Tarsos

Tarsos (dnešní Tarsus v Turecku) bylo významné antické město v Kilíkii, které od 5. století př. n. l. razilo vlastní mince. Tarsské statéry, drachmy a později římské provinciální mince dokumentují bohatou historii města jako křižovatky kultur – od perské satrapy přes helénistické království až po rodiště apoštola Pavla v římské provincii.

Historie

Tarsos, legendami spojovaný s Bellerofóntem a Pegasem, začal razit mince kolem roku 450 př. n. l. jako hlavní město perské satrapie Kilíkie. První mince byly stříbrné statéry s perským králem nebo satrapou v tiáře na aversu a místními motivy na reversu – lučištník, lev napadající býka, městské hradby. Nápisy byly v aramejštině, úředním jazyku Perské říše. Satrapa Mazaios (361-334 př. n. l.) razil nádherné statéry se svým jménem v řečtině i aramejštině.

Po dobytí Alexandrem Velikým v roce 334 př. n. l. se Tarsos stal jednou z hlavních makedonských mincoven. Alexander zde osobně dohlížel na ražbu alexandrovských tetradrachem – stříbrných mincí s Héraklem a Diem s orlem. Tarsská mincovna vyrobila miliony těchto mincí pro financování tažení do Asie. Charakteristická byla mincovní značka hrozen vína nebo pšeničný klas odkazující na úrodnost Kilíkie.

V helénistickém období patřil Tarsos postupně Seleukovcům a Ptolemaiovcům. Seleukovští králové zde razili tetradrachmy s vlastními portréty a Apollónem na reversu. Za Antiocha IV. Epifana (175-164 př. n. l.) získal Tarsos autonomii a razil mince s nápisem ΤΑΡΣΕΩΝ ΤΗΣ ΙΕΡΑΣ ΚΑΙ ΑΣΥΛΟΥ (Tarsos posvátný a nedotknutelný). Objevuje se místní božstvo Sandán na hranici s lukem a dvojsečnou sekerou.

Pod římskou nadvládou od 64 př. n. l. si Tarsos zachoval právo razit bronzové mince. Město se pyšnilo titulem metropolis a razilo rozsáhlé série s portréty císařů a místními motivy. Charakteristické byly zobrazení Persea zakládajícího město, monument Sardanapalla, řeka Kydnos jako říční bůh. Za císaře Hadriana vznikaly velké bronzové medailony s architektonickými památkami města.

Tarsos byl rodištěm apoštola Pavla (Saula z Tarsu), což se odráží na pozdních mincích. V byzantské éře razilo město folles s křesťanskými symboly. Poslední autonomní mince pocházejí z doby císaře Gordiana III. (238-244). Arabské dobytí v 7. století ukončilo antickou mincovní tradici, ale Abbásovci zde krátce razili islámské dirhamy se značkou Tarsús.

Charakteristické motivy a symbolika

Tarsské mince kombinovaly orientální a řecké prvky. Dominantním motivem byl Sandán/Sandon – místní božstvo ztotožňované s Héraklem, zobrazované na hranici nebo lví kůži. Častý byl Perseus jako mytický zakladatel, Pegasos, býk představující řeku Kydnos. Na římských mincích se objevuje Tyché s hradební korunou, císařské chrámy, kykeon (posvátný nápoj mystérií).

Mincovní značky zahrnovaly monogramy, symboly (hrozen, klas, kotva, klubko – odkaz na textilní průmysl) a zkratky ΤΑΡ, ΤΑΡΣΕΩΝ. Charakteristické byly dvojjazyčné nápisy – řecko-aramejské, řecko-latinské. Technologicky používal Tarsos standardní antické metody, ale vynikal kvalitou rytí. Místní škola rytců ovlivnila celou Malou Asii.

Mezi nejvzácnější tarsské ražby patří satrapské statéry s Mazaiem, alexandrovské dekadrachmy, autonomní tetradrachmy s Sandánem, císařské cistofory Augusta, hadriánské medailony a poslední ražby Gordiana III. Unikátní jsou kontramarky s klubkem vlny potvrzující kvalitu kovu.

Zajímavosti

• Na tarsské minci z roku 333 př. n. l. je údajně nejstarší zobrazení Alexandra Velikého z jeho života – jako lučištník
• Město razilo „univerzitní mince" – bronzy s Athénou a sovou oslavující tarsskou filozofickou školu, která konkurovala Athénám
• Kleopatra se setkala s Antoniem v Tarsu roku 41 př. n. l. – událost připomínají mince s jejich společnými portréty
• Tarsské mince s Perseem byly tak populární, že je kopírovali piráti z Kilíkie pro své platby
• V roce 1960 byl v Tarsu objeven poklad 5000 alexandrovských tetradrachem – důkaz masové produkce pro Alexandrovu armádu