Rotunda

Rotunda je kruhová nebo mnohoúhelníková sakrální stavba s centrálním půdorysem a kupolí, typická pro románskou architekturu. V českém prostředí představuje nejstarší typ kamenných křesťanských svatyní z 9. až 13. století, které se staly symbolem počátků české státnosti a často se objevují na československých a českých mincích i bankovkách.

Historie

Rotundy patří k nejstarším dokladům kamenné architektury na území Čech a Moravy. První rotundy začaly na našem území vznikat již v 9. století v době Velkomoravské říše, přičemž jejich stavba pokračovala zejména v 10. až 12. století za vlády prvních Přemyslovců. Tyto sakrální stavby představovaly významný architektonický import z jihoevropského a byzantského prostředí, který se však na našem území vyvinul ve specifickou formu.

Největší rozmach výstavby rotund nastal za knížete Břetislava I. a jeho syna Vratislava II., kdy vznikaly nejen jako součást hradů a knížecích dvorců, ale i jako farní kostely ve vznikajících osadách. Rotundy sloužily jako soukromé kaple panovníka a šlechty, později jako farní kostely pro místní obyvatelstvo. Jejich kruhový půdorys symbolizoval dokonalost božského stvoření a jednotu křesťanské obce.

V průběhu 13. století byla výstavba rotund postupně nahrazována stavbou gotických kostelů s podélným půdorysem. Mnoho rotund bylo v pozdějších staletích zbořeno nebo přestavěno, zejména během barokizace v 17. a 18. století. Paradoxně právě období romantismu v 19. století přineslo znovuobjevení hodnoty těchto památek a první pokusy o jejich památkovou ochranu. V této době také vzniklo několik novorománských rotund, inspirovaných středověkými předlohami.

Rotundy se staly součástí národního povědomí jako symbol tisícileté historie české státnosti. Jejich vyobrazení na československých a později českých platidlech od 20. století podtrhuje jejich význam jako národní kulturní památky. Nejznámější českou rotundou je bezesporu rotunda svatého Víta na Pražském hradě, jejíž základy položil kníže Václav kolem roku 925, nebo dochovaná rotunda svatého Jiří na hoře Říp, která se stala symbolem českých národních dějin.

Architektura a typologie rotund

Rotundy se vyznačují centrálním půdorysem, nejčastěji kruhovým, výjimečně oválným nebo mnohoúhelníkovým. Vnitřní prostor je obvykle jednoduchý, s průměrem od 5 do 10 metrů. Stěny bývají velmi silné, často přes metr, což umožňovalo stavbě nést váhu kupole. Většina českých rotund má na východní straně připojenou půlkruhovou apsidu, kde se nacházel oltář. Vstup býval orientován na západ, v souladu s křesťanskou symbolikou.

Z typologie můžeme české rotundy rozdělit na jednoduché rotundy s apsidou, které tvoří naprostou většinu dochovaných staveb, dále rotundy s věžovitou nástavbou, které sloužily i obranným účelům, a výjimečně se vyskytující dvoupatrové rotundy s emporou v horním patře pro šlechtu. Zajímavou skupinu tvoří karnerové rotundy, které měly v přízemí kostnici a v patře kapli.

Stavební materiál se lišil podle místních podmínek. Používal se lomový kámen spojovaný vápennou maltou, v některých případech byly části stavby provedeny z tesaných kvádrů. Vnitřní omítky bývaly často vyzdobeny nástěnnými malbami s biblickými výjevy, které se však dochovaly jen výjimečně.

Zajímavosti

• Na území České republiky se dochovalo přibližně 20 původních románských rotund, což je nejvíce v celé střední Evropě
• Rotunda svatého Kříže v Praze na Starém Městě je zobrazena na reversu stříbrné pamětní mince v hodnotě 200 Kč z roku 1993
• Rotunda na hoře Říp byla vyobrazena na československé bankovce 100 korun z roku 1961
• Nejmenší česká rotunda svatého Petra a Pavla v Budči má vnitřní průměr pouhé 3,5 metru
• Některé rotundy měly akustické vlastnosti umožňující šíření zvuku šeptem po obvodu stěn