Senátor

Senátor je člen senátu, horní komory dvoukomorového parlamentu, který vykonává zákonodárnou moc společně s dolní komorou. V českém prostředí označuje tento termín člena Senátu Parlamentu České republiky, který byl ustaven v roce 1996 jako součást ústavního systému založeného na principu dělby moci a vzájemných brzd a vah.

Historie

Pojem senátor pochází z latinského slova senator, odvozeného od senex znamenajícího starý nebo starší. V antickém Římě tvořili senátoři nejvyšší poradní sbor, který vznikl již v době římského království v 8. století před naším letopočtem. Římský senát se původně skládal ze starších a zkušených mužů z patricijských rodů, kteří radili králi a později konzulům v důležitých státních záležitostech. Během římské republiky se senát stal faktickým centrem politické moci, kde zasedalo až 600 senátorů vybraných z řad bývalých magistrátů.

Instituce senátu se v různých podobách rozšířila do mnoha evropských zemí. Ve středověku a raném novověku fungovaly senáty především jako městské rady v italských městských státech, říšských městech nebo v Polsko-litevské unii. Moderní pojetí senátu jako součásti parlamentního systému se formovalo od 17. století, přičemž zásadní vliv měl britský model Sněmovny lordů a později americký Senát ustanovený ústavou Spojených států v roce 1787.

Na území českých zemí existovala tradice horní komory již v období rakousko-uherské monarchie, kdy od roku 1861 fungovala Panská sněmovna říšské rady. Po vzniku Československa v roce 1918 byl Senát zakotven v ústavě jako součást Národního shromáždění. První československý Senát měl 150 členů volených na osm let, přičemž každé dva roky se obměňovala čtvrtina senátorů. Tato první komora fungovala až do roku 1939, kdy byla rozpuštěna v důsledku německé okupace. Po druhé světové válce již Senát obnoven nebyl a komunistický režim prosadil jednokomorový parlament.

Současný Senát Parlamentu České republiky byl ustaven až po pádu komunismu, kdy Ústava České republiky z roku 1992 zavedla dvoukomorový parlament. První volby do Senátu proběhly v listopadu 1996, tedy téměř čtyři roky po přijetí ústavy. Senát má 81 členů volených na šest let v jednomandátových obvodech dvoukolovým většinovým systémem. Každé dva roky se obnovuje třetina senátorů, což zajišťuje kontinuitu práce horní komory.

Postavení a pravomoci senátora

Senátor v České republice musí být občanem starším 40 let s volebním právem, což odráží historickou tradici senátu jako sboru zkušenějších politiků. Mandát senátora je nestranický, což znamená, že senátoři nejsou vázáni stranickou disciplínou tak přísně jako poslanci dolní komory. Tato nezávislost umožňuje senátorům hlasovat podle vlastního přesvědčení a zájmů svého volebního obvodu.

Mezi hlavní pravomoci senátora patří projednávání a schvalování zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou, přičemž Senát může zákon schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy. Senátoři mají právo zákonodárné iniciativy a mohou předkládat vlastní návrhy zákonů. Senát má výlučnou pravomoc udělovat souhlas s ratifikací mezinárodních smluv, jmenováním ústavních soudců a udělovat souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky.

Senátoři pracují ve výborech a komisích, které se specializují na jednotlivé oblasti legislativy a státní správy. Každý senátor je členem alespoň jednoho výboru, kde se podrobně projednávají návrhy zákonů a další materiály. Senátor má také právo interpelovat členy vlády a požadovat od nich vysvětlení k otázkám spadajícím do jejich působnosti.

Zajímavosti

• Nejstarším senátem na světě je islandský Althing, který funguje nepřetržitě od roku 930, i když původně nešlo o dvoukomorový parlament
• V České republice může Senát v době rozpuštění Poslanecké sněmovny přijímat zákonná opatření, která mají sílu zákona
• Senátoři mají funkční imunitu, která je chrání před trestním stíháním bez souhlasu Senátu po dobu výkonu mandátu
• Budova českého Senátu sídlí ve Valdštejnském paláci na Malé Straně, jedné z nejcennějších barokních památek Prahy
• Některé země jako Nový Zéland nebo Dánsko svůj senát v průběhu 20. století zrušily a přešly na jednokomorový systém