Al marco

Al marco je historický způsob ražby mincí, který se používal od denárového období až po období tolárové. Podstatou této metody bylo, že z určitého stanoveného množství stříbra se razil pevně daný počet mincí, přičemž každá jednotlivá mince mohla mít určitou váhovou odchylku.

Historie

Způsob ražby al marco vznikl v raném středověku a byl používán po celou dobu denárového období až do tolárového období. Systém se vyvinul z praktické potřeby standardizovat mincovní výrobu při zachování flexibility v hmotnosti jednotlivých kusů. Historické mincovní řády a patenty neustanovaly přesnou hmotnost jednotlivé mince, ale definovaly dvě klíčové veličiny: počet ražených mincí z hmotnostní jednotky a jejich zrno neboli ryzost kovu. Tento přístup umožňoval mincířům pracovat s přirozenými výkyvy při ražbě, kdy nebylo technicky možné dosáhnout absolutně stejné hmotnosti u všech kusů. Mincovní mistr tak měl za úkol dohlížet na to, aby celkové množství kovového materiálu odpovídalo předepsanému počtu mincí, zatímco individuální váhové odchylky byly tolerovány. Systém al marco byl univerzálně používán v celé Evropě a představoval základní princip středověké a raně novověké mincovní technologie.

Prakticky systém al marco fungoval tak, že mincovní mistr obdržel určité množství kovu - například hřivnu, libru nebo marku stříbra - a z tohoto množství musel vyrazit předepsaný počet mincí. Váhové odchylky jednotlivých kusů byly přirozené a očekávané, protože středověká a raně novověká technologie neumožňovala absolutní přesnost. Důležité bylo dodržet celkové množství a ryzost kovu. Tento způsob ražby však vytvářel prostor pro různé formy zneužití. Nejčastějším problémem bylo nepoctivé vybírání těžších kusů přímo z mincovny nebo později z oběhu. Těžší kusy měly vyšší hodnotu obsaženého kovu, a proto byly vyhledávané pro přetavení nebo export. Naopak lehčí kusy zůstávaly v oběhu, což postupně snižovalo průměrnou hmotnost mincí na trhu. Mincovní úřady se snažily tento problém řešit různými kontrolními mechanismy, ale úplně jej nikdy nevyřešily. Systém al marco tak představoval kompromis mezi technickou uskutečnitelností a ekonomickou praktičností středověké mincovní výroby.

Zajímavosti

• Název pochází z latinského "ad marcam", což znamená "podle marky" - základní hmotnostní jednotky
• Váhové odchylky mohly dosahovat až 10-15% oproti teoretické průměrné hmotnosti
• Systém umožňoval rychlejší výrobu mincí, protože nebylo nutné vážit každý kus zvlášť
• Nepoctivé vybírání těžších kusů se nazývalo "kulling" nebo "vysortování"
• V některých zemích se používaly speciální kontrolní váhy pro ověření celkových dávek mincí