Saalfeld

Saalfeld je historické durynské město, které bylo od středověku sídlem sasko-saalfeldských vévodů a provozovalo vévodskou mincovnu. Saalfeldská mincovna razila durynské groše, saské tolary a dukáty vysoké kvality, které dokumentují bohatou historii ernestinské linie saského rodu a jejich kulturní význam v období reformace a baroka.

Historie

Počátky saalfeldského mincovnictví sahají do 14. století, kdy město získalo od císaře Karla IV. v roce 1363 právo pořádat trhy. První vlastní mincovnu založil až vévoda Jan Arnošt ze Sasko-Eisenachu v roce 1680, když Saalfeld zdědil jako součást sasko-eisenašského vévodství. Zpočátku se razily drobné feniky a groše s vévodským erbem a saským kurfiřtským mečem.

Samostatné vévodství Sasko-Saalfeld vzniklo v roce 1681 pro mladšího syna Jana Arnošta – Jana Arnošta IV. Ten rozšířil mincovnu a začal razit kvalitní říšské tolary podle lipského vzoru. Saalfeldské tolary se vyznačovaly detailním portrétem vévody a alegorickými výjevy. V roce 1695 získalo vévodství právo razit zlaté dukáty, které obsahovaly zlato z místních dolů v Durynském lese.

Za vlády vévody Kristiána Arnošta (1729-1745) dosáhla mincovna uměleckého vrcholu. Dvorní medailér Johann Leonhard Oexlein vytvářel mistrovská razidla s barokními kompozicemi. Vznikaly nádherné pokazní tolary s výjevy z antické mytologie, křestní medaile pro vévodskou rodinu a série horních tolarů (Ausbeutetaler) ze stříbra místních dolů. Specialitou byly vikariatní mince ražené během bezvládí v říši.

V roce 1735 přešlo Saalfeld pod vládu sasko-koburských vévodů. František Josias (1745-1764) modernizoval mincovnu instalací šroubových lisů a válcovacích strojů. Za jeho vlády vznikaly technicky dokonalé konvenční tolary podle augsburské konvence a drobné krejcary. Mincovna také razila první papírové peníze kryté stříbrem – předchůdce bankovek.

Napoleonské války přinesly změny. V roce 1826 bylo vytvořeno spojené vévodství Sasko-Koburk-Saalfeld a mincovna ztratila samostatnost. Razila mince pro celé vévodství se značkou S. Po rozdělení vévodství v roce 1826 připadl Saalfeld Sasko-Meiningenu a místní mincovna byla v roce 1829 definitivně uzavřena. Poslední ražbou byla pamětní medaile k připojení k Meiningenu.

Charakteristické ražby a technologie

Saalfeldské mince nesly ernestinskou symboliku – saský štít s kurfiřtským mečem, vévodskou čapku a heslo „Fide et Constantia" (Věrností a stálostí). Na mincích se objevovaly portréty vévodů v barokním ornátu, alegorie ctností, biblické výjevy. Mincovní značkou bylo písmeno S, později SF nebo celý název SAALFELD.

Technologicky byla saalfeldská mincovna průměrně vybavená. Používala jednoduché vřetenové lisy pro drobné mince a od roku 1745 šroubové lisy pro tolary. Kvalita ražeb závisela na schopnostech konkrétního rytce – nejlepší období bylo za Oexleina v letech 1730-1740. Specialitou byly stříkané medaile – technika vytváření reliéfu litím kovu do formy.

Mezi nejvzácnější saalfeldské ražby patří první vévodské tolary z roku 1681, barokní pokazní tolary Kristiána Arnošta, zlaté karolin d'or (desetidukáty), vikariatní mince z roku 1740, konvenční speciestolary a poslední mince z roku 1829. Unikátní jsou zkušební ražby v různých kovech včetně platiny.

Zajímavosti

• Vévoda Jan Arnošt IV. nechal v roce 1690 vyrazit tolary s vlastním portrétem ve věku 10 let – nejmladší panovník na minci
• Saalfeldská mincovna razila v roce 1731 „lékové tolary" – mince určené jako platba dvorním lékařům obsahující o 10% více stříbra
• V roce 1745 byl v mincovně objeven alchymistický poklad – nádoby se rtutí a zlatým prachem z pokusů o transmutaci
• Poslední saalfeldský mincmistr Johann Hess vyráběl falešné ruské rubly – byl popraven v roce 1830
• Ve sklepení bývalé mincovny je dnes Durynské muzeum mincí s kompletní sbírkou saalfeldských ražeb