Šlechta

Šlechta představuje privilegovanou společenskou vrstvu s dědičnými tituly, výsadami a majetkem, která v evropských dějinách tvořila vládnoucí třídu založenou na vojenské službě, pozemkovém vlastnictví a rodovém původu. Tento uzavřený stav formoval politické, hospodářské a kulturní dějiny od raného středověku až do moderní doby. V numismatice má šlechta zásadní význam, neboť šlechtické rody disponovaly právem ražby mincí a jejich erby, portréty a symboly dominovaly evropskému mincovnictví po staletí.

Historie

Kořeny evropské šlechty sahají do pozdní antiky a stěhování národů, kdy se germánští válečníci usazovali na území bývalé římské říše. Francká družina kolem krále vytvořila základ budoucí aristokracie. Za Karla Velikého se vytvořil lenní systém, kde panovník uděloval půdu výměnou za vojenskou službu. Hrabata, vévodové a markrabí se stali dědičnými držiteli úřadů a pozemků. Kapitulária z Quierzy roku 877 potvrdila dědičnost lén, čímž vznikla šlechta jako uzavřený stav.

Vrcholný středověk přinesl rozkvět rytířské kultury. Šlechta se vymezovala vojenskou službou v těžké jízdě, což vyžadovalo značné prostředky na výzbroj a výcvik. Dvorská kultura vytvořila ideál rytíře - statečného bojovníka a dvorného křesťana. Křížové výpravy posílily sebevědomí šlechty jako obránců víry. Vznikaly rytířské řády - templáři, johanité, němečtí rytíři. Pasování na rytíře se stalo iniciačním obřadem. Turnaje a dvorské slavnosti upevňovaly stavovskou soudržnost.

V českých zemích se šlechta formovala od 12. století rozpadem hradské soustavy. Přemyslovští panovníci udělovali dvorským úředníkům dědičná panství. Za posledních Přemyslovců vznikla vyšší šlechta - páni s rozsáhlými državami a nižší šlechta - rytíři a vladykové s menšími statky. Maiestas Carolina Karla IV. kodifikovala šlechtická práva. Husitské války přinesly vzestup drobné šlechty a měst na úkor vysoké aristokracie a církve.

Raný novověk znamenal proměnu šlechty z vojenského stavu na dvorskou aristokracii. Renesanční vzdělanost, znalost jazyků a dvorská etiketa nahradily vojenské ctnosti. Šlechta monopolizovala vysoké úřady zemské, dvorské a církevní. Nobilitace - povyšování měšťanů do šlechtického stavu za zásluhy nebo peníze - rozšiřovala stavy. Vznikla hierarchie titulů od prostých šlechticů přes rytíře, svobodné pány, barony, hrabata, knížata až po vévody.

Po Bílé hoře 1620 došlo k zásadní obměně české šlechty. Protestantská šlechta byla potrestána konfiskacemi, katoličtí cizinci získali rozsáhlé majetky. Vznikla nová aristokracie - Valdštejnové, Lichtenštejnové, Schwarzenbergové. Barokní velkostatkářství s robotou poddaných vytvořilo ekonomický základ šlechtické moci. Fideikomisy zajišťovaly nedělitelnost rodového majetku. Šlechta budovala honosné zámky, sbírky umění a zakládala manufaktury.

Osvícenství a revoluce ukončily šlechtickou nadvládu. Josefínské reformy omezily šlechtické výsady, zrušily nevolnictví a zdanily šlechtický majetek. Francouzská revoluce radikálně zlikvidovala aristokracii. Napoleonské války přetvořily mapu Evropy. V 19. století šlechta ztratila politický monopol, ale zachovala si hospodářský a společenský vliv. Zrušení poddanství 1848 ukončilo feudální systém. První světová válka a vznik republik znamenaly konec šlechtické éry.

Šlechtická práva a povinnosti

Šlechta disponovala rozsáhlými výsadami odlišujícími ji od ostatních stavů. Osobní svoboda znamenala nezávislost na feudálním pánovi, právo nosit zbraň a svobodně cestovat. Soudní výsady zahrnovaly souzení pouze šlechtickým soudem a vyloučení mučení. Daňové výhody osvobozovaly od většiny přímých daní. Monopol na vysoké úřady zajišťoval politickou moc. Inkolát - příslušnost k zemské šlechtické obci - umožňoval účast na sněmu a držení statků.

Mincovní právo náleželo pouze nejvyšší šlechtě s knížecím nebo říšským titulem. Šlechtické mincovny razily zlaté dukáty, stříbrné tolary a drobnou minci s rodovým erbem a heslem. Rožmberské groše, lichtenštejnské tolary nebo valdštejnské mince dokumentují ekonomickou sílu velkých rodů. Šlechtické medaile oslavovaly rodové události - svatby, křtiny, povýšení do vyššího stavu. Erbovní pečetě potvrzovaly právní dokumenty.

Šlechtické povinnosti vycházely z lenního vztahu. Vojenská služba představovala základní závazek, později nahrazený peněžitou náhradou. Věrnost panovníkovi zahrnovala účast na sněmu, dvorských slavnostech a diplomatických misích. Ochrana poddaných znamenala zajištění bezpečnosti a spravedlnosti na panství. Patronát nad kostely a školami vyjadřoval křesťanské poslání. Reprezentace prostřednictvím mecenášství umění a věd posilovala společenskou prestiž.

Zajímavosti

• Český šlechtický stav byl jediný v Evropě, kde mohli protestanti legálně zasedat na sněmu i po roce 1620 díky Majestátu Rudolfa II.
• Šlechtický rod Kinských razil vlastní tolary s chrtí ve skoku, které patří mezi nejkrásnější barokní ražby
• Valdštejnská mincovna v Jičíně vyrobila během třicetileté války přes 20 milionů mincí z konfiskovaného stříbra
• Francouzská šlechta tvořila pouze 2 procenta obyvatel, ale vlastnila třetinu veškeré půdy před revolucí
• Maltézští rytíři jako poslední rytířský řád razí vlastní eura s velmistrským erbem dodnes
• České šlechtické rody vlastnily v roce 1918 celkem 1,5 milionu hektarů půdy, čtvrtinu území Čech a Moravy