Šilink

Šilink byla historická stříbrná mince a účetní jednotka používaná v mnoha evropských zemích od středověku do 20. století, jejíž hodnota odpovídala dvanácti pencím nebo jedné dvacetině libry. V numismatice představuje šilink důležitý nominál, který se razil v Anglii, Rakousku-Uhersku, německých státech a dalších zemích, přičemž rakouské a britské šilinky patří mezi nejrozšířenější sběratelské mince období stříbrného standardu.

Historie

Původ šilinku sahá do karolínského měnového systému zavedeného Karlem Velikým v 8. století, kdy solidus představoval účetní jednotku v hodnotě dvanácti denárů. Ačkoli ve středověku sloužil šilink především jako početní jednotka, první skutečné šilinkové mince začaly razit italské městské státy ve 12. století. Název pochází z latinského solidus, který se v různých jazycích vyvinul jako schilling v němčině, shilling v angličtině nebo szyling v polštině. Rozšíření šilinku po Evropě souviselo s rozvojem obchodu a potřebou větších nominálů než byly běžné denárové ražby.

V Anglii zavedl první šilinkové mince král Jindřich VII. Tudor v roce 1504 pod názvem testoon, který zobrazoval realistický portrét panovníka. Pravidelná ražba šilinků začala za Eduarda VI. v roce 1549 a pokračovala až do decimalizace britské měny v roce 1971. Anglický šilink obsahoval zpočátku vysoký podíl stříbra, který se postupně snižoval - od 92,5 procent ryzosti za Tudorovců přes 50 procent v 17. století až po úplné nahrazení stříbra kuproniklovou slitinou v roce 1947. Šilink se stal základním nominálem britského měnového systému a jeho stabilní hodnota jedna dvacetina libry šterlinků platila po více než čtyři století.

V habsburské monarchii se šilink, německy Schilling, razil od pozdního středověku v různých podobách. Významnou roli získal po měnové reformě Marie Terezie v roce 1753, kdy byl stanoven poměr šedesát krejcarů za jeden konvenční tolar. Rakouský šilink představoval třetinu konvenčního tolaru neboli dvacet krejcarů. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 zavedla první Rakouská republika šilink jako hlavní měnovou jednotku v roce 1924, který nahradil znehodnocenou korunu v poměru 10 000:1. Tento šilink byl rozdělen na sto grošů a razil se až do anšlusu Rakouska v roce 1938.

Po druhé světové válce byl rakouský šilink obnoven v roce 1945 a stal se symbolem rakouské ekonomické stability během poválečné obnovy. Moderní rakouské šilinky se razily ve stříbře pro vyšší nominály a z obecných kovů pro běžný oběh. Ražba pokračovala až do zavedení eura v roce 2002, kdy šilink definitivně zanikl jako platidlo po téměř osmi stoletích existence v různých formách. Britský šilink přežil o třicet let déle než jeho kontinentální protějšky, ale po decimalizaci v roce 1971 byl nahrazen pěti novými penci.

Technické parametry a varianty

Šilinkové mince se vyznačovaly značnou rozmanitostí v závislosti na zemi a období ražby. Britský stříbrný šilink vážil 5,66 gramu při ryzosti 925/1000 do roku 1920, poté byla ryzost snížena na 500/1000 a od roku 1947 se razil z kuproniklové slitiny. Rakouský stříbrný šilink první republiky obsahoval 5 gramů stříbra o ryzosti 640/1000 pro pětišilinkovou a desetišilinkovou minci. Průměr se pohyboval mezi 23 až 24 milimetry pro běžné šilinky.

Ikonografie šilinků odrážela národní symboly a panovníky - britské mince nesly portréty monarchů od Tudorovců po Alžbětu II., rakouské zobrazovaly císařského orla, později bundesadlera nebo alpské motivy. Německé státy razily šilinky s portréty místních panovníků a zemskými znaky. Zvláštní kategorii tvoří koloniální šilinky ražené pro britské državy v Africe a Asii s místními motivy.

Zajímavosti

• Britský výraz "take the King's shilling" znamenal vstoupit do armády, protože rekruti dostávali šilink jako závdavek při odvodu
• Rakouské stříbrné pětišilinkovky z let 1934 až 1936 s motivem jezdce jsou považovány za jedny z nejkrásnějších evropských mincí 20. století
• Skotské šilinky měly jiný design než anglické - zobrazovaly skotského lva místo anglických heraldických symbolů
• V roce 1966 vyšel poslední britský šilink před decimalizací s designem pocházejícím ještě z roku 1937
• Východoafrický šilink se razil pro britské kolonie a používal se v Keni, Ugandě a Tanzanii až do šedesátých let
• Falešné šilinky z cínu byly tak rozšířené v 18. století, že vzniklo rčení "nebrat špatné šilinky" jako varování před podvody