Ticinum

Ticinum bylo starověké město v severní Itálii na řece Ticino, které je považováno za předchůdce dnešní Pavie. V římské době vynikalo strategickou polohou na cestách mezi Pádem a Alpami a v pozdní antice se proslavilo také jako místo významné císařské mincovny.

Historie

Ticinum leželo v oblasti, kterou Římané nazývali Gallia Transpadana, tedy „kraj za Pádem“, a jeho význam byl od počátku dán polohou na řece Ticinus (dnes Ticino) v blízkosti jejího soutoku s Pádem. Podle antických autorů se vznik města spojoval s místními kmeny severní Itálie; jisté je především to, že šlo o přirozený dopravní uzel. Řeky zde umožňovaly plavbu i přepravu zboží a zároveň šlo o místo, kde se sbíhaly cesty z Pádské nížiny směrem k alpským průsmykům a do západní části severní Itálie.

V římské době hrála roli zejména silniční síť. Antické popisy zdůrazňují, že se od hlavních komunikací v oblasti Pádu oddělovaly větve směřující do Mediolanum (Milána) a právě do Ticina, odkud pokračovaly dál k dalším městům severu. Díky tomu se Ticinum uplatnilo nejen hospodářsky, ale i vojensky: kdo kontroloval přechody přes řeky a cesty v této části nížiny, měl výhodu při přesunech vojsk i při zásobování. Město se postupně stalo municipiem a zapadlo do standardního rámce římské správy, v němž se místní elity podílely na chodu obce a zároveň byly napojeny na římské instituce.

Pozdní antika přinesla posun v charakteru města. Severní Itálie se stávala stále častěji prostorem vojenských konfliktů, protože právě tudy vedly cesty do Itálie i z ní. Ticinum díky své poloze získalo výraznější strategický význam a v pramenech se objevuje také v souvislosti s událostmi na konci Západořímské říše. V roce 476 došlo u Ticina k porážce vojsk, která podporovala posledního západořímského císaře, což patří k symbolickým momentům zániku západní císařské moci. Následující období ostrogótské a později langobardské vlády přetvořilo město v důležité centrum severní Itálie; právě z langobardské doby se odvozuje název Papia, z něhož vzniklo dnešní jméno Pavia.

Středověká a novověká Pavia pak na antickém půdorysu dál rostla a uchovala si postavení regionálního centra. Přestože mnoho antických staveb překryla pozdější zástavba, kontinuita místa je zřejmá: město zůstalo „na stejné řece a stejných cestách“ a jeho význam se v různých obdobích jen překlápěl mezi obchodní, správní a vojenskou funkci. Právě tato dlouhá kontinuita činí z Ticina/Pavie dobrý příklad toho, jak se starověká infrastruktura dokázala promítnout do podoby města i po pádu římské moci.

Mincovna a numismatický význam

Ticinum je v numismatice proslulé především jako císařská mincovna pozdní římské doby. Mincovna zde začala výrazněji fungovat ve 3. století a v dalších desetiletích patřila mezi důležitá ražební centra severní Itálie, zejména v období, kdy se říše opírala o hustou síť regionálních mincoven pro zásobování armády i civilního oběhu. Její produkce zahrnovala především bronzové nominály, ale v některých obdobích se zde razily i ušlechtilejší ražby, což odpovídá roli města v blízkosti klíčových vojenských tras.

Pro sběratele je podstatné, že mince z Ticina lze často určit podle značek mincovny v exergu na rubní straně. Ty mívají různé podoby podle období a používaného systému značení, obvykle v kombinaci se značkou dílny (officiny). V praxi je určení nejjistější tehdy, když se spojí čitelná značka, titulatura panovníka a typ reversu, protože stejné motivy se mohly razit i v jiných mincovnách. Ticinum tak představuje „učebnicový“ příklad, jak pozdně římské mince fungují jako pramen: nejen k portrétu císaře, ale i k logistice říše, která potřebovala mincovny v dosahu armády a hlavních komunikací.