Říšský tolar

Říšský tolar (německy Reichstaler) byla těžká stříbrná mince zavedená na německém území roku 1566, která měla zrno 25,98 gramu a původně se rovnala 68 krejcarům. Tato významná obchodní mince se stala základní měnovou jednotkou Svaté říše římské a byla v různých modifikacích používána v českých zemích až do 19. století.

Historie

Vznik říšského tolaru souvisel s potřebou sjednotit chaotický měnový systém Svaté říše římské. Augsburský říšský sněm roku 1566 schválil vytvoření jednotné stříbrné mince, která měla nahradit množství lokálních tolarových ražeb. Nová mince obsahovala 25,98 gramu stříbra o ryzosti 889/1000, což odpovídalo 23,1 gramu čistého stříbra. Název Reichstaler zdůrazňoval jeho říšský, nadregionální charakter.

Původní hodnota říšského tolaru byla stanovena na 68 krejcarů, ale inflační tlaky způsobily, že roku 1580 se jeho kurz zvýšil již na 90 krejcarů. Tento posun dokumentuje monetární nestabilitu období, kdy se 2/3 říšského tolaru rovnaly říšskému zlatníku (gulden). Poměr mezi stříbrnou a zlatou měnou se neustále měnil podle tržních podmínek a dostupnosti drahých kovů.

V českých zemích byl říšský tolar oficiálně zaveden císařem Leopoldem I. patentem z 21. března 1694. Mincovní reforma stanovila jeho hodnotu na 2 zlatníky neboli 120 krejcarů. Současně byl definován vztah k zlatým mincím - jeden dukát se rovnal dvěma říšským tolarům. Tato reforma měla stabilizovat měnový systém po třicetileté válce a následných ekonomických turbulencích.

České mincovny v Praze, Kutné Hoře a Jáchymově začaly razit říšské tolary podle jednotného vzoru. Na averzu nesly portrét panovníka s latinským opisem titulů, na reverzu říšskou orlici s habsburským erbem na prsou. Kvalita českých ražeb byla vysoká díky bohatým stříbrným dolům v Krušných horách. Jáchymovské tolary byly obzvláště ceněné pro vysoký obsah stříbra.

V průběhu 18. století procházel říšský tolar různými modifikacemi. Marie Terezie roku 1750 zavedla konvenční tolar (Konventionstaler) podle vídeňské mincovní konvence, který obsahoval 23,39 gramu stříbra 833/1000. Tento standard vydržel až do rozpadu Svaté říše římské roku 1806. Poslední říšské tolary podle starého vzoru byly raženy v německých státech do 1838.

Specifickou variantou byl tolar Marie Terezie z roku 1780, který se stal nejrozšířenější obchodní mincí světa. Ačkoli formálně nebyl říšským tolarem, vycházel z jeho standardu. Byl ražen s neměnným letopočtem 1780 až do současnosti a sloužil jako platidlo v Africe a na Blízkém východě. Celkem bylo vyraženo přes 400 milionů kusů.

Technické parametry a varianty

Standardní říšský tolar z roku 1566 měl hmotnost 29,23 gramu při ryzosti 889/1000, což představovalo 25,98 gramu hrubé váhy stříbra. Průměr se pohyboval mezi 40-42 mm, tloušťka kolem 2,5-3 mm. Po reformě 1694 v habsburských zemích byla hmotnost mírně upravena na 28,06 gramu při zachování ryzosti.

Existovalo několik frakcí říšského tolaru. Půltolar (1/2 Reichstaler) vážil 14,03 gramu, čtvrttolar 7,01 gramu. Raženy byly také násobky - dvojtolar (Doppeltaler) a vzácně i čtyřtolar. Speciální kategorií byly široké tolary (Breite Taler) ražené na rozšířených střížcích jako reprezentativní kusy.

Ikonografie říšských tolarů následovala ustálený vzor. Averz nesl portrét vládnoucího panovníka s latinským opisem titulů. Reverz zobrazoval říšskou nebo zemskou heraldiku, často dvouhlavou orlici s dynastickým erbem. Kvalita provedení se lišila podle mincovny - nejlepší byly augsburské a norimberské ražby, nejhorší provinční mincovny malých knížectví.

Zajímavosti

• Název "dolar" pochází od říšského tolaru přes nizozemské "daalder" a anglické "dollar"
• Jeden říšský tolar z roku 1700 měl kupní sílu odpovídající dnešním 1500-2000 korunám
• Největší říšský tolar - löserův desetitolar - vážil přes 290 gramů stříbra
• Padělání říšských tolarů se v 17. století trestalo vařením v oleji
• Poslední oficiální říšský tolar byl vyražen v Brémách roku 1864
• České muzeum má sbírku přes 3000 variant říšských tolarů z různých mincoven