Averz

Averz (též avers, česky líc) je odborný numismatický termín označující lícní neboli přední stranu mince, která je považována za hlavní a nejdůležitější. Na averzu se tradičně zobrazuje portrét panovníka, hlava státu, státní symbol nebo hlavní motiv mince, zatímco reverz nese nominální hodnotu, heraldické znaky či doplňkové motivy.

Historie

Pojem averz pochází z latinského slova adversus, což znamená obrácený čelem nebo přivrácený. Toto označení vyjadřovalo skutečnost, že lícní strana mince byla tou stranou, která byla obrácena k pozorovateli při běžném prohlížení. Koncept hlavní a vedlejší strany mince vznikl již v antickém světě, kdy se na mincích začaly objevovat portréty vládců a božstev. Ve starověkém Řecku se pro lícní stranu používal termín prosopon, což doslova znamenalo tvář nebo maska, protože na této straně býval zobrazován portrét božstva nebo mytologické postavy.

První portréty živých vládců na averzech mincí se objevily v helénistickém období po smrti Alexandra Velikého v roce 323 před naším letopočtem. Jeho nástupci, diadochové, začali razit mince se svými vlastními portréty jako způsob legitimizace své moci. Tento zvyk převzali Římané, kde se portrét vládce na averzu stal standardem. Julius Caesar byl prvním žijícím Římanem, který nechal razit mince se svým portrétem v roce 44 před naším letopočtem. Po jeho smrti se portréty císařů na averzu staly běžnou praxí a důležitým prostředkem císařské propagandy po celé římské říši.

Ve středověké Evropě se tradice portrétů na averzu mincí na dlouhou dobu vytratila. Místo realistických zobrazení panovníků se na lícních stranách objevovaly stylizované hlavy, monogramy, křesťanské symboly nebo nápisy s titulem panovníka. Například na českých denárech 10. a 11. století byl na averzu často zobrazen stylizovaný portrét panovníka s opisem jeho jména, později se objevovala ruka žehnající, kaple nebo jiné sakrální motivy. Tato symbolická zobrazení měla zdůraznit božské posvěcení panovnické moci. Ve 12. století se na averzu českých brakteátů objevovaly různorodé motivy od lvů přes orlice až po architektonické prvky.

Návrat k realistickým portrétům na averzu nastal v období renesance. Prvními, kdo obnovili antickou tradici, byli italští vládci 15. století. František I. Sforza, vévoda milánský, nechal v roce 1474 razit mince se svým realistickým profilem podle antických vzorů. Tento trend rychle převzali další evropští panovníci. V Čechách se realistické portréty na averzu objevily za vlády Ferdinanda I. Habsburského po roce 1526. Jeho portréty na tolarech byly vytvářeny předními umělci a rytci a staly se vzorem pro celé generace mincovních mistrů.

Barokní období přineslo na averz mincí velkolepé a detailní portréty panovníků, často doplněné bohatými symboly moci. Vládci byli zobrazováni v parukách, s vavřínovými věnci, v brnění nebo s řádovými insigniemi. Leopold I., Karel VI. a Marie Terezie nechávali razit mince s monumentálními portréty, které měly demonstrovat majestát a sílu habsburské monarchie. Averz se stal místem pro umělecké vyjádření ideálu panovníka. Slavný je například averz tolarů Marie Terezie s jejím poprsím a opisem M THERESIA D G R IMP HU BO REG, který se razil ještě dlouho po její smrti jako obchodní mince pro Levantský obchod.

V 18. a 19. století se způsob zobrazení na averzu začal standardizovat. Portréty panovníků byly stále realističtější a přesnější, často vytvářené podle oficiálních státních portrétů. S rozvojem konstituční monarchie a republikanismu se na averzech začaly objevovat i jiné motivy než panovnické portréty. Republiky volily pro averz alegorie svobody, státní znaky nebo národní symboly. Například francouzské republiky zobrazovaly na averzu Marianne, personifikaci republiky, švýcarské mince nesly postavu Helvetie. V období národního obrození se na averzech objevovaly postavy národních patronů, jako byl svatý Václav na českých mincích.

Technické aspekty a pravidla určování averzu

Z technického hlediska je averz vytvářen horním razidlem při ražbě mince. Střížek je položen na spodní razidlo s motivem reverzu a úderem kladiva nebo tlakem lisu se do horní strany vtiskne motiv averzu. Horní razidlo bylo tradičně považováno za důležitější a jeho výrobě byla věnována větší péče. Moderní numismatika definuje několik pravidel pro určení averzu mince. Primárním kritériem je přítomnost portrétu nebo hlavy - strana s portrétem je vždy považována za averz. Pokud mince nemá portrét, za averz se považuje strana se státním znakem nebo hlavním národním symbolem.

V současné mincovní praxi platí mezinárodní konvence, podle kterých je averz stranou, která obsahuje název vydávajícího státu, rok ražby a případně portrét hlavy státu. U pamětních a sběratelských mincí může být určení averzu složitější, protože často nesou umělecké motivy na obou stranách. V takových případech vydávající autorita určuje, která strana je považována za averz. Orientace averzu vůči reverzu může být dvojí - při mincovní ražbě je reverz otočen o 180 stupňů, při medailové ražbě jsou obě strany ve stejné orientaci. České mince tradičně používají mincovní ražbu, zatímco některé pamětní emise mohou mít ražbu medailovou.

Zajímavosti

• Na některých antických mincích byl averz záměrně ražen z tvrdšího kovu než reverz, aby portrét vydržel déle
• Britská královna Alžběta II. má na averzech mincí pět různých portrétů podle svého věku
• Některé islámské mince nemají na averzu žádné zobrazení, pouze kaligrafické nápisy z koránu
• Vatikánské mince mění averz s každým novým papežem, což z nich činí oblíbený sběratelský artikl
• První československé mince měly na averzu český lev navržený Jaroslavem Benešem