‍ Rudolf Habsburský

Rudolf Habsburský byl římský král v letech 1273 až 1291 a zakladatel habsburské moci. Kurfiřti ho zvolili proto, že ho pokládali za dost slabého. V bitvě na Moravském poli roku 1278 porazil Přemysla Otakara II. a získal pro svůj rod Rakousy – základ panství, které vydrželo šest set let.

Historie

Pocházel z nepříliš významného hraběcího rodu ze Švábska. Právě to bylo důvodem, proč ho kurfiřti roku 1273 zvolili římským králem: hledali panovníka dost slabého, aby jim neohrožoval postavení. Přepočítali se.

Rudolf okamžitě zahájil obnovu říšského majetku rozchvácaného za dlouhého bezvládí a jeho hlavním protivníkem se stal Přemysl Otakar II., který ovládal Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko. Rudolf ho prohlásil za držitele bez právního nároku a zbavil ho říšských lén.

Rozhodla bitva na Moravském poli 26. srpna 1278, v níž Přemysl Otakar II. padl. Rudolf pak alpské země předal svým synům a položil tím základ habsburského panství ve střední Evropě.

Pro české země znamenala porážka pět let vlády Oty Braniborského a hospodářský rozvrat, než se vlády ujal Václav II. – tentýž panovník, který o dvě desetiletí později provedl mincovní reformu a zavedl pražský groš.

Mincovnictví té doby

Rudolfova doba spadá do období, kdy ve střední Evropě obíhaly brakteáty – tenké jednostranné stříbrné mince, které se snadno lámaly a jejichž platnost panovníci pravidelně rušili. Praxe zvaná renovatio monetae znamenala, že se staré mince povinně vyměňovaly za nové s horším obsahem stříbra; byla to skrytá daň a jeden z důvodů, proč byla důvěra v mince nízká.

Právě tenhle stav vedl o generaci později k reformě: pražský groš z roku 1300 měl být mincí trvalé hodnoty, kterou nebude nutné každoročně vyměňovat. Rudolfova doba je tak dobře srozumitelným pozadím toho, proč reforma vůbec vznikla.

Sběratelsky patří brakteáty té doby k náročnějším ražbám. Jsou křehké, obvykle neúplné a bez opisu, takže se určují podle stylu a nálezových okolností. Zachovalý kus s čitelným obrazem je vzácný a odpovídá tomu i cena.