Vizigóti

Vizigóti byli germánský kmen, který sehrál klíčovou roli při zániku Západořímské říše a následně založil mocné království na Pyrenejském poloostrově. Vizigótské mincovnictví představuje důležitou kapitolu raně středověké numismatiky a dokumentuje kontinuitu římských tradic v barbarských královstvích.

Historie

Vizigóti (západní Gótové) se oddělili od původně jednotného gótského kmene ve 3. století a usadili se v oblastech severně od Černého moře. Pod tlakem hunských nájezdů požádali roku 376 o povolení překročit Dunaj a usadit se na římském území. Špatné zacházení ze strany římských úředníků však vedlo k povstání, které vyvrcholilo bitvou u Adrianopole roku 378, kde padl císař Valens.

Pod vedením krále Alaricha I. vtrhli Vizigóti roku 410 do Říma a vyplenili jej – poprvé po osmi staletích padlo věčné město do rukou nepřítele. Po Alarichově smrti pokračovali Vizigóti na západ a roku 418 založili s římským svolením království v jihozápadní Galii s centrem v Toulouse. Toto Tolosánské království se postupně rozšiřovalo na Pyrenejský poloostrov.

Roku 507 porazil franský král Chlodvík I. Vizigóty v bitvě u Vouillé a vytlačil je z většiny Galie. Vizigóti se soustředili na Pyrenejský poloostrov, kde vybudovali mocné Toledské království s hlavním městem v Toledu. Vizigótská Hispánie dosáhla vrcholu za králů Leovigilda (569–586) a jeho syna Rekkareda I. (586–601), který roku 589 konvertoval od ariánství ke katolictví.

Vizigótské království zaniklo roku 711, kdy arabsko-berberská vojska pod vedením Tárika ibn Zijáda porazila posledního krále Rodericha v bitvě u Guadalete. Muslimové během několika let ovládli většinu poloostrova a zahájili éru maurské Hispánie. Vizigótský odkaz však přežil v křesťanských královstvích na severu, která se stala základem pozdější reconquisty.

Vizigótské mincovnictví

Vizigótské mincovnictví navazovalo na římské tradice a zpočátku imitovalo císařské ražby. První vlastní vizigótské mince se objevily v 5. století a nesly jména vizigótských králů spolu s římskou ikonografií. Hlavními nominály byly zlaté tremissy (třetiny solidu) a stříbrné mince menších hodnot.

V období Toledského království dosáhlo vizigótské mincovnictví vrcholu. Mincovny fungovaly v řadě měst včetně Toleda, Sevilly, Méridy a Barcelony. Ražby nesly královské portréty, kříže a nápisy s titulaturou panovníků. Charakteristickým rysem je postupné zjednodušování římských vzorů a vytváření osobitého vizigótského stylu.

Pro numismatiky představují vizigótské mince cenný materiál dokumentující přechod od antiky ke středověku. Ražby umožňují sledovat politický vývoj království, náboženské změny i hospodářské poměry. Zvláště zlaté tremissy jsou vyhledávány pro svou vzácnost a historickou hodnotu. Vizigótské mincovnictví ovlivnilo i pozdější ražby křesťanských království reconquisty.

Zajímavosti

• Vizigótský zákoník Liber Iudiciorum z roku 654 patří k nejvýznamnějším právním památkám raného středověku a ovlivnil středověké právo na Pyrenejském poloostrově.
• Vizigótská koruna z pokladu Guarrazar, objevená roku 1858, patří k nejcennějším klenotům raně středověkého zlatnictví.
• Mnoho španělských šlechtických rodů odvozovalo svůj původ od vizigótských předků, což bylo považováno za znak starobylosti a urozenosti.