Bankovka

Bankovka je cenný papír s určitou peněžní hodnotou, který představuje bezúročný platební prostředek vydávaný centrální bankou daného státu. Jde o všeobecně přijímaný prostředek směny, jenž slouží jako zákonné platidlo a je opatřen řadou bezpečnostních prvků chránících proti padělání. Sběratelství bankovek se nazývá notafilie.

Historie

První papírové peníze se objevily v Číně během dynastie Tchang kolem roku 650 n. l. za vlády císaře Kao Tsunga, avšak za všeobecnou měnu byly uznány až v 10. století. Tyto rané čínské bankovky nazývané JiaoZi byly původně tištěny pomocí dřevěných desek s rytými motivy zvířat a lidských postav. S rostoucí poptávkou po papírových penězích byly dřevěné desky nahrazeny měděnými, což umožnilo rychlejší a efektivnější výrobu. K výrobě bankovkového papíru se používala vnitřní kůra z moruší a první specializovaná papírna pro bankovky byla založena v Číně v roce 1168.

Do Evropy se povědomí o papírových penězích dostalo až koncem 13. století díky cestě Marca Pola na Dálný východ. První evropské bankovky však vznikly teprve v 17. století, kdy je začaly vydávat bankovní domy. Historicky první evropská bankovka byla vydána ve Švédsku roku 1661 bankou Ricket Standers Bank. Na území střední Evropy se první bankovky, označované jako bankocetle (bankocedule), objevily v roce 1762 za vlády Marie Terezie. Původně byly tyto bankovky kryty drahými kovy, což znamenalo, že si je majitel mohl kdykoliv směnit za ekvivalentní množství zlata nebo stříbra. V průběhu 19. a 20. století postupně docházelo k opuštění krytí bankovek drahými kovy a přechodu k fiat měnám, jejichž hodnota je stanovena a garantována státní autoritou bez přímé vazby na komodity.

Význam pro investory a sběratele

Pro investory mají bankovky především funkční hodnotu jako prostředek směny a uchovatel hodnoty, i když v moderní době jsou stále více nahrazovány elektronickými platebními metodami. Kromě běžných oběživých bankovek existují také investiční bankovky, které jsou vydávány v limitovaných sériích a mají potenciál zhodnocení nad rámec své nominální hodnoty. Sběratelé bankovek, tedy notafilisté, se zaměřují především na historické, vzácné nebo umělecky cenné exempláře. Hodnota sběratelských bankovek je určována především jejich vzácností, stavem zachovalosti, historickým významem a uměleckým provedením. Mezinárodní organizace The International Bank Note Society (IBNS) každoročně uděluje ocenění "Bankovka roku" platidlům, která vynikají svým designem, bezpečnostními prvky a celkovým uměleckým dojmem.

Příklady

Mezi významné historické bankovky patří:

• Čínské JiaoZi - nejstarší papírové peníze na světě z 10. století
• Švédské bankovky Stockholms Banco - první evropské bankovky z roku 1661
• Rakousko-uherské bankocetle - první papírové peníze na našem území, zavedené roku 1762
• Continental Currency - bankovky vydávané během americké revoluce (1775-1783)
• Československé státovky - první platidla samostatného Československa z roku 1919

Zajímavosti

Moderní bankovky jsou opatřeny řadou sofistikovaných bezpečnostních prvků, které ztěžují jejich padělání. Mezi nejběžnější patří vodoznak (viditelný při průhledu světlem), ochranný proužek (integrovaný do struktury papíru), hologramy a opticky proměnlivé barvy (měnící odstín při různých úhlech pohledu), mikrotext (drobný text viditelný pod lupou) a speciální reliéfní tisk (hmatatelný povrch). Některé bezpečnostní prvky jsou tajné a veřejnost o nich není informována. Zajímavostí je, že papír používaný na výrobu bankovek není ve skutečnosti papírem v pravém slova smyslu – jde o speciální směs vláken bavlny, konopí a lnu, která zajišťuje vysokou pevnost a odolnost. Mezi nejdéle platnou československou bankovkou byla stokoruna z roku 1961 s vyobrazením družstevnice a hutníka, lidově nazývaná "Heřmanka", která zůstala v oběhu až do srpna 1993 a britské muzeum ji v žebříčku nejlepších bankovek světa zařadilo na čtvrté místo.