4 tolar
4 tolar (čtyřtolar) je těžká stříbrná mince v hodnotě čtyřnásobku tolaru o hmotnosti přibližně 115 gramů, která byla ražena pouze výjimečně během 16. až 18. století. Tyto monumentální mince patří svou vzácností prakticky mezi numismatické unikáty a představují vrchol mincovního umění své doby.
Historie
První 4 tolary začaly být raženy za vlády císaře Rudolfa II. (1579-1611), který proslul jako velký mecenáš umění a sběratel kuriozit. V Kutné Hoře, která byla v té době nejvýznamnějším centrem těžby stříbra v českých zemích, byly vyraženy čtyřtolary s letopočty 1603 a 1604. Tyto mimořádné ražby vznikly pravděpodobně jako reprezentativní dary pro významné hosty císařského dvora nebo jako doklad mincovního mistrovství kutnohorské mincovny.
Za vlády císaře Matyáše (1611-1619), Rudolfova bratra a nástupce, pokračovala limitovaná ražba 4 tolarů. Pražská mincovna vyrazila v roce 1619 několik exemplářů těchto prestižních mincí. Rok 1619 je významný také jako poslední rok Matyášovy vlády a počátek českého stavovského povstání, což dodává těmto mincím zvláštní historický význam.
Období vlády Ferdinanda II. (1619-1637) bylo poznamenáno třicetiletou válkou a ekonomickými otřesy. Přesto byly v olomoucké mincovně v letech 1621 a 1622 vyraženy 4 tolary, které měly demonstrovat sílu a stabilitu habsburské moci navzdory probíhajícímu konfliktu. Olomouc byla v této době důležitým centrem rekatolizace Moravy a ražba prestižních mincí podtrhovala význam města.
Císař Ferdinand III. (1637-1657) pokračoval v tradici ražby čtyřtolarů, i když jen velmi omezeně. Jáchymovská mincovna, proslavená kvalitou svých ražeb, vytvořila čtyřtolary v letech 1641 a 1644. Poslední známé ražby z jeho období pocházejí z brněnské mincovny z roku 1648, což je symbolicky rok ukončení třicetileté války vestfálským mírem.
Poslední historicky doložené čtyřtolary byly raženy za císaře Karla VI. (1711-1740) ve Vratislavi v roce 1722. Tato ražba představuje definitivní konec éry čtyřtolarů. Karel VI., otec Marie Terezie, byl posledním habsburským panovníkem, který nechal razit tyto monumentální mince. Po jeho smrti a nástupu jeho dcery na trůn už k ražbě čtyřtolarů nedocházelo.
Celkově bylo během více než sta let vyraženo jen několik desítek, možná stovek kusů čtyřtolarů. Jejich extrémní vzácnost je dána několika faktory: enormní spotřebou stříbra na jednu minci, technickou náročností ražby tak velkých střížků a především jejich čistě reprezentativním charakterem. Čtyřtolary nikdy nesloužily jako běžné platidlo, ale výhradně jako prestižní dary, diplomatické prezenty nebo exponáty císařských sbírek.
Popis a technické parametry
4 tolar představuje skutečného giganta mezi historickými mincemi. S hmotností kolem 115 gramů čistého stříbra (přesná hmotnost se mírně lišila podle mincovny a období) a průměrem přesahujícím 60 milimetrů jde o jednu z nejtěžších pravidelně ražených mincí evropské numismatiky. Pro srovnání - běžný tolar vážil přibližně 28,5 gramů, takže čtyřtolar skutečně odpovídal svému názvu.
Ražba 4 tolarů představovala mimořádnou technickou výzvu. Vyžadovala speciálně upravené výkonné razicí stroje, protože běžné mincovní lisy neměly dostatečnou sílu pro ražbu tak masivních střížků. Razidla musela být vyrobena s výjimečnou přesností a z nejkvalitnější oceli, aby vydržela enormní tlak potřebný k vyražení reliéfu na tak velké ploše.
Design 4 tolarů následoval standardní ikonografii své doby. Na
Zajímavosti
- 4 tolar Rudolfa II. z roku 1603 se v roce 2019 prodal na aukci za více než 2 miliony korun
- Ražba jednoho čtyřtolaru spotřebovala tolik stříbra, že z něj bylo možné vyrazit přibližně 400 běžných krejcarů
- Některé čtyřtolary byly dodatečně zlaceny jako zvláštní dary pro královské svatby nebo korunovace
- Existují indicie o existenci ještě větších nominálů - osmitolarů, ale žádný se spolehlivě nedochoval
- Čtyřtolary se díky své velikosti často používaly jako předlohy pro medaile a pamětní ražby