Galilea
Galilea je historická oblast na severu dnešního Izraele mezi Středozemním mořem a Galilejským jezerem. V 1. století ji jako tetrarcha spravoval Herodes Antipas, v křesťanské tradici je krajem působení Ježíše Krista a ve 2. a 3. století byla střediskem židovské učenosti.
| Poloha | sever Izraele, od pobřeží u Akka k údolí Jordánu |
|---|---|
| Členění | Horní a Dolní Galilea |
| Původ jména | hebrejské gálíl – okrsek, kruh |
| Připojení k hasmonejskému státu | Aristobúlos I. (104–103 př. n. l.) |
| Tetrarcha | Herodes Antipas, 4 př. n. l. – 39 n. l. |
| Sídelní město tetrarchy | Tiberias, pojmenovaná po císaři Tiberiovi |
| Numismatika | bronzové mince Heroda Antipy ražené v Tiberiadě, bez portrétu panovníka |
Historie
Jméno Galilea vychází z hebrejského slova gálíl – okrsek, kruh; kniha Izajáš mluví o Galileji národů. Poprvé se název objevuje v egyptských nápisech z 15. století př. n. l. Krajina se dělí na hornatější Horní a mírnější Dolní Galileu, východní osu tvoří Jordán a Galilejské jezero, které bylo důležité pro rybolov i dopravu.
V biblické tradici se Galilea pojí s územím severních izraelských kmenů. V dějinách region opakovaně měnil obyvatelstvo i vládce, protože ležel na spojnicích mezi Egyptem a Předním východem. Po taženích Alexandra Velikého sem pronikaly řecké kulturní vlivy. Na přelomu 2. a 1. století př. n. l. připojil velkou část Galileje k hasmonejskému státu Aristobúlos I. (104–103 př. n. l.) a následovala vlna židovského osídlení.
Za rané římské éry byla Galilea správně oddělena od Judska. V letech 4 př. n. l. až 39 n. l. ji spolu s Pereou spravoval jako tetrarcha Herodes Antipas. Na západním břehu jezera založil Tiberiadu, pojmenovanou na počest svého patrona, císaře Tiberia. Do Galileje klade evangelijní tradice velkou část Ježíšova veřejného působení, zejména Nazaret a Kafarnaum.
Při prvním židovském povstání proti Římu velel od roku 66 v Galileji Josephus Flavius. Roku 67 zahájil Vespasianus tažení právě zde; po obléhání Jotapaty padl Josephus do zajetí, dobytá města byla zničena a mnoho obyvatel prodáno do otroctví. Na přelomu 2. a 3. století se však Galilea stala střediskem židovského náboženského života: z této doby pochází redakce Mišny, kterou uspořádal Jehuda ha-Nasi, a v Tiberiadě později, ve 4. století, vznikla převážná část Jeruzalémského talmudu.
Po byzantském období připadla Galilea při arabském dobytí Levanty ve 30. letech 7. století k provincii Džund al-Urdunn. Za křížových výprav z ní vzniklo Galilejské knížectví, jedno z nejvýznamnějších lén Jeruzalémského království. Následovala vláda mamlúků a poté Osmanské říše. Po válce v roce 1948 se téměř celá Galilea stala součástí Izraele.
Geografie a mince Heroda Antipy
Galilea leží severně od hřebene mezi horami Karmel a Gilboa a jižně od toku řeky Lítání, od pobřeží u Akka na západě po údolí Jordánu na východě; některá vymezení zahrnují i Jizreelské údolí. Členění na Horní a Dolní Galileu odpovídá rozdílnému reliéfu: sever je hornatý a lesnatý, jih tvoří pahorkatina s úrodnými údolími. Galilejské jezero, nazývané též Genezaretské nebo Tiberiadské, je přirozeným středem východní části regionu.
Numismaticky je Galilea spojena s ražbami Heroda Antipy. Jeho bronzové mince z Tiberiady nesou řecký opis s titulem tetrarchy a místo portrétu rákos nebo palmovou ratolest, takže neporušovaly židovský zákaz zobrazování. Nejstarší z nich jsou datovány 24. rokem jeho vlády, tedy rokem 20/21 n. l.
