Zélóti

Zélóti byli židovští političtí a náboženští odpůrci římské vlády v Judeji v 1. století n. l., činní hlavně během války v letech 66–70. Prosazovali výlučnou Boží vládu a ozbrojený odpor. Pojem se však neužívá jednotně: zélóti, sikariové a stoupenci Judy Galilejského nebyli nutně jedinou organizací.

Historie

Po připojení Judeje k římské správě vyvolávaly daně, zásahy místodržitelů a otázka náboženské suverenity odpor. Josef Flavius spojuje vznik takzvané čtvrté filosofie s Judou Galilejským a odporem proti soupisu roku 6 n. l.

Slovo zélót znamená horlivec. Jako přesnější označení jedné frakce se výraz objevuje zejména ve vyprávění o válce zahájené roku 66. V Jeruzalémě soupeřilo několik povstaleckých skupin, které bojovaly proti Římanům i mezi sebou.

Sikariové, pojmenovaní podle krátké dýky sica, prováděli atentáty a ovládli Masadu. Jejich vztah k zélótům je blízký, ale pojmy nejsou vždy zaměnitelné. Po pádu Jeruzaléma roku 70 pokračoval odpor na několika místech; Masada padla později.

Hlavní literární pramen Josef Flavius byl účastníkem války, přešel na římskou stranu a povstalce hodnotil nepřátelsky. Jeho zprávu je třeba porovnávat s archeologií, mincemi povstání a dalšími texty.

Josef Flavius, sikariové a mince povstání

Termín zélóti se nemá zpětně vztahovat na každého židovského odpůrce Říma. U konkrétní osoby je nutné uvést, který pramen a v jaké době ji tak označuje.

Mince první židovské války nesou hebrejské opisy, letopočet povstání a symbolické motivy. Dokládají samostatnou autoritu povstalců, ne členství konkrétního raziče v jedné frakci.

Sikariové a obránci Masady bývají v populární literatuře automaticky nazýváni zélóty. Odborný katalog má přiznat rozdílnou terminologii pramenů.