Václav III.

Václav III. byl český král z rodu Přemyslovců, který vládl v letech 1305–1306 a krátce předtím vystupoval i jako uherský král. Jeho panování bylo velmi krátké, přesto zasáhl do sporů ve střední Evropě. Po jeho vraždě v Olomouci roku 1306 vymřeli Přemyslovci po meči.

Historie

Václav III. (1305–1306) byl jediným synem Václava II. a Jitky Habsburské. Už za života otce se ocitl v centru dynastických plánů, které měly posílit přemyslovský vliv v regionu. Roku 1300 byl v Uhrách korunován jako Ladislav V. (v tehdejší praxi šlo o snahu udržet nárok Přemyslovců na uherský trůn), avšak uherské poměry byly mimořádně nestabilní. V zemi se prosazoval konkurent podporovaný i papežskou politikou, Karel Robert, a nárok mladého Přemyslovce se postupně ukazoval jako obtížně udržitelný.

Po smrti Václava II. roku 1305 Václav III. nastoupil na český trůn. Převzal však nejen královskou korunu, ale i spletitou síť konfliktů a nepřátel: tlak přicházel z německé, polské i uherské strany, přičemž v Uhrách už rostl vliv Karlova Roberta. Dobové zprávy někdy líčí Václava III. jako bouřlivou osobnost, přesto však z dostupných údajů vyplývá, že dokázal jednat pragmaticky a usiloval o rychlou stabilizaci postavení českého království.

V zahraniční politice se pokusil uvolnit napětí s římskoněmeckým králem Albrechtem I. Habsburským. V rámci dohody se vzdal části západních území (v pramenech bývá zmiňováno Chebsko, Plisensko a Míšeňsko), aby získal prostor pro řešení naléhavějších problémů na severovýchodě. Současně se rozhodl ukončit přemyslovské angažmá v Uhrách: uherskou korunu přenechal Otovi Dolnorakouskému, čímž se snažil uzavřít jednu z nejkomplikovanějších dědických otázek své doby a soustředit se na Polsko.

Právě polský směr měl pro něj zásadní význam. Václav III. posiloval své vazby s tamními mocenskými hráči i sňatkovou politikou: oženil se s Violou Těšínskou z piastovské dynastie. Zároveň uzavřel spojenectví s Řádem německých rytířů, což mělo pomoci v chystaném polském tažení. Přestože jeho vláda trvala jen krátce, je zřejmé, že plánoval aktivní zahraniční politiku a chtěl navázat na otcovu expanzi a ambice v regionu.

Osudový zlom přišel v létě 1306. Když mladý král připravoval vojsko k polskému tažení, byl 4. srpna 1306 v Olomouci zavražděn najatým vrahem. Stalo se tak ještě před jeho českou korunovací v tradičním obřadním smyslu, a především dříve, než mohl své plány uvést do praxe. Kdo a v čím zájmu vraždu zorganizoval, se nikdy nepodařilo spolehlivě prokázat. Smrt Václava III. měla přelomový důsledek: jeho osobou vymřel přemyslovský rod po meči a v českých zemích se otevřela otázka nástupnictví, která zásadně proměnila další vývoj království.

Mince Václava III. a numismatické souvislosti

V numismatice je Václav III. specifický tím, že české mince, které by bylo možné bezpečně označit jako jeho ražby, nejsou známy. Krátká doba vlády a politická nejistota zřejmě nepřály vzniku jednoznačně doložené české emise. V souvislosti s jeho uherským působením se uvádějí drobné ražby z uherských mincoven, typově označované jako uherské oboly (někdy též uherské denáry), které bývají popisovány jako mince bez opisu s královským portrétem. I zde je však při určování rozhodující odborný kontext, protože raně 14. století v Uhrách přináší řadu podobných drobných typů a přesné přiřazení vyžaduje pečlivé srovnání.

Pro sběratele a zájemce o dějiny peněz proto Václav III. představuje spíše „dějinný uzel“ než snadno uchopitelnou mincovní kapitolu: jeho období ukazuje, jak může politická krize a náhlý zánik dynastie přerušit kontinuitu i v tak praktické oblasti, jakou je ražba mincí.