Velkovévoda

Velkovévoda je panovnický titul vyšší než vévoda ale nižší než král, používaný hlavně v Německu, Itálii a východní Evropě. Velkovévodové vládli suverénním státům, razili vlastní mince a vedli nezávislou politiku. Dnes titul přežívá pouze v Lucembursku jako jediném velkovévodství světa.

Historie

Titul velkovévoda (magnus dux) vznikl ve středověku pro vládce rozsáhlejších území než běžná vévodství. První užívání je doloženo v desátém století pro burgundské a lotrinské vévody. V Kyjevské Rusi byl veliký kníže (velký kníže) nejvyšším titulem, později přejatý Moskvou a Litvou. Západoevropské užívání bylo sporadické až do šestnáctého století, kdy Cosimo I. Medici získal od papeže titul velkovévody toskánského 1569. Toskánské velkovévodství se stalo modelem - suverénní stát s mezinárodním uznáním vyšším než vévodství.

Napoleonské války přinesly inflaci velkovévodských titulů. Napoleon vytvořil velkovévodství Berg pro Murata, Frankfurt pro Dalberga. Vídeňský kongres 1815 reorganizoval Evropu s několika novými velkovévodstvími. Bádensko, Hesensko, Meklenbursko a Oldenbursko byla povýšena z markrabství či vévodství. Sasko-výmarské velkovévodství vzniklo spojením durynských vévodství. Finské velkovévodství bylo autonomní částí Ruska pod carem jako velkovévodou. Lucembursko se stalo nezávislým velkovévodstvím v personální unii s Nizozemskem.

Devatenácté století bylo zlatým věkem velkovévodů. Vládli konstitučním monarchiím, podporovali kulturu a vědu. Velkovévoda Karel August Sasko-výmarský učinil z Výmaru centrum německé klasiky. Leopold II. Toskánský byl osvícenský reformátor. Většina velkovévodství zanikla po první světové válce - německá byla zrušena 1918, Toskánsko už 1860 při sjednocení Itálie. Finsko se osamostatnilo 1917. Jediné Lucembursko si zachovalo monarchii a titul velkovévody dodnes. Velkovévoda Henri Lucemburský je posledním vládnoucím velkovévodou světa.

Velkovévodové a mincovnictví

Velkovévodové razili prestižní mince dokumentující jejich suverénní status. Toskánské zecchiny a francesconi patřily mezi nejkvalitnější italské mince. Medicejští velkovévodové zobrazovali na mincích své portréty a erby s velkovévodskou korunou. Bádenské a hesenské tolary a zlatníky konkurovaly pruským a bavorským emisím. Kvalita ražby odrážela ambice velkovévodů postavit se královstvím.

Lucemburské velkovévodské mince jsou jediné stále ražené. Od získání mincovních práv 1890 razí Lucembursko vlastní verze evropských měn - franky do 2002, nyní eura. Lucemburské euromince nesou portrét velkovévody Henriho. Zajímavé jsou ruské velkovévodské dukáty - carevna Kateřina II. razila mince jako velkovévodkyně finská. Polsko-litevští velkovévodové razili groše a tolary s litevským jezdcem Vytis. Meklenburské brakteáty patří mezi umělecky nejcennější německé středověké mince. Numismatika velkovévodství dokumentuje jejich snahu o prestiž a uznání mezi evropskými mocnostmi.

Zajímavosti

• Toskánský velkovévoda Ferdinand III. byl třikrát sesazen a třikrát restaurován (1799, 1801, 1849)
• Lucemburský velkovévoda má větší území než monacké knížectví ale menší než lichtenštejnské
• Ruští velkovévodové (carovi bratři) měli nárok na 200 000 rublů ročně - v zlatých mincích
• Poslední německá zlatá 20marka byla ražena v Hesensku 1918 s portrétem posledního velkovévody
• Velkovévodkyně Charlotte Lucemburská vládla 45 let - nejdéle z všech velkovévodů v historii