Sestercius

Sestercius byl v období římské republiky drobná stříbrná mince v hodnotě 1/4 denáru, zatímco za římského císařství byl ražen z bronzu nebo slitiny mědi a zinku (tedy mosazi) o hmotnosti 1 unce (27 gramů). Tato významná mince římského měnového systému, v němž se 100 sesterciů rovnalo 25 denárům, představuje ojedinělou součást nálezů římských mincí na našem území.

Historie

První sestercií byly raženy během druhé punské války kolem roku 211 př. n. l. jako součást reformy římského měnového systému. Původně to byla malá stříbrná mince vážící 1 skrupul (1,137 g) v hodnotě 2,5 asu, označená IIS (duo et semis = dva a půl). Název pochází z latinského "semis tertius" znamenající "poloviční třetí" as.

Zásadní změna nastala za Augusta (27 př. n. l. - 14 n. l.), kdy byl sestercius transformován na velkou bronzovou minci z aurichalka - slitiny mědi a zinku dávající mincím charakteristickou zlatavou barvu. Nový sestercius vážil římskou unci (27 gramů) a stal se nejpoužívanější mincí pro každodenní transakce v celé říši.

Během 1. a 2. století n. l. se sestercius stal páteřní mincí římské ekonomiky. Platy legionářů, ceny zboží i stavební náklady se počítaly v sesterciích. Roční žold řadového vojáka činil 900 sesterciů, cena běžného otroka 2000 sesterciů. Senát kontroloval ražbu bronzových mincí, proto nesou zkratku S.C. (Senatus Consulto).

Kvalita a hmotnost sestercia postupně klesala. Za Trajana (98-117) vážil stále kolem 27 gramů, za Marka Aurelia (161-180) již jen 23-25 gramů. Během krize 3. století hmotnost klesla pod 20 gramů a obsah zinku v aurichalku se snížil, mince získaly červenohnědou barvu běžné mědi.

Ražba sesterciů skončila kolem roku 275 po Kr. za císaře Aureliana v rámci jeho měnové reformy. Sestercius byl nahrazen novými nominály, především follisem. Poslední exempláře mizí z oběhu počátkem 4. století, když Konstantin zavedl nový měnový systém založený na zlatém solidu.

Význam a ikonografie

Velký průměr sestercia (30-35 mm) poskytoval prostor pro detailní reliéfy, díky čemuž jsou tyto mince cenným historickým pramenem. Portréty císařů na averzu patří k nejkvalitnějším v římském mincovnictví. Reverzy zobrazovaly vojenská vítězství, stavby, božstva, personifikace ctností nebo významné události.

Některé sestercií jsou skutečnými uměleckými díly - Neroovy mince s přístavem Ostia, Trajánovy s Trajánovým sloupem, Hadriánovy s provinciemi říše. Tyto "historické sestercií" dokumentují architekturu, která se nedochovala, a události známé jen z mincí. Kvalita rytiny zejména za dynastie Antoninů dosahovala úrovně medailí.

V ekonomice fungovaly sestercií jako základní účetní jednotka. Římané počítali velké sumy v sesterciích (singulár) nebo HS (librální zápis). Milion sesterciů byl minimální census pro senátora. Plinius mladší zanechal detailní účty svých příjmů a výdajů v sesterciích, což umožňuje rekonstruovat životní náklady.

Nálezy v českých zemích

Sestercií jsou ojedinělou součástí nálezů římských mincí na našem území. Nejvíce exemplářů pochází z období markomanských válek (166-180), kdy římské legie operovaly na Moravě. Významné nálezy jsou z Mušova (římský tábor), Stupava nebo Hradiska u Mušova. Celkem je evidováno přes 200 sesterciů.

Většina nálezů jsou jednotlivé ztracené mince, vzácně menší depoty. Sestercií se na naše území dostávaly jako platidlo římských vojáků, obchodem nebo jako diplomatické dary germánským náčelníkům. Některé exempláře byly provrtané a používané jako ozdoby či amulety, což dokládá jejich prestižní hodnotu mimo říši.

Zajímavosti

• Největší známý depot sesterciů - 23 000 kusů - byl nalezen v řece Waal v Nizozemsku (2016)
• Sestercius Hadriana s motivem Britanniae se prodal za 2,1 milionu dolarů (2020)
• Podle Suetonia stála prostitutka v Pompejích 2 sestercií - cena chleba
• Aurichalková slitina sesterciů obsahovala 20% zinku - tajemství výroby bylo ztraceno po pádu říše
• Na Moravě nalezený sestercius Marka Aurelia nese vyrytý germánský runový nápis
• Nero nechal razit sestercií o průměru až 40 mm - největší běžné římské mince