5 krejcar

5 krejcar (pětikrejcar) byl drobnou stříbrnou mincí rakouského císařství a později Rakouska-Uherska, raženou od roku 1858 do počátku 20. století jako základní nominál pro každodenní platby. Tato mince o původní hmotnosti 1,333 gramu stříbra představovala páteř drobného peněžního oběhu monarchie a její masová produkce v desítkách milionů kusů ročně dokumentuje ekonomický rozvoj střední Evropy v období industrializace. Lidový název "pětník" přetrval v českém jazyce dodnes jako označení bezcenné mince či malé částky.

Historie

Zavedení 5 krejcaru souviselo s rakouskou měnovou reformou z roku 1857, která opustila komplikovaný konvenční systém a zavedla decimální rakouskou měnu se stříbrným standardem. Nový systém stanovil 100 krejcarů = 1 zlatník, přičemž pětikrejcar představoval nejmenší stříbrný nominál určený pro maloobchodní transakce, zatímco menší hodnoty byly raženy z mědi.

První emise 5 krejcarů začala v roce 1858 ve vídeňské a benátské mincovně, postupně se připojily Kremnica, Praha a další mincovny monarchie. Design byl jednotný napříč celou říší - portrét panovníka na líci a dvouhlavý říšský orel s hodnotou na rubu. Průměr 16 mm a hmotnost 1,333 gramu činily minci praktickou pro každodenní manipulaci, ačkoli její malá velikost vedla k častým ztrátám.

Významná změna nastala v roce 1867, kdy byla v rámci úsporných opatření po prohrané prusko-rakouské válce snížena hmotnost na 0,952 gramu. Tato redukce o téměř 30% vyvolala nedůvěru veřejnosti a inflační tlaky. Starší těžší pětikrejcary byly rychle stahovány z oběhu překupníky, kteří je prodávali do stříbráren se ziskem. Fenomén selekce "dobrých" a "špatných" peněz podle Greshamova zákona zde fungoval učebnicově.

V českých zemích získal 5 krejcar přezdívku "pětník", která se vžila natolik, že přetrvala změny měn i politických systémů. V lidové mluvě označoval nejnižší možnou hodnotu - "nemám ani pětník" znamenalo absolutní chudobu. Rčení "to nestojí za pětník" vyjadřovalo bezcennost. Paradoxně dnes mají některé varianty pětikrejcarů hodnotu tisíců korun.

Ekonomický význam 5 krejcarů byl fundamentální pro fungování tržní ekonomiky. V 60. letech 19. století představoval pětikrejcar cenu bochníku chleba, půllitru piva nebo jízdenky na omnibus. Kvalifikovaný dělník vydělával 15-20 krejcarů za hodinu, takže pětikrejcar odpovídal 15-20 minutám práce. Tato relativně vysoká kupní síla vysvětluje masovou produkci - ročně se razily desítky milionů kusů.

Za vlády Františka Josefa I. (1848-1916) prošel 5 krejcar několika designovými změnami odrážejícími stárnutí monarchy. Portrét mladého císaře z roku 1858 postupně nahradily realistické zobrazení z let 1868, 1879 a 1900. Každá změna vyžadovala výrobu nových razidel pro všechny mincovny, což představovalo značné náklady. Sběratelé dnes rozlišují desítky variant podle detailů vlasů, vousů či řádových dekorací.

Technologicky představovala výroba 5 krejcarů výzvu pro mincovní techniku. Malý průměr vyžadoval extrémně přesné razidla a dokonalé centrování. Mincovny experimentovaly s různými slitinami - kromě standardního stříbra 520/1000 se testovaly varianty s příměsí mědi pro zvýšení odolnosti. Některé emise z let 1870-1872 obsahovaly vyšší podíl stříbra kvůli spekulacím s cenami drahých kovů.

První světová válka znamenala konec éry stříbrných pětikrejcarů. Od roku 1915 byly nahrazeny železnými a zinkovými náhražkami, které rychle korodovaly. Tyto nouzové ražby s jednoduchým designem bez portrétu dokumentují ekonomický kolaps monarchie. Po válce se pětikrejcar krátce objevil v oběhu nástupnických států, než byl definitivně nahrazen národními měnami.

Varianty a mincovní značky

5 krejcary nesly značky jednotlivých mincoven, které umožňují přesnou identifikaci místa výroby. Vídeňská mincovna nepoužívala značku nebo písmeno A, pražská používala C, kremnicko-štiavnická K.B., benátská V, krakovská (pro Halič) značku C-K. Každá mincovna měla specifické technologické postupy ovlivňující kvalitu ražby.

Existují vzácné chybotisky a variety, které dosahují vysokých sběratelských cen. Nejcennější jsou dvojrazy (překrytí dvou razeb), exempláře s otočeným rubem o 180°, ražby na nesprávném střížku nebo mince s vynechanými prvky. Pětikrejcar z roku 1867 s chybějícím orlem na rubu se prodal za 50 000 korun.

Speciální kategorii tvoří zkušební ražby a vzorníky vyrobené pro schválení designu nebo testování nových technologií. Tyto exempláře v kvalitě proof s zrcadlovým polem a matným reliéfem nebyly určeny pro oběh. Existují také ražby v alternativních kovech - mědi, niklu nebo dokonce zlatu pro císařskou sbírku.

Falzifikáty a ochrana

5 krejcary byly masivně padělány už za monarchie. Falzátoři používali postříbřenou měď nebo cínové slitiny. Některé padělky z 80. let 19. století jsou dnes paradoxně cennější než originály, protože dokumentují kriminální historii. Rakouské úřady zaváděly stále sofistikovanější ochranné prvky - vroubkovaný okraj, mikrotext v orlích perech, specifickou slitinu měnící barvu.

Moderní padělky z Číny zaplavují evropský numismatický trh. Tyto reprodukce jsou často vyrobeny z pravého stříbra a bez expertízy je nelze rozpoznat. Klíčové je ověření váhy (s přesností na 0,01 gramu), magnetických vlastností a mikroskopická analýza detailů ražby. Pravé pětikrejcary mají charakteristické nerovnoměrnosti způsobené opotřebením razidel.

Zajímavosti

• Celková produkce 5 krejcarů překročila 2 miliardy kusů - nejvíce ražená mince monarchie
• Pětikrejcar z roku 1859 s převráceným orlem je nejdražší rakouskou drobnou mincí - 180 000 Kč
• V Čechách se pětníkům říkalo také "šesták" podle starší šestkrejcarové mince podobné velikosti
• Železné 5 krejcary z roku 1916 obsahovaly víc železa než kulka do pušky - mnoho jich skončilo v muničních továrnách
• Největší depot 5 krejcarů (přes 50 000 kusů) byl nalezen 1923 v Brně při demolici domu lichváře
• Vietnamští obchodníci v 90. letech skupovali pětikrejcary na výrobu stříbrných šperků