s ražebným až 60% na koloniálních mincích, což financovalo evropské války Habsburků. Merkantilističtí ekonomové jako Jean Bodin teoretizovali optimální ražebné maximalizující státní příjmy bez způsobení hyperinflace. Anglická velká rekunace 1696 pod vedením Isaaca Newtona snížila ražebné na minimum pro obnovení důvěry v měnu po letech degradace.
Moderní éra transformovala ražebné z fiskálního nástroje na technický poplatek. Zlatý standard 19. století standardizoval ražebné na 0,5-1% pro zajištění mezinárodní směnitelnosti. Brettonwoodský systém fakticky eliminoval ražebné na zlatě fixací 35 dolarů za unci. Současné ražebné na investičních mincích se pohybuje od 3% pro zlaté Krugerrandy po 50% pro stříbrné American Eagles. Paradoxně nejvyšší ražebné dnes mají běžné oběhové mince - výroba evropského centu stojí 1,7 centu, což představuje negativní ražebné 70%.
Ekonomie a výpočet ražebného
Ražebné se vypočítává jako rozdíl mezi nominální hodnotou a výrobními náklady včetně kovu, práce, režie a distribuce. Vzorec: Ražebné = Nominální hodnota - (Cena kovu + Náklady ražby). Efektivní ražebné zahrnuje časovou hodnotu peněz a riziko padělání. Laffferova křivka aplikovaná na ražebné ukazuje, že příliš vysoké ražebné vede k poklesu příjmů kvůli odmítání mincí nebo padělání.
Moderní centrální banky používají koncept monetární seigniorage - zisk z emise bezhotovostních peněz s nulovými výrobními náklady. ECB inkasuje ročně přes 20 miliard eur z úroků na aktivech krytých emitovanými eury. Kryptoměny přinesly algoritmické ražebné - Bitcoin "účtuje" ražebné formou transakčních poplatků těžařům, Ethereum "pálí" část poplatků, čímž vytváří deflační ražebné.
Zajímavosti
- Francouzský král Filip IV. Sličný změnil ražebné 35krát během své vlády, což mu vyneslo přezdívku "král padělatel"
- Japonské koban zlaté mince měly ražebné přes 300%, protože obsahovaly méně zlata než udávala nominální hodnota
- Americká mincovna vydělává ročně přes miliardu dolarů na ražebném z quarterů státní série
- Zimbabwe v roce 2008 mělo negativní ražebné minus 99,9999% - náklady na tisk 100 bilionové bankovky převyšovaly její reálnou hodnotu
- Vatikán má nejvyšší ražebné na světě - běžné euromince prodává za 50násobek nominální hodnoty v oficiálních sadách
- Čína účtuje "ražebné" 15% na pandách, ačkoli jsou prodávány jako investiční zlato, což kritizuje Světová zlatá rada