Raznice

Raznice je ocelový nástroj s negativně vyrytým obrazem používaný k ražbě mincí, medailí a žetonů, který vtlačuje motiv do kovu (střížku) úderem nebo tlakem. Kvalita raznice přímo určuje vzhled a hodnotu výsledné ražby, proto jejich výroba patřila k nejstřeženějším řemeslům mincovního umění.

Historie

První raznice vznikly v Lýdii kolem roku 650 před naším letopočtem společně s vynálezem mincovnictví. Tyto primitivní nástroje byly vyrobeny z tvrzené bronzi a obsahovaly jednoduché geometrické vzory nebo symboly. Řečtí řemeslníci v 6. století před naším letopočtem zdokonalili techniku výroby raznic z tvrzené oceli, což umožnilo vytváření detailních portrétů a složitých kompozic. Slavné athénské tetradrachmy se sovou byly raženy raznicemi tak kvalitními, že některé vydržely tisíce úderů.

Římské období přineslo standardizaci výroby raznic. Císařské mincovny zaměstnávaly specializované rytce (scalptores), kteří vytvářeli raznice podle oficiálních předloh. Caesar Augustus zřídil v Římě centrální dílnu pro výrobu raznic, odkud se distribuovaly do provinčních mincoven. Životnost raznice se pohybovala kolem 10 000 až 30 000 úderů podle kvality oceli a tvrdosti raženého kovu. Opotřebované raznice se přerývaly, což vytvářelo variety dnes ceněné sběrateli.

Ve středověku se technika výroby raznic dočasně zhoršila. Raznice byly často vyráběny místními kováři bez specializovaných znalostí. Karel Veliký se pokusil situaci zlepšit zřízením dvorské školy rytců v Cáchách. České země měly výhodu kvalitních železných rud, proto pražská mincovna již za Boleslava I. používala raznice vyrobené z oceli dovážené z Norska přes Kyjevskou Rus.

Přelom nastal za vlády Václava II., kdy italský mincmistr Gozzius z Orvieta přinesl do Kutné Hory pokročilé techniky výroby raznic. Pro ražbu pražských grošů byly vytvořeny raznice z kalené oceli s životností přes 50 000 úderů. Spodní raznice (stock) byla zapuštěna do dubového špalku, vrchní raznice (eisen) měla rukojeť pro snadnou manipulaci. Tento systém se v českých zemích používal až do 16. století.

Karel IV. založil v roce 1348 cech rytců raznic při pražské mincovně. Mistři museli projít sedmiletým učením a složit náročnou zkoušku - vytvořit funkční raznici s portrétem panovníka. Ochrana raznic byla přísná - ztráta nebo krádež raznice se trestala smrtí. V mincovně byly raznice skladovány v truhlici se třemi zámky, klíče měli mincmistr, nejvyšší pregéř a královský úředník.

Renesance přinesla revoluci v kvalitě raznic. Rudolf II. zaměstnával vynikající italské a nizozemské rytce, kteří vytvářeli raznice srovnatelné s uměleckými díly. Slavný rytec Alessandro Abondio vytvořil raznice pro rudolfovské tolary, které jsou považovány za vrchol renesančního mincovního umění. Technika rytí byla tak precizní, že na ploše tolaru bylo možné zobrazit desítky postav v detailních scénách.

Vynález šroubového lisu v 16. století změnil požadavky na raznice. Musely vydržet enormní tlak bez prasknutí, což vyžadovalo dokonalejší kalení. Hans Guet, mincmistr Ferdinanda I., vyvinul v Halle novou metodu kalení raznic pomocí směsi oleje a vosku, která zvýšila jejich životnost na 100 000 úderů. Tato technika se stala přísně střeženým tajemstvím habsburských mincoven.

