48 krejcar

48 krejcar (čtyřicetiosmikrejcar) je stříbrná mince v hodnotě 48 krejcarů, která se na našem území objevuje na počátku 17. století v souvislosti se stavovskými a následnými krizovými ražbami. Svou hodnotou představovala vyšší nominál blízký půltolarovým a tolarovým dílům a v oběhu se uplatnila hlavně tam, kde bylo potřeba platit větší částky jednou mincí.

Historie

48 krejcar byl českými stavy zaveden na Moravě, konkrétně v Olomouci, roku 1620. Už parametry napovídají, že šlo o „velké stříbro“: uvádí se hmotnost 15,34 g a průměr 36,6 mm. V pramenech je zároveň zmiňována jakost (ryzost vyjádřená jako „zrno“) 0,563, což naznačuje, že šlo o minci vznikající v době, kdy se kvalita kovu a měnové poměry rychle měnily a stát hledal způsob, jak udržet oběh i financování.

V ražbě 48 krejcaru bylo pokračováno i za Fridricha Falckého (1619–1620) a za Ferdinanda II. (1619–1637). To dobře odpovídá situaci prvních let třicetileté války, kdy se mincovnictví stává jedním z nástrojů, jak získávat prostředky a zároveň dodávat oběhu vyšší stříbrné nominály. Vysoké krejcarové hodnoty byly praktické: umožňovaly platit větší sumy bez nutnosti používat mnoho drobných mincí, a zároveň se daly účetně snadno začlenit do tehdejšího krejcarového počítání.

Osud této mince byl však úzce svázán s měnovým rozvratem počátku 20. let 17. století. 48 krejcar zanikl státním bankrotem označovaným jako kaláda dne 14. prosince 1623. Právě „kaláda“ představuje klíčový předěl, kdy se systém snažil ukončit období znehodnocených ražeb a obnovit důvěru v „minci dobrého zrna“. Nominály spojené s krizovým oběhem, mezi něž patřil i čtyřicetiosmikrejcar, pak z oběhu mizely nebo se stávaly neplatnými v původním tarifu.

Podoba, parametry a sběratelský význam

48 krejcar patří k mincím, které jsou sběratelsky atraktivní díky kombinaci velkého formátu a krátkého časového okna. Hmotnost 15,34 g a průměr 36,6 mm z něj dělají výrazný kus, na němž se dobře uplatní portrét, znak i dlouhé opisy – a zároveň je na takto velké stříbrné minci velmi dobře vidět kvalita ražby, povrch i případné pozdější zásahy. U mincí z krizového období je přirozený povrch a patina často ceněná více než „vyčištěný“ vzhled, protože zásah do povrchu může smazat drobné stopy, které jsou důležité pro určení i pro autenticitu.

Pro sběratele je důležité vnímat také měnový kontext. Čtyřicetiosmikrejcar není jen „další číslo“ v řadě krejcarů, ale doklad doby, kdy stát a jednotlivé mincovny reagovaly na mimořádnou situaci: válku, nedostatek kvalitního kovu i tlak na financování. Krátká existence do roku 1623 a zánik při kaládě dávají minci jasnou historickou hranici, která sběrateli pomáhá při zařazení i při budování tematické řady (stavovské a kiprové období, moravské ražby, vysoké krejcarové nominály).

V praxi se vyplatí sledovat zachovalost hran a čitelnost opisů, protože právě na okraji a v písmu se u oběžných mincí nejrychleji projeví opotřebení. U takto vysokých nominálů se někdy setkáte i se stopami zkoušení kovu (otlačky, drobné záseky), protože velká stříbrná mince byla v oběhu často „prověřována“. I tyto stopy mohou být součástí příběhu mince, ale sběratelsky je důležité je umět rozlišit od pozdějšího poškození.