Alokované zlato

Alokované zlato je forma vlastnictví fyzického investičního zlata, při které má investor právní nárok na konkrétní, identifikovatelné zlaté slitky nebo mince uložené v trezoru depozitáře. Každý slitek má jedinečné sériové číslo, označení hmotnosti a ryzosti, přičemž investor je jejich výhradním vlastníkem a zlato není součástí rozvahy úschovce, což poskytuje maximální bezpečnost investice.

Historie

Koncept alokovaného zlata vznikl v londýnském City během 17. století, kdy zlatníci začali poskytovat úschovné služby bohatým obchodníkům. První dokumentovaný systém alokovaného skladování zavedla Bank of England v roce 1694, která vydávala stvrzenky na konkrétní zlaté slitky uložené v jejích trezorech. Tyto stvrzenky obsahovaly přesný popis slitku včetně váhy, ryzosti a identifikačních značek.

Významný rozvoj nastal během zlaté horečky v 19. století, kdy banky v Londýně, Curychu a New Yorku začaly nabízet specializované úschovné služby pro těžařské společnosti. V roce 1850 založila N M Rothschild & Sons první moderní systém alokovaného zlata s detailním registrem vlastnictví. Každý klient obdržel certifikát s čísly svých slitků, které mohl kdykoli fyzicky vyzvednout nebo prohlédnout.

Po zrušení brettonwoodského systému v roce 1971 a uvolnění ceny zlata došlo k masivnímu nárůstu poptávky po alokovaném skladování. Švýcarské banky, zejména Credit Suisse a UBS, vybudovaly obrovské trezorové komplexy v alpských tunelech. V roce 1975 vznikl standard London Good Delivery, který definoval požadavky na slitky vhodné pro alokované skladování - minimální ryzost 995/1000 a váha 350-430 trojských uncí.

Revoluce v alokovaném skladování přišla v 80. letech s rozvojem elektronických evidenčních systémů. Londýnská asociace trhu se zlatem (LBMA) v roce 1987 zavedla centrální registr alokovaného zlata, který umožnil okamžitý převod vlastnictví mezi účastníky trhu. Současně vznikly první specializované depozitní společnosti jako Brink's a Loomis, které nabízely alokované skladování mimo bankovní systém.

Finanční krize roku 2008 dramaticky změnila vnímání alokovaného zlata. Kolaps Lehman Brothers ukázal rizika nealokovaného zlata, které je součástí rozvahy banky. Investoři masově převáděli své zlato do alokované formy, což vedlo k nedostatku trezorových kapacit. Švýcarské rafinerie PAMP a rozšířily své sklady o tisíce metrů čtverečních.

V roce 2010 vznikl první burzovně obchodovaný fond (ETF) plně krytý alokovaným zlatem - SPDR Gold Trust. Tento fond vlastní přes 1000 tun zlata uloženého v trezorech HSBC v Londýně. Každý podíl fondu představuje nárok na konkrétní množství zlata s možností fyzického vypořádání pro velké investory.

Současný trend představuje digitalizace alokovaného zlata prostřednictvím blockchain technologie. Společnosti jako Bullion Vault nebo GoldMoney umožňují online nákup alokovaného zlata s okamžitým zápisem vlastnictví. V roce 2019 spustila Royal Mint digitální platformu RMG, kde každý gram zlata má unikátní digitální certifikát zaručující alokované vlastnictví.

Princip alokovaného zlata spočívá v segregovaném skladování, kdy jsou slitky konkrétního vlastníka fyzicky odděleny nebo alespoň účetně identifikovány. Investor má právní titul k určitým slitkům, ne pouze nárok na dodání zlata určité kvality. V případě bankrotu úschovce není alokované zlato součástí konkurzní podstaty a vlastník si jej může vyzvednout.

Skladování probíhá v certifikovaných trezorech splňujících přísné bezpečnostní standardy. Trezory musí mít minimálně třídu VDMA 24992 nebo UL 608, vícenásobné zabezpečení včetně biometrických zámků, 24hodinový monitoring a ozbrojenou ostrahu. Největší trezory se nacházejí v Londýně (Bank of England), Curychu (Švýcarská národní banka), New Yorku (Federal Reserve) a Singapuru (Freeport).

Náklady na alokované skladování zahrnují roční úschovné poplatky obvykle 0,1 až 0,5 procenta z hodnoty zlata, pojištění proti krádeži a poškození, manipulační poplatky při vkladu a výběru. Některé společnosti účtují fixní poplatek za trezorové místo bez ohledu na hodnotu zlata. Minimální množství pro alokované skladování bývá 100 gramů nebo 1 trojská unce.

Právní aspekty alokovaného zlata se řídí bailment law v anglosaském právu nebo úschovní smlouvou v kontinentálním právu. Vlastník zůstává majitelem konkrétních slitků, úschovce je pouze opatrovníkem. Důležité je ověření, že smlouva skutečně zaručuje alokované vlastnictví, protože některé banky nabízejí částečně alokované zlato, které kombinuje prvky obou systémů.

Zajímavosti

• Největší privátní sklad alokovaného zlata provozuje JP Morgan v Londýně s kapacitou přes 850 000 slitků v hodnotě 500 miliard dolarů
• Venezuelská vláda v roce 2011 repatriovala 160 tun alokovaného zlata z Bank of England, přeprava trvala 4 měsíce a vyžádala si 40 letů
• Německo mezi lety 2013-2017 převezlo 674 tun alokovaného zlata z New Yorku a Paříže zpět do Frankfurtu
• V singapurském Freeportu lze pronajmout privátní trezorovou místnost kde si majitel může své alokované zlato osobně osahat
• Některé švýcarské banky nabízejí službu zlatého concierge - osobní prohlídku alokovaného zlata s degustací vína v trezoru
• Vatikán vlastní neznámé množství alokovaného zlata v trezorech Federal Reserve, odhady se pohybují mezi 60 až 3000 tunami