Barokní období znamenalo vrchol umělecké kvality raznic. Leopold I. ustanovil dvorskou školu rytců ve Vídni, kde se vyučovaly nejmodernější techniky. Matthäus Donner vytvořil raznice pro svatováclavské dukáty, které dokázaly přenést na minci i nejjemnější detaily vlasů a látky. Raznice se začaly vyrábět redukcí z velkých sádrových modelů pomocí redukčního stroje, což umožnilo dosáhnout dosud nevídané přesnosti.

Za Marie Terezie došlo k další standardizaci. Císařovna nařídila v roce 1750 vytvoření jednotných raznic pro všechny mincovny monarchie. Joseph Tautenhayn starší vyvinul systém výměnných raznic, kde se jednotlivé prvky (portrét, erb, nápis) mohly kombinovat. To výrazně zrychlilo výrobu a snížilo náklady. Raznice pro tolar Marie Terezie z roku 1780 byly tak dokonalé, že se používaly více než století.

Průmyslová revoluce 19. století přinesla mechanizaci výroby raznic. Parní redukční stroje umožňovaly přesné zmenšení velkých modelů. František Josef I. nechal v roce 1857 vybavit vídeňskou mincovnu nejmodernějšími stroji na výrobu raznic od firmy Uhlhorn. Ocelové raznice se nyní kalily v přesně kontrolovaných pecích, což zajišťovalo konzistentní kvalitu a životnost přes 500 000 úderů.

Československá republika zdědila tradici kvalitních raznic. Otakar Španiel vytvořil raznice pro první československé mince s mistrovskou precizností. Za první republiky pracovali v Kremnici vynikající rytci jako Andrej Peter nebo Anton Hám. Jejich raznice dosahovaly takové kvality, že některé sloužily k ražbě přes milion kusů bez viditelného opotřebení.

Technické parametry a výroba

Moderní raznice se vyrábějí z vysoce legované nástrojové oceli s obsahem chromu, wolframu a vanadu. Proces začíná vytvořením pozitivního modelu v sádře nebo vosku ve zvětšeném měřítku. Model se pomocí pantografu nebo CNC stroje zmenší na požadovanou velikost a negativně vyryje do ocelového válce. Hrubě opracovaná raznice se ručně dočišťuje a následuje složitý proces kalení.

Kalení probíhá ve vakuové peci při teplotě 1050 až 1150 stupňů Celsia s rychlým ochlazením v oleji nebo dusíku. Povrch raznice se často potahuje titannitridem pro zvýšení tvrdosti a snížení tření. Výsledná tvrdost dosahuje 58 až 62 HRC. Moderní raznice pro automatické lisy vydrží až 1 milion úderů při ražbě měkkých kovů.

Raznice se dělí na horní (svrchní) a dolní (spodní). Dolní raznice je pevně ukotvena v lisu a obsahuje obraz aversu mince. Horní raznice s reversem je pohyblivá. Pro ražbu hranových nápisů slouží kroužek obepínající střížek. Sada raznic pro jednu minci tedy obsahuje minimálně tři součásti.

Kontrola kvality raznic je kritická. Používá se optická měření s přesností na tisíciny milimetru, kontrola tvrdosti a metalografická analýza struktury oceli. Každá raznice má jedinečné identifikační číslo pro sledovatelnost. Opotřebené raznice se musí zničit, aby nemohly být zneužity k padělání.

Zajímavosti

• Nejstarší dochovaná raznice pochází z řeckého Syrakús z 5. století před naším letopočtem a je vystavena v Berlínském muzeu
• Raznice pro pětidukát Ferdinanda II. z roku 1629 vážila přes 5 kilogramů a vyžadovala dva muže k manipulaci
• V roce 1953 byla v Československu ukradena raznice na padesátihaléř, pachatel byl dopaden a odsouzen k trestu smrti
• Moderní raznice pro pamětní mince se vyrábějí laserovým gravírováním s přesností 0,001 milimetru
• Raznice pro tolar Marie Terezie s datem 1780 se používá dodnes v rakouské mincovně