Baron

Baron je nejnižší titul vyšší šlechty ve feudální hierarchii, označující držitele baronství s přímou vazalskou vazbou k panovníkovi nebo vyššímu feudálovi, který disponoval omezenými soudními a správními pravomocemi nad svým panstvím. Tento šlechtický stupeň představoval základní jednotku feudálního systému, kde baron držel půdu výměnou za vojenskou službu a loajalitu. V numismatice jsou baronské mince vzácné, neboť právo ražby bylo většinou vyhrazeno vyšší aristokracii, pouze výjimečně získávali baroni mincovní regál.

Historie

Termín baron pochází z pozdně latinského baro, původně označujícího svobodného muže nebo válečníka. Ve francké říši raného středověku znamenal přímého vazala krále, který držel léno výměnou za vojenskou službu. Po normanském dobytí Anglie roku 1066 Vilém Dobyvatel rozdělil zemi mezi své barony, kteří se stali páteří normanské správy. Anglický systém rozlišoval barones majores - velké barony držící půdu přímo od krále, a barones minores - menší barony podléhající vyšší šlechtě.

Ve Svaté říši římské se baronský titul vyvinul odlišně. Říšští svobodní páni (Reichsfreiherren) představovali nejnižší stupeň říšské šlechty s bezprostředním vztahem k císaři. Od 14. století císařové udělovali baronský titul jako Freiherr za vojenské nebo administrativní zásluhy. Tito říšští baroni měli právo účasti na říšském sněmu v kurii říšských rytířů, ale jejich hlas byl kolektivní, nikoliv individuální. Některá baronství získala status říšského panství s omezenou suverenitou.

V českých zemích neměl baronský titul dlouhou tradici. Teprve od 16. století začali Habsburkové udělovat titul svobodného pána (Freiherr) jako nejnižší stupeň šlechtické hierarchie. Ferdinand II. po Bílé hoře 1620 povýšil desítky věrných katolíků do baronského stavu. Čeští baroni tvořili přechod mezi nižší rytířskou šlechtou a vyššími tituly hrabat a knížat. Většina baronů vlastnila jedno až tři panství a zastávala nižší zemské úřady.

Ve Francii se baronský systém lišil podle regionů. V jižní Francii baroni často vládli rozsáhlým územím s vlastními hrady a vojskem. Albižská křížová výprava ve 13. století zlomila moc jihofranouzských baronů. Královská centralizace postupně omezovala baronské pravomoci. Za ancien régime se baronství stalo spíše čestným titulem bez skutečné moci. Napoleon obnovil baronský titul jako součást císařské šlechty, uděloval jej důstojníkům a úředníkům.

V Anglii a Skotsku si baronský titul zachoval výjimečné postavení. Angličtí baroni jako členové Sněmovny lordů měli přímý vliv na zákonodárství. Magna Charta 1215 byla vynucena baronskou vzpourou proti králi Janovi. Skotští baroni drželi baronii s právem nižšího soudnictví až do 20. století. V Irsku normanští baroni postupně splynuli s gaelskou šlechtou. Britský systém life peerage od 1958 vytváří doživotní barony bez dědičného nároku.

Moderní doba přinesla zánik feudálního významu baronského titulu. Francouzská revoluce 1789 zrušila šlechtické tituly, ačkoliv byly později částečně obnoveny. V německých zemích mediatizace 1803-1815 zbavila říšské barony suverenity. Rakousko-Uhersko zachovalo baronský titul až do 1918. Dnes baronský titul přežívá především ve Spojeném království jako součást šlechtického systému a v některých evropských zemích jako společenská pocta bez právního významu.

Baronská práva a povinnosti

Baronská práva byla omezenější než u vyšší šlechty. Patrimoniální soudnictví zahrnovalo nižší justici nad poddanými, nikoliv hrdelní právo vyhrazené vyšším feudálům. Správa panství zahrnovala výběr daní, robot a naturálních dávek. Baroni měli právo zasedat v zemském sněmu, obvykle v kurii nižší šlechty. Inkolát - příslušnost k zemské šlechtické obci - umožňoval držení pozemků a účast na stavovské samosprávě. Některá baronství získala tržní právo nebo právo vybírat mýto a clo.

Mincovní právo náleželo baronům pouze výjimečně. Ve Svaté říši římské několik říšských baronství získalo münzregal - například baroni z Eppsteinu nebo Riedesel. Jejich ražby byly obvykle omezeny na drobnou minci pro lokální oběh. Ve Francii některá starší baronství razila denáry a oboly do 13. století, než královská centralizace mincovní právo monopolizovala. Skotská baronství occasionally razila žetony pro výběr mýta. Většina baronů se musela spokojit s pečetí jako symbolem autority.

Baronské povinnosti vycházely z lenního vztahu. Vojenská služba znamenala osobní účast ve válce s určeným počtem ozbrojených mužů, obvykle 5-20 rytířů. Auxilium et consilium - pomoc a rada feudálnímu pánu zahrnovala finanční podporu při výjimečných událostech a účast na dvorském soudu. Reliéf - poplatek při převzetí léna dědicem mohl činit roční výnos panství. Baroni byli povinni pohostinstvím pro panovníka a jeho družinu při cestách.

Zajímavosti

• Červený baron Manfred von Richthofen byl nejúspěšnějším stíhacím pilotem první světové války se 80 sestřely
• Anglická baronská válka 1264-1267 vedená Simonem z Montfortu vytvořila první volený parlament
• Baron Trenck vlastnil soukromou armádu pandurů o síle 1000 mužů bojující za Marii Terezii
• Nejmenší říšské baronství Beilstein měřilo pouhých 2 km², ale mělo hlas na říšském sněmu
• Baroni z Rothschildů získali šlechtický titul až po vytvoření největšího bankovního impéria Evropy
• Skotské baronství lze dodnes legálně koupit s právem užívat titul a erb, ale bez pozemků