Reverz

Reverz, též revers, rub nebo zadní strana, je odborný numismatický termín označující rubovou neboli zadní stranu mince, která je protilehlá k averzu čili lícní straně. Na reverzu se tradičně zobrazuje nominální hodnota mince, státní znak, heraldické symboly nebo umělecké motivy, zatímco averz nese obvykle portrét panovníka či hlavu státu.

Historie

Pojem reverz pochází z latinského slova reversus, což znamená obrácený nebo převrácený. Toto označení se v numismatice začalo používat již v antickém Římě, kde mincovní úředníci rozlišovali mezi hlavní stranou mince s portrétem císaře a rubovou stranou s alegorickými výjevy nebo nápisy. Římané považovali stranu s císařovým portrétem za důležitější, proto rubová strana dostala označení odvozené od obrácení či otočení mince. Ve starověkém Řecku se pro rubovou stranu používal termín opisthografos, který vyjadřoval podobný koncept zadní strany s nápisem nebo obrazem.

Ve středověku se rozlišení mezi lícní a rubovou stranou mince stalo ještě výraznějším. Zatímco na averzu býval zpravidla portrét panovníka nebo jeho jméno v podobě monogramu, reverz nesl nejčastěji kříž, který symbolizoval křesťanskou víru panovníka a státu. Tento kříž mohl mít různé podoby podle jednotlivých říší a království. V Byzanci to byl dvojitý kříž na stupních, v západní Evropě prostý latinský kříž, často doplněný heraldickými symboly. České denáry například nesly na reverzu zobrazení svatováclavské přilby nebo kříže s různými doplňkovými symboly, které pomáhaly identifikovat mincovnu nebo období ražby.

V období gotiky a renesance se motivy na reverzu mincí staly složitějšími a umělecky propracovanějšími. Na rubových stranách se začaly objevovat složité heraldické kompozice, městské znaky, cechovní symboly nebo náboženské výjevy. Například na pražských groších Václava II. z počátku 14. století byl na reverzu zobrazen dvojocasý český lev ve skoku, který se stal ikonickým symbolem českého mincovnictví. Tento heraldický motiv byl tak úspěšný, že se udržel na českých mincích po několik století. V německých zemích se na reverzech často objevoval říšský orel, v Uhrách znak s dvojitým křížem a v Polsku orel s korunou.

Renesance přinesla nový přístup k zobrazení na reverzu mincí. Umělci a rytci začali vytvářet složité alegorické scény, které oslavovaly vojenská vítězství, významné události nebo ctnosti panovníka. Na reverzu se objevovaly postavy antických bohů, personifikace ctností jako Spravedlnost, Moudrost nebo Vítězství. Slavné jsou například reverzy papežských mincí s vyobrazením svatého Petra a Pavla nebo reverzy benátských dukátů se svatým Markem předávajícím prapor dóžeti. V této době se také rozšířil zvyk umísťovat na reverz datum ražby, což dříve nebylo běžné.

Baroko a rokoko přinesly na reverzy mincí ještě větší dekorativnost a složitost. Rubové strany tolarů a dukátů se staly plátnem pro mistrovská díla mincovního umění. Objevovaly se na nich detailní bitevní scény, pohledy na města, architektonické památky nebo náboženské výjevy. Například saské tolary měly na reverzu často zobrazené důlní scény jako připomínku zdroje stříbra, z něhož byly raženy. Slezské mince zobrazovaly na reverzu orla s rozpjatými křídly držícího v pařátech různé heraldické štíty jednotlivých knížectví.

S nástupem osvícenství a klasicismu v 18. století se design reverzů začal zjednodušovat a standardizovat. Na rubových stranách se častěji objevovala nominální hodnota mince vyjádřená číslicemi, což dříve bylo vzácné. Reverzy začaly nést více praktických informací jako označení mincovny, iniciály mincmistra nebo zkušebního úředníka. V 19. století s rozvojem moderních států se na reverzech etablovaly státní znaky a symboly národní identity. Rakousko-uherské mince nesly na reverzu dvouhlavého orla s císařským erbem, pruské mince zobrazovaly orla s korunou a žezlem.

Technické aspekty a identifikace reverzu

Správné určení reverzu mince je základním úkolem při numismatické katalogizaci a popisu. V moderní numismatice platí konvence, že reverz je strana mince, která při správném držení mezi palcem a ukazováčkem a otočení kolem svislé osy ukazuje obraz ve správné orientaci. Tento způsob otáčení se nazývá mincovní ražba. Existuje však také medailová ražba, kdy se mince otáčí kolem vodorovné osy. U současných mincí je reverz obvykle strana s nominální hodnotou, státním znakem nebo hlavním motivem, který není portrétem.

Z technického hlediska vzniká reverz pomocí spodního razidla zvaného spodek nebo revers. Při ražbě je střížek položen na spodní razidlo s reverzním motivem a úderem kladiva nebo lisu se do horní strany střížku vtlačí motiv averzu z horního razidla. Kvalita reverzu často vypovídá o technické úrovni mincovny, protože spodní razidlo bylo více namáháno a rychleji se opotřebovávalo. V historii se setkáváme s různými technikami ochrany reverzního razidla, například jeho výrobou z kvalitnější oceli nebo častější výměnou. Moderní mincovny používají pro výrobu razidel reverzu stejné vysokopřesné technologie jako pro averz, včetně laserového gravírování a počítačového modelování.

Zajímavosti

• Na některých středověkých mincích byl reverz záměrně ražen obráceně jako ochrana proti padělání
• Čínské mince měly po staletí na reverzu pouze čínské znaky, žádné obrazové motivy
• Reverz prvních československých mincí z roku 1921 navrhl známý medailér Otakar Španiel
• Existují chybové ražby, kde je reverz vyražen dvakrát na obou stranách mince
• Ve starověkém Řecku některé městské státy razily mince s prázdným reverzem zvaným incusum