Vladislav I.
Vladislav I. (asi 1070 – 12. dubna 1125) byl český kníže z dynastie Přemyslovců vládnoucí v letech 1109–1117 a 1120–1125. Druhorozený syn krále Vratislava II. a Svatavy Polské dokázal i přes opakované konflikty se svými příbuznými udržet vládu a získat pro české panovníky prestižní postavení v rámci Svaté říše římské.
Historie
Vladislav se narodil kolem roku 1070 jako druhorozený syn českého krále Vratislava II. a jeho třetí manželky Svatavy Polské. Jméno získal po svém strýci, polském knížeti Vladislavu Hermanovi. Bratry mu byli Břetislav II., Bořivoj II. a Soběslav I. Během přemyslovských rozbrojů na počátku 12. století se postupně přidal na stranu Svatopluka Olomouckého, který ho roku 1107 ustanovil svým nástupcem na českém trůně. Po Svatoplukově smrti roku 1109 proti Vladislavovým nárokům vystoupili jeho bratranec Ota II. Olomoucký a především dříve sesazený Bořivoj II., který se mezitím zmocnil Prahy. Vladislavovi se podařilo získat přízeň římského krále Jindřicha V. úplatkem 500 hřiven stříbra. Císař svolal v lednu 1110 všechny znepřátelené strany na sjezd do Rokycan a dosadil Vladislava na trůn. Jakmile se ujal vlády, nechal Bořivojovým stoupencům zkonfiskovat majetky a některé z nich přikázal oslepit. Roku 1113 se usmířil s Otou Olomouckým, složité však zůstávaly vztahy s mladším bratrem Soběslavem. Významným okamžikem se stala svatba císaře Jindřicha V. s anglickou princeznou Matyldou roku 1114, na níž Vladislav zastával úřad říšského arcičíšníka – tato funkce se stala základem pro pozdější právo českých panovníků volit římského krále jako kurfiřti. Roku 1115 založil kladrubský klášter. Koncem roku 1117 předal vládu bratru Bořivoji II., ale roku 1120 se znovu ujal knížecího stolce. Zemřel 12. dubna 1125 v Praze a byl pohřben v kladrubském klášteře.
Vladislav I. jako český kníže aktivně využíval práva ražby mincí k financování své vlády a vojenských výprav. Razil stříbrné denáry malého střížku o průměru 15–18 mm a hmotnosti 0,4–0,6 gramů podle vzoru zavedených Břetislavem I. kolem roku 1050. Jeho mince byly raženy v pražské mincovně ze stříbra dováženého ze zahraničí. Denáry vykazovaly rozmanitou ikonografii přemyslovského mincovnictví s několika charakteristickými typy. Nejznámější je typ s postavou sv. Václava s praporcem na líci a dvěma sedícími ženami na rubu (Cach 532), který symbolizoval pokračování tradice uctívání sv. Václava jako „věčného panovníka". Další typy obsahovaly křesťanské symboly jako kříže, chrámové průčelí nebo stylizované postavy světců. Nápisy obsahovaly jeho jméno často ve formě „VLADISLAVS DVX" (Vladislav, kníže) nebo odkazy na křesťanské patrony. Kvalita mincí odrážela politickou stabilitu jeho vlády – během období klidu byly denáry kvalitní, v dobách konfliktů klesala jejich ryzost. Roku 1124 provedl konfiskaci židovských majetků, když nechal zatknout významného židovského obchodníka Jakuba a vymohl od židovské obce tři tisíce hřiven stříbra a sto hřiven zlata.
Význam pro investory a sběratele
Vladislavovy denáry patří mezi vyhledávané přemyslovské mince prvních desetiletí 12. století vzhledem k jeho poměrně dlouhé šestnáctileté vládě a různorodosti typů. Jejich sběratelská hodnota je vysoká díky kvalitní ražbě a zajímavé ikonografii, zejména typ se sv. Václavem. Pro numismatiky představují důležitý doklad stabilizace mincovnictví po bouřlivém období přemyslovských rozbrojů. Investiční potenciál roste díky rostoucímu zájmu o české denáry 12. století a jejich dokumentovanou provenienci v archeologických nálezech.
Příklady
Nejznámější jsou Vladislavovy denáry typu Cach 532 s postavou sv. Václava s praporcem a dvěma sedícími ženami, které dosahují na numismatickém trhu cen kolem 2500 Kč. Další vysoce ceněné jsou typy Cach 557, 558 a 556 s různými křesťanskými motivy. Exempláře byly objeveny v různých středověkých pokladech, typické jsou mince s průměrem 15–18 mm a hmotností 0,4–0,6 gramů razené z kvalitního stříbra s minimální příměsí jiných kovů.
Zajímavosti
Vladislav I. byl prvním českým knížetem, který zastával funkci říšského arcičíšníka na císařské svatbě roku 1114, což položilo základ právu českých panovníků na volbu římského krále jako kurfiřti. Zajímavé je, že dvakrát vládl českému knížectví s přestávkou tří let, což bylo v přemyslovských dějinách výjimečné. Jeho konfiskace židovských majetků roku 1124 přinesla do knížecí pokladny obrovskou sumu 3100 hřiven drahých kovů – pro srovnání, císaři Jindřichovi V. musel zaplatit „jen" 500 hřiven za podporu. Kladrubský klášter, který založil roku 1115, se stal rodinnou nekropolí a místem jeho pohřbu. Jeho manželka Richenza z Bergu zemřela ve stejném roce 1125, což naznačuje možnou epidemii. Jeho syn Vladislav II. se stal později druhým českým králem a založil linii dědičných českých králů. Kronikář Kosmas ho charakterizuje jako panovníka, který „vykoupil křesťanské otroky ode všech Židů a zakázal, aby žádný křesťan u nich nesloužil", což odráží náboženskou politiku jeho doby.