Svatá země

Svatá země je historické označení pro oblast dnešního Izraele a Palestiny, která byla po staletí cílem křížových výprav a poutí, kde křižáci razili vlastní mince a vytvořili unikátní měnový systém kombinující evropské, byzantské a arabské tradice. Kontrola nad Svatou zemí znamenala také kontrolu nad lukrativními obchodními cestami mezi Evropou a Orientem.

Historie

Svatá země získala své označení jako území spojené s životem Ježíše Krista a biblickými událostmi, zahrnující především Judeu, Samařsko, Galileu a přilehlé oblasti. Pro křesťany, židy i muslimy představovala tato oblast posvátné území s Jeruzalémem jako duchovním centrem. Byzantská říše kontrolovala Svatou zemi od 4. století, kdy císař Konstantin Veliký legalizoval křesťanství a jeho matka Helena identifikovala svatá místa včetně Božího hrobu. Byzantinci razili v Jeruzalémě zlaté solidy a měděné folly s křesťanskou symbolikou, které se staly běžným platidlem poutníků. Ekonomika oblasti prosperovala díky tisícům poutníků, kteří přinášeli byzantské nomismata, západoevropské denáry a stříbro na nákup relikvií a svatých předmětů.

Arabská invaze v roce 637 pod vedením chalífy Umara ibn al-Chattába znamenala konec byzantské nadvlády, ale překvapivě nezastavila křesťanské poutě. Muslimští vládci tolerovali křesťany a židy jako lid Knihy a povolovali poutě výměnou za daň. Umajjovští a později abbásovští chalífové razili v Jeruzalémě, Ramlahu a Tiberiadě zlaté dináry a stříbrné dirhamy s kúfickými nápisy. Tyto kvalitní mince se staly mezinárodní měnou východního Středomoří. Fátimovská dynastie vládnoucí z Egypta od roku 969 pokračovala v tolerantní politice, dokud chalífa al-Hákim v roce 1009 nenařídil zničení Chrámu Božího hrobu, což vyvolalo vlnu rozhořčení v křesťanské Evropě a stalo se jednou z příčin křížových výprav.

První křížová výprava vyhlášená papežem Urbanem II. v roce 1095 změnila Svatou zemi v bojiště mezi křesťanstvem a islámem. Po dobytí Jeruzaléma 15. července 1099 křižáci pod vedením Gottfrieda z Bouillonu vytvořili Jeruzalémské království a další křižácké státy - Antiochijské knížectví, Edesské hrabství a Tripolské hrabství. Křižáci zavedli evropský feudální systém, ale museli se přizpůsobit místním podmínkám. V měnovém systému vznikla unikátní směs - razily se zlaté bezanty napodobující byzantské a arabské vzory, stříbrné denáry s křížem a latinskými nápisy, měděné pouilles pro drobný obchod. Mincovny v Jeruzalémě, Akkonu a Tyru produkovaly ročně statisíce mincí, které obíhaly po celém východním Středomoří.

Křižácké státy ve Svaté zemi prosperovaly díky kontrole obchodních cest mezi Evropou a Asií. Italská města Benátky, Janov a Pisa získala obchodní privilegia a založila faktorie v přístavech Akkon, Jaffa a Týr. Přes Svatou zemi proudilo koření, hedvábí, kadidlo a další luxusní zboží z Orientu výměnou za evropské stříbro, zbraně a textilie. Balduin I. Jeruzalémský zavedl celní systém, který přinášel královské pokladně ročně přes 100 000 bezantů. Templářští a johanitští rytíři vybudovali síť hradů a komend, které fungovaly jako bankovní domy - poskytovaly úvěry, směňovaly měny a vydávaly kreditní listy pro poutníky. Templářská mincovna v Akkonu razila vlastní mince s motivem templu a legendou Sigillum Militum Xristi.

Muslimská reconquista vedená Saladinem vrcholila dobytím Jeruzaléma v roce 1187 po bitvě u Hattínu. Saladin obnovil islámskou vládu, ale prokázal větší toleranci než křižáci - povolil křesťanským poutníkům přístup ke svatým místům za poplatek. Razil ajjúbovské dináry a dirhamy s vlastním jménem a tituly, které se staly symbolem muslimského vítězství. Třetí křížová výprava vedená Richardem Lví srdce a Filipem II. Augustem obnovila křižáckou kontrolu nad pobřežím, ale ne nad Jeruzalémem. Křižácké království se smrsklo na pobřežní pás se střediskem v Akkonu, který se stal nejbohatším městem Levanty. Akkonská mincovna razila imitace arabských dirhamů s křesťanskými symboly, které byly akceptovány muslimskými i křesťanskými obchodníky.

Definitivní konec křižácké přítomnosti ve Svaté zemi přišel s dobytím Akkonu mamlúckým sultánem al-Ašrafem Chalílem 18. května 1291. Pád posledního křižáckého přístavu znamenal konec dvousetleté křesťanské vlády. Mamlúčtí sultánové ovládali Svatou zemi až do osmanského dobytí v roce 1516. Osmanská vláda trvala čtyři století až do britského mandátu v roce 1917. Za Osmanů byla Svatá země ekonomicky marginální provincií, ale Jeruzalém si udržel náboženský význam. Osmanské zlaté sultání a stříbrné kuruše razené v Damašku obíhaly vedle místních měděných mincí. Poutnictví všech tří náboženství pokračovalo a s ním i příliv cizích měn, které udržovaly ekonomiku oblasti.

Měnový systém křižáckých států

Křižáci ve Svaté zemi vytvořili sofistikovaný měnový systém adaptovaný na místní podmínky. Základem byly tři druhy mincí: zlaté bezanty (byzantiaky) o váze 4,5 gramu, stříbrné denáry vážící 0,9 až 1,2 gramu a měděné pouilles nebo oboly. Poměr hodnot byl 1 bezant = 12 stříbrných denárů = 144 měděných pouilles. Křižácké bezanty napodobovaly byzantské nomismata nebo fátimovské dináry včetně arabských nápisů, pouze s přidáním malého kříže. Tato mimikry byla nutná pro akceptaci v muslimském obchodním prostředí. Stříbrné denáry nesly latinské nápisy jako Rex Ierusalem nebo Moneta Regis s motivem kříže, Chrámu Božího hrobu nebo Davidovy věže.

Unikátní byly společné ražby různých křižáckých vládců, například tripolsko-antiochijské groše nebo imitace ajjúbovských dirhamů s dvojjazyčnými nápisy. Kvalita křižáckých mincí postupně klesala s ekonomickými problémy království - obsah zlata v bezantech klesl z původních 98 procent na pouhých 60 procent koncem 13. století. Přesto křižácké mince obíhaly po celém Středomoří a archeologické nálezy je dokládají od Anglie po Egypt. Mincovní systém Svaté země ovlivnil pozdější evropské ražby - například první francouzské zlaté mince Ludvíka IX. byly inspirovány křižáckými bezanty, benátské grosso napodobovalo akkonské stříbrné ražby.

Zajímavosti

• Křižáci razili falešné arabské dináry s korumpovanými kúfickými nápisy, které muslimové nazývali zlato franků
• Templářská pokladna v Jeruzalémě údajně obsahovala 1,5 milionu bezantů před pádem města v roce 1187
• Richard Lví srdce zaplatil Saladinem výkupné 200 000 bezantů za osvobození křižáckých zajatců
• V Chrámu Božího hrobu se dodnes nachází kámen pomazání, kde poutníci nechávali zlaté a stříbrné mince jako obětiny