Tumbaga

Tumbaga je slitina zlata a mědi používaná předkolumbovskými civilizacemi Střední a Jižní Ameriky pro výrobu rituálních předmětů, šperků a ceremoniálních mincovitých disků. V numismatice představuje tumbaga unikátní metalurgickou tradici amerických kultur, přičemž aztécké, mayské a inkské artefakty z tumbagy patří mezi nejvýznamnější doklady předkolumbovského kovozpracujícího umění.

Historie

Tumbaga se objevila v archeologických nálezech z období kolem roku 200 našeho letopočtu v kultuře Moche na severním pobřeží Peru. Název pochází ze španělského převzetí malajského termínu tembaga označujícího měď, který conquistadoři aplikovali na tuto neznámou slitinu. Předkolumbovské civilizace nezávisle vyvinuly sofistikované metalurgické techniky, které jim umožnily vytvářet slitiny s vlastnostmi překonávajícími čisté kovy. Tumbaga byla ceněna pro svou nižší teplotu tání než čisté zlato, větší tvrdost než měď a možnost dosažení různých barevných odstínů.

Vrchol používání tumbagy nastal během klasického období mayské civilizace a později v říši Inků mezi 10. a 15. stoletím. Inkové nazývali tuto slitinu "guanin" a považovali ji za posvátný kov spojující sluneční zlato s pozemskou mědí. Tumbaga sloužila k výrobě ceremoniálních předmětů jako byly pektorály, masky, rituální nože tumi a ozdobné disky, které plnily funkci statutových platidel. Muiscové v dnešní Kolumbii vytvářeli z tumbagy slavné votivní figurky tunjos, které házeli do posvátných jezer jako oběti bohům.

Příchod španělských conquistadorů v 16. století znamenal tragický konec tisícileté tradice. Španělé roztavili většinu předmětů z tumbagy kvůli obsahu zlata, aniž by ocenili jejich uměleckou a kulturní hodnotu. Hernán Cortés poslal Karlu V. několik vzorků tumbagy, které evropské zlatníky ohromily technikou povrchové úpravy zvané "mise en couleur" - odstraněním mědi z povrchu kyselinami vznikla tenká vrstva téměř čistého zlata. Tento proces, který předkolumbovské kultury ovládaly po staletí, byl v Evropě neznámý a považován za alchymistické tajemství.

Moderní zájem o tumbagu se obnovil s rozvojem archeologie a vědeckých analýz ve 20. století. Elektronová mikroskopie odhalila sofistikovanost předkolumbovských metalurgických technik - některé artefakty obsahují mikroskopické vrstvy různých slitin vytvářející gradientní struktury. Současní umělci v Latinské Americe oživují tradiční techniky práce s tumbagou jako součást kulturního dědictví. Numismatické instituce uznávají ceremoniální disky z tumbagy jako prehistorické formy peněz, ačkoli nesloužily pro běžnou směnu.

Technické vlastnosti a zpracování

Složení tumbagy se pohybovalo od 5 do 97 procent zlata, zbytek tvořila měď s občasnými příměsemi stříbra. Nejběžnější poměr byl 70 procent mědi a 30 procent zlata, což dávalo slitině červenozlatou barvu. Bod tání tumbagy je nižší než obou čistých kovů díky eutektickému chování - při 80 procentech zlata klesá na 910 stupňů Celsia oproti 1064 stupňům u čistého zlata.

Unikátní technika "depletion gilding" umožňovala vytvořit povrch z téměř čistého zlata - předmět se opakovaně zahříval a namáčel do kyselin z rostlinných šťáv, které rozpouštěly povrchovou měď. Po vyleštění vznikl zlatý povrch na červeném jádru. Tato technika šetřila vzácné zlato a vytvářela předměty s gradientním složením nedosažitelným evropskými metodami až do 19. století.

Zajímavosti

• Legendární El Dorado používal rituální předměty z tumbagy pokryté zlatým prachem při korunovačních ceremoniích v jezeře Guatavita
• Některé artefakty z tumbagy mění barvu podle úhlu pohledu díky mikroskopické struktuře povrchu
• Španělé věřili, že tumbaga je "nemocné zlato" a pokoušeli se ji "vyléčit" přidáním rtuti
• Největší známý předmět z tumbagy je inkská pohřební maska vážící přes 5 kilogramů nalezená v Peru v roce 1987
• Moderní analýzy ukázaly, že některé tumbagy obsahují platinu, což dokazuje znalost zpracování tohoto kovu tisíc let před Evropany
• NASA studuje předkolumbovské techniky práce s tumbagou pro možné aplikace v kosmických technologiích