Rudolf I. Habsburský

Rudolf I. Habsburský byl německý král a první habsburský panovník na římském trůně, který vládl v letech 1273 až 1291 a položil základy habsburské moci ve střední Evropě. Jeho měnová politika stabilizovala říšské mincovnictví po období bezvládí a jeho feniky a brakteáty se staly vzorem kvality pro německé země.

Historie

Rudolf I. Habsburský se narodil 1. května 1218 na hradě Limburg v dnešním Bádensku-Württembersku jako syn hraběte Albrechta IV. Habsburského a Hedviky Kyburské. Habsburkové byli v té době relativně bezvýznamným švábským rodem vlastnícím území v dnešním Švýcarsku a Alsasku. Rudolf zdědil rodové državy v roce 1239 a systematicky je rozšiřoval sňatky, koupěmi a vojenskými akcemi. Jeho první manželství s Gertrudou Annou Hohenberskou v roce 1245 mu přineslo významné državy ve Švábsku. Rudolf se vyznačoval mimořádnými fyzickými proporcemi - měřil přes 210 centimetrů - a vojenskými schopnostmi. Podporoval rozvoj měst na svých panstvích, zakládal trhy a chránil obchodníky, což mu přineslo příjmy z cel a mincovního regálu.

Zásadní zvrat v Rudolfově osudu přišel v roce 1273, kdy po dlouhém bezkráloví byl nečekaně zvolen římským králem. Období interregna od smrti Fridricha II. Štaufského v roce 1250 znamenalo chaos v říši - lokální magnáti razili vlastní mince, znehodnocovali měnu, cla a mýta paralyzovala obchod. Volba Rudolfa byla kompromisem kurfiřtů, kteří nechtěli příliš mocného panovníka. Otakar II. Přemysl, nejmocnější kandidát, byl vyloučen kvůli odporu církve a říšských knížat. Rudolf okamžitě zahájil restauraci královské moci. Obnovil zemský mír, potlačil loupeživé rytířstvo, zrušil neoprávněná cla. Jeho první mincovní edikt z roku 1274 stanovil jednotný standard pro říšské mince - stříbrný fenik měl vážit 0,97 gramu při ryzosti 640/1000.

Hlavním Rudolfovým protivníkem byl český král Otakar II., který odmítl uznat jeho volbu a ovládal Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko. Rudolf vyhlásil nad Otakarem říšskou klatbu za neoprávněné držení říšských lén. V roce 1276 vytáhl s říšskou armádou k Vídni, kterou oblehla. Otakar kapituloval, vzdal se alpských zemí a ponechal si pouze Čechy a Moravu. Mír však netrval dlouho. V roce 1278 Otakar vypověděl Rudolfovi poslušnost a vytáhl s armádou 30 000 mužů. Rozhodující bitva na Moravském poli 26. srpna 1278 skončila Otakarovou smrtí a vítězstvím Rudolfa. Toto vítězství transformovalo Habsburky z bezvýznamného rodu v jednu z předních dynastií Evropy.

Po bitvě na Moravském poli Rudolf obsadil Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko, které byly říšská léna. V roce 1282 udělil tyto země svým synům Albrechtovi a Rudolfovi jako dědičná léna, čímž založil habsburskou moc v Podunají. Toto rozhodnutí vyvolalo odpor říšských knížat, kteří se obávali vzestupu Habsburků. Rudolf musel vést několik válek k udržení nových držav. Ekonomicky využil bohatství alpských zemí - stříbrné doly v Korutanech, solné doly v Solnohradsku, kontrolu dunajského obchodu. Vídeňská mincovna začala razit kvalitní vídeňské feniky, které se staly vyhledávanou měnou. Rudolf také podporoval rozvoj měst - udělil privilegia Vídni, Štýrskému Hradci, Linci.

Rudolf se snažil obnovit císařskou korunu, ale jeho římská jízda v letech 1280 až 1281 selhala kvůli odporu papeže a italských měst. Musel se spokojit s titulem římského krále. Přesto jeho vláda znamenala konec chaosu interregna a obnovení centrální autority v říši. Zavedl říšské dvorské soudy, kodifikoval říšské právo, obnovil prestiž královského úřadu. Jeho měnová reforma sjednotila znehodnocené lokální ražby - stanovil poměr zlata ke stříbru 1:12, zavedl povinné přeražení cizích mincí na hranicích. Říšská mincovna v Norimberku razila zlaté florény podle florentského vzoru s říšským orlem.

Rudolf zemřel 15. července 1291 ve Špýru ve věku 73 let, což bylo na středověk mimořádně vysoký věk. Jeho pokus zajistit nástupnictví pro syna Albrechta selhal - kurfiřti zvolili Adolfa Nasavského. Přesto Rudolf položil základy habsburské moci, která trvala 640 let až do roku 1918. Jeho syn Albrecht I. se stal králem v roce 1298, vnuk Fridrich Sličný bojoval o trůn s Ludvíkem Bavorem. Habsburkové získali trvalou říšskou korunu až s Fridrichem III. v roce 1452, ale alpské země získané Rudolfem zůstaly jádrem jejich moci. Rudolf je pohřben ve špýrské katedrále, jeho náhrobek zobrazuje panovníka v plné královské zbroji s říšskými insigniemi.

Mincovnictví a hospodářské reformy Rudolfa I.

Rudolf I. provedl zásadní reformu říšského mincovnictví zpustošeného obdobím bezkráloví. Jeho mincovní řád z roku 1281 stanovil přesné parametry pro ražbu - zlatý rýnský gulden měl vážit 3,25 gramu zlata ryzosti 980/1000, stříbrný říšský groš 2,8 gramu při ryzosti 875/1000. Zřídil kontrolní úřady v říšských městech dohlížející na kvalitu ražeb. Falšovatele mincí trestal smrtí upálením a konfiskací majetku. Jeho vídeňské feniky s orlicí a lvem se staly nejdůvěryhodnější měnou střední Evropy. Mincovny v Basileji, Augsburgu a Vídni produkovaly ročně přes milion feniků.

Ekonomicky Rudolf stabilizoval říši systematickou podporou obchodu a řemesel. Zrušil přes 70 neoprávněných celních stanic na Rýně, snížil cla o třetinu, zavedl jednotné míry a váhy. Ochrana obchodních cest vedla k rozkvětu dálkového obchodu - benátské a janovské karavany bezpečně procházely alpskými průsmyky. Židům udělil ochranné listy a právo půjčovat na úrok, což stimulovalo úvěrový trh. Založil 45 nových trhů a povýšil 20 osad na města s právem ražby vlastních mincí pod královskou kontrolou. Jeho daňová reforma zavedla pravidelné přímé daně místo mimořádných dávek, což stabilizovalo královské příjmy na 80 000 hřiven stříbra ročně. Tato opatření položila ekonomické základy pozdější habsburské prosperity.

Zajímavosti

• Rudolf I. byl tak vysoký, že musel mít speciálně upravený trůn a jeho meč měřil 165 centimetrů
• Při korunovaci v Cáchách chyběly říšské korunovační klenoty, takže Rudolf použil improvizovanou železnou korunu
• Jeho vídeňské feniky byly tak kvalitní, že je Benátčané překupovali a přeráželi na vlastní mince
• Rudolf údajně osobně zabil 60 loupeživých rytířů v soubojích během své mise obnovení zemského míru