Albrecht I. Habsburský

Albrecht I. Habsburský byl římský král v letech 1298 až 1308 a vévoda rakouský, štýrský, kraňský a korutanský, který významně ovlivnil mincovnictví střední Evropy zavedením jednotných ražebních standardů. Jeho mincovní reforma položila základy habsburské měnové politiky a vídeňský fenik se za jeho vlády stal jednou z nejstabilnějších měn své doby, což přispělo k ekonomickému rozkvětu rakouských zemí.

Historie

Albrecht se narodil v červenci 1255 jako nejstarší syn Rudolfa I. Habsburského, zakladatele habsburské dynastie na římském trůně. Po smrti otce v roce 1291 se stal vévodou rakouským a správcem habsburských držav. Jeho cesta k římské koruně byla komplikovaná - první volba v roce 1292 skončila neúspěchem, když kurfiřti zvolili Adolfa Nasavského. Teprve po Adolfově porážce a smrti v bitvě u Göllheimu 2. července 1298 byl Albrecht zvolen římským králem.

V oblasti mincovnictví navázal Albrecht na reformy svého otce, ale posunul je na kvalitativně vyšší úroveň. V roce 1299 vydal první říšský mincovní řád, který sjednocoval ražbu stříbrných feniků v rakouských zemích. Stanovil, že z jedné vídeňské marky stříbra (280,668 gramů) se musí razit 320 feniků o ryzosti 14 lotů. Tento standard se stal vzorem pro okolní země včetně Českého království.

Albrechtova mincovní politika v českých zemích byla spojena s jeho nároky na český trůn po vymření Přemyslovců. Když v roce 1306 zemřel Václav III., posledního z Přemyslovců, prosadil Albrecht svého syna Rudolfa za českého krále. Přestože Rudolfova vláda trvala pouze rok, stačil zavést do Čech vídeňské mincovní standardy. V Kutné Hoře byly raženy groše podle habsburského vzoru s vyšším obsahem stříbra než za posledních Přemyslovců.

Významnou inovací bylo zavedení kontrolních značek mincmistrů na všech ražbách. Každý mincmistr musel používat vlastní značku, což umožňovalo dohledat původ vadných mincí. Albrecht také ustanovil systém pravidelných kontrol mincoven prostřednictvím královských vardajnů, kteří prováděli neohlášené inspekce a zkoušky ryzosti. Tento systém se osvědčil natolik, že jej později převzaly i jiné evropské země.

V roce 1304 Albrecht uzavřel mincovní dohodu s Benátkami, která upravovala směnný kurz mezi vídeňským fenikem a benátským grossem. Tato smlouva byla první svého druhu a stala se modelem pro pozdější mezinárodní měnové dohody. Stanovila fixní kurz 1 benátský groš = 12 vídeňských feniků, což odpovídalo reálnému obsahu stříbra v obou mincích.

Albrechtova snaha o centralizaci mincovnictví narazila na odpor říšských měst, zejména Kolína nad Rýnem a Frankfurtu, které bránily svá mincovní privilegia. Konflikt vyvrcholil v roce 1307, kdy Albrecht vojensky obsadil kolínskou mincovnu. Přestože město muselo kapitulovat, zachovalo si právo ražby za podmínky dodržování královských standardů.

Za Albrechtovy vlády došlo také k rozšíření ražby zlatých mincí v rakouských zemích. V roce 1305 byla ve Vídni vyražena první série zlatých florénů podle florentského vzoru. Tyto mince o váze 3,536 gramů ryzího zlata rychle získaly oblibu v mezinárodním obchodě. Albrecht osobně dohlížel na kvalitu ražby a trestal falšovatele smrti upálením.

Tragický konec Albrechtovy vlády přišel 1. května 1308, kdy byl zavražděn svým synovcem Janem Parricidou u Windisch při přechodu přes řeku Reuss. Motivem vraždy byl spor o rodové državy ve Švábsku. Albrechtova smrt znamenala dočasný konec habsburských ambicí na říšský trůn, ale jeho mincovní reformy přežily a staly se základem středoevropského měnového systému.

Albrechtovy mincovní reformy zavedly princip teritoriální měny, kdy panovník garantoval kvalitu a váhu mincí ražených na jeho území. Ustanovil síť královských mincoven ve Vídni, Štýrském Hradci, Linci a Ennsu, které razily podle jednotného standardu. Každá mincovna měla přidělenou roční kvótu ražby a musela odvádět stanovený díl zisku do královské pokladny.

Technologické inovace za Albrechtovy vlády zahrnovaly použití uzavřených ražebních kruhů, které zajišťovaly jednotný průměr mincí. Zavedl také povinné bělení stříbrných mincí v kyselině vinné, což jim dodávalo charakteristický lesk a chránilo před korozí. Mincovní kolky byly vyráběny z kalené oceli podle jednotných předloh, což zajišťovalo uniformitu ražeb.

Ekonomický dopad Albrechtových reforem byl značný. Vídeňský fenik se stal preferovanou měnou v dunajském obchodě, což posílilo postavení Vídně jako obchodního centra. Stabilní měna přilákala italské bankéře, kteří ve Vídni založili první bankovní domy. Roční příjmy z mincovního regálu vzrostly během Albrechtovy vlády o 40 procent.

Albrechtův systém mincovních smluv s církevními knížaty zajistil jednotnou měnu v rozsáhlém území od Bodamského jezera po moravskou hranici. Biskupství v Salcburku, Pasově a Freisinku přijala vídeňský standard výměnou za podíl na zisku z ražebného. Tento model spolupráce se stal vzorem pro pozdější měnové unie.

Zajímavosti

• Albrecht I. byl prvním panovníkem, který zavedl ochranné prvky proti padělání - tajné značky viditelné pouze pod určitým úhlem
• Jeho portrét na mincích byl tak realistický, že podle dobových pramenů bylo možné rozpoznat jeho šilhání levým okem
• Ve vídeňské mincovně nechal Albrecht vybudovat první trezorovou místnost s dvojitými dveřmi a třemi různými zámky
• Albrechtův osobní mincmistr Konrád z Offenburgu vynalezl způsob ražby dutých mincí pro lehčí transport velkých sum
• Podle legendy měl Albrecht vždy u sebe váček s vlastnoručně raženými poutními feniky, které rozdával chudým
• Jeho vrah Jan Parricida byl potrestán věčným vyhnanstvím a všechny mince s jeho podobiznou musely být staženy a přeraženy