Tyrský šekel

Tyrský šekel je stříbrná mince ražená ve fénickém městě Týru od roku 125 př. n. l. do roku 66 n. l. Díky vysoké ryzosti stříbra byl jedinou měnou přijímanou jako chrámová daň v jeruzalémském chrámu a podle většiny badatelů představoval ony biblické „třicet stříbrných", které obdržel Jidáš Iškariotský za zradu Ježíše.

Historie

Ražba tyrských šekelů započala poté, co město Týros získalo autonomii v rámci seleukovské říše. Mincovna města měla dlouhou tradici sahající do helénistického období a těšila se vynikající pověsti díky kvalitě svých výrobků. Tyrské šekely rychle nahradily starší seleukovské tetradrachmy a staly se dominantní obchodní měnou východního Středomoří.

Výjimečnost tyrského šekelu spočívala především v mimořádné čistotě kovu. Zatímco většina soudobých stříbrných mincí obsahovala příměsi, tyrské šekely dosahovaly ryzosti přes 94 %, což z nich činilo nejspolehlivější stříbrnou měnu ve svém regionu. Právě tato kvalita vedla k tomu, že jeruzalémský chrám přijímal jako platbu chrámové daně výhradně tyrské šekely a jejich poloviny (půlšekely).

Každý dospělý židovský muž byl povinen odvádět roční chrámovou daň ve výši půl šekelu. Směnárníci v chrámovém nádvoří vyměňovali běžné mince za tyrské šekely, přičemž si účtovali poplatek. Právě tyto směnárníky Ježíš vyhnal z chrámu, jak popisují evangelia. Paradoxně tak nejposvátnější židovská instituce používala mince nesoucí zobrazení pohanského božstva.

Po vypuknutí prvního židovského povstání roku 66 n. l. byla ražba tyrských šekelů ukončena. Povstalci zavedli vlastní mince s hebrejskými nápisy, takzvané jeruzalémské šekely, které symbolizovaly nově nabytou nezávislost. Po porážce povstání a zničení chrámu roku 70 n. l. ztratila otázka chrámového platidla svůj význam.

Popis a technické parametry

Tyrský šekel patří mezi takzvané tetradrachmy, tedy mince o hodnotě čtyř drachem. Jeho hmotnost činila přibližně 14 gramů čistého stříbra a průměr se pohyboval kolem 24–26 milimetrů. Reliéf mincí je výrazný a plastický, což svědčí o vysoké úrovni tyrského mincířského řemesla.

Na lícní straně (aversu) je vyobrazen portrét Melkarta, hlavního božstva města Týru, jehož Řekové ztotožňovali s Héraklem. Hlava je zdobena vavřínovým věncem, symbolem vítězství a božské pocty. Na rubové straně (reversu) stojí orel na přídi lodi, odkaz na námořní moc Týru. Kolem orla běží řecký nápis ΤΥΡΟΥ ΙΕΡΑΣ ΚΑΙ ΑΣΥΛΟΥ, což v překladu znamená „Z Týru, svatého a nedotknutelného".

Hodnota jednoho šekelu odpovídala čtyřem denárům, tedy přibližně čtyřdenní mzdě nekvalifikovaného dělníka. Za jeden šekel bylo možné pořídit půl litru olivového oleje, dva bochníky chleba a tuniku. Třicet šekelů tak představovalo přibližně čtyřměsíční mzdu, případně cenu kvalitního otroka.

Zajímavosti

• Židé tolerovali pohanské vyobrazení Melkarta na chrámových mincích, neboť upřednostňovali kvalitu stříbra před náboženskou symbolikou.
• Při Ježíšově zázračném nalezení mince v tlamě ryby, kterou měl Petr zaplatit chrámovou daň za sebe i za Ježíše, se pravděpodobně jednalo právě o tyrský šekel (statér odpovídající dvěma půlšekelům).
• Repliky tyrských šekelů jsou dodnes populárním sběratelským artiklem a rekvizitou pro velikonoční inscenace.