Shakudō

Shakudō je tradiční japonská slitina mědi a zlata s charakteristickou modročernou patinou, používaná po staletí pro výrobu luxusních dekorativních předmětů, součástí samurajských mečů a později i mincí. V numismatice představuje shakudō vrchol japonského kovozpracujícího umění, přičemž mince a medaile z období Meidži vyrobené touto technikou patří mezi nejkrásnější příklady asijského mincovnictví 19. století.

Historie

Shakudō se poprvé objevilo v Japonsku během období Nara v 8. století našeho letopočtu, pravděpodobně jako import technologie z Číny nebo Koreje. Název v japonštině znamená doslova "červené zlato", ačkoli charakteristická barva slitiny po patinaci je modročerná. Raní japonští kováři objevili, že přidání malého množství zlata do mědi vytváří slitinu, která po speciální chemické úpravě získává hlubokou modročernou barvu nedosažitelnou jinými metodami. Tato technika se stala přísně střeženým tajemstvím předávaným mezi generacemi mistrů.

Zlatý věk shakudō nastal během období Edo mezi lety 1603 až 1868, kdy se tato slitina stala neodmyslitelnou součástí samurajské kultury. Mistři jako rodina Myochin vytvářeli složité tsuby - záštity mečů, menuki - rukojeti a další ozdobné prvky katany a wakizashi. Shakudō symbolizovalo eleganci a rafinovanost, jeho tmavá barva kontrastovala se zlatými a stříbrnými inkrustacemi vytvářejícími složité obrazy draků, chryzantém a bojových scén. Pouze nejvyšší samurajské vrstvy si mohly dovolit zbraně zdobené pravým shakudō.

Restaurace Meidži v roce 1868 přinesla zákaz nošení mečů a mnoho kovářů shakudō muselo hledat nové uplatnění. Někteří se obrátili k výrobě luxusních předmětů pro západní trh - pudřenek, cigaret, šperků a dekorativních panelů. Japonská císařská mincovna začala experimentovat se shakudō pro pamětní mince a medaile. Nejvýznamnější byly medaile Řádu vycházejícího slunce a Řádu posvátného pokladu, kde shakudō vytvářelo dramatický kontrast s emailem a zlatem.

Dvacáté století přineslo postupný úpadek tradičního shakudō kvůli vysokým nákladům a časové náročnosti výroby. Druhá světová válka téměř ukončila tuto tradici, když byly kovové suroviny rekvirovány pro válečné účely. Po válce několik mistrů označených jako "žijící národní poklady" udrželo techniku při životě. Současné využití shakudō je omezené na luxusní hodinky, špičkové nože a umělecké objekty. Švýcarští výrobci hodinek jako Vacheron Constantin používají shakudō pro limitované edice cifern íků, kde tradiční japonská technika vytváří unikátní estetiku.

Složení a technika patinace

Klasické shakudō obsahuje 96 procent mědi a 4 procenta zlata, ačkoli historické analýzy ukazují variace od 1 do 10 procent zlata. Přidání stříbra vytváří odstíny od modré po fialovou. Charakteristická patina se vytváří ponořením do speciálního roztoku zvaného rokushō obsahujícího síran měďnatý, ocet a další tajné ingredience. Proces vyžaduje přesnou kontrolu teploty a času - příliš krátká expozice vytvoří hnědou barvu, příliš dlouhá způsobí odlupování.

Moderní analýzy odhalily, že patina shakudō je nanosložená struktura oxidů mědi s inkorporovanými atomy zlata, která selektivně absorbuje světlo a vytváří jedinečnou barvu. Tato struktura je stabilní po staletí, jak dokazují zachované artefakty. Kombinace shakudō s technikami jako sukashi (prořezávání), zōgan (inkrustace) a nanako (texturování) umožňuje vytvářet komplexní vícevrstvé kompozice.

Zajímavosti

• Císař Meidži vlastnil sbírku přes tisíc předmětů ze shakudō, která byla po válce rozprodána americkým sběratelům
• Technika výroby pravého shakudō byla tak tajná, že mistři raději zemřeli, než by ji prozradili nepřátelům
• Patek Philippe vyrobil v roce 2019 hodinky se ciferníkem ze shakudō za 2,5 milionu dolarů
• Některé shakudō obsahuje mikroskopické částice meteoritického železa pro dosažení unikátních barevných efektů
• Japonská vláda zakázala vývoz autentických shakudō artefaktů starších sto let jako národní poklady
• NASA testovala shakudō jako povrchovou úpravu satelitních komponent kvůli jeho stabilitě a absorpci světla