Basilejská kompaktáta

Basilejská kompaktáta představují dohodu uzavřenou mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech a Moravy. Byla slavnostně vyhlášena 5. července 1436 v Jihlavě a legalizovala přijímání pod obojí způsobou pro české utrakvisty.

Historie

Kořeny basilejských kompaktát sahají do třicátých let 15. století, kdy se katolická Evropa pokoušela ukončit vleklý konflikt s českými husity. Po sérii neúspěšných křížových výprav, z nichž poslední skončila porážkou u Domažlic v srpnu 1431, začala římská kurie i světští panovníci hledat diplomatické řešení. Kardinál Giuliano Cesarini, který křížovou výpravu vedl, si uvědomil, že vojenská cesta nepovede k cíli, a zasadil se o zahájení mírových rozhovorů.

České poselstvo v čele s Prokopem Holým a Vilémem Kostkou z Postupic dorazilo do Basileje počátkem roku 1433. Zde se husitští teologové střetli ve veřejných disputacích s předními katolickými učenci. Jednání se soustředila na takzvané čtyři pražské artikuly, které husité považovali za základ své víry. Tyto články zahrnovaly svobodné hlásání slova Božího, přijímání z kalicha pro všechny věřící, trestání smrtelných hříchů bez ohledu na společenské postavení a odnětí světského majetku duchovenstvu.

Vyjednávání byla zdlouhavá a komplikovaná. Husitská delegace se několikrát vracela do Čech pro konzultace se sněmem, zatímco koncilní legáti cestovali do Prahy. Zásadní obrat nastal po bitvě u Lipan v květnu 1434, kde umírněné křídlo husitů porazilo radikální tábority a sirotky. Tato událost oslabila vyjednávací pozici radikálů a otevřela cestu ke kompromisu. Husitské strany byly ochotnější přistoupit na formulace, které dříve odmítaly.

Konečná podoba kompaktát vznikla během jednání v Brně, ve Stoličném Bělehradě a především v Jihlavě, kde probíhaly rozhovory mezi husity a zástupci koncilu za účasti císaře Zikmunda Lucemburského. Ten usiloval o uznání svého nároku na český trůn, který mu husité dlouhá léta upírali. Dne 5. července 1436 byla kompaktáta slavnostně vyhlášena na jihlavském náměstí. Latinský text přečetl arcibiskup Jan Rokycana a následujícího dne zazněla i česká verze při bohoslužbě v chrámu svatého Jakuba Většího.

Kompaktáta představovala nevídaný kompromis v dějinách středověké církve. Čechům a Moravanům bylo povoleno přijímat pod obojí způsobou, pokud se v ostatních věcech srovnají s učením katolické církve. Tím vzniklo na území Koruny české takzvané dvojvěří, tedy zákonná koexistence dvou odlišných liturgických praxí v rámci jednoho státu.

Právní význam a platnost

Basilejská kompaktáta nikdy nezískala potvrzení od papeže, což od počátku oslabovalo jejich právní závaznost z pohledu Říma. Přesto fungovala jako základní dokument upravující náboženské poměry v českých zemích po několik desetiletí. Císař Zikmund musel při svém nástupu na český trůn roku 1436 přislíbit jejich dodržování, což bylo označováno jako takzvaná císařská kompaktáta. Podobný závazek učinili i pozdější čeští králové Albrecht Habsburský, Ladislav Pohrobek a Vladislav Jagellonský.

Papež Mikuláš V. se k dohodě stavěl rezervovaně a jeho legát Jan Karvajal se v roce 1448 pokusil originální listiny tajně vyvézt ze země. Když to konšelé na Staroměstské radnici zjistili, vyslali za ním ozbrojenec a cenné dokumenty se podařilo zachránit. Král Jiří z Poděbrad usiloval o papežské potvrzení kompaktát, avšak Pius II. je roku 1462 jednostranně zrušil s odůvodněním, že platila pouze pro jednu generaci husitů.

Jiří z Poděbrad papežovo rozhodnutí odmítl přijmout a kompaktáta zůstala v platnosti jako zemský zákon. Ke kompaktátům se hlásily i některé další dohody, například Kutnohorský náboženský mír z roku 1485. Formální platnost zemského zákona měla kompaktáta až do roku 1567, kdy české protestantské stavy požádaly Maxmiliána II. o jejich vypuštění z desek zemských, neboť již neodpovídala náboženské situaci v zemi ovlivněné luteránstvím a kalvinismem.

Zajímavosti

• Basilejská kompaktáta učinila z českých zemí první území na světě, kde bylo zákonem zakotveno dvojvěří, tedy svoboda volby mezi dvěma náboženskými praxemi.
• Dvě kamenné desky s latinským a českým textem usnesení byly původně umístěny na Karlově náměstí v Praze. Dnes jsou vystaveny v Lapidáriu Národního muzea a každá z nich měří 70 × 181 cm.
• Pozdější evropská protestantská hnutí přejala od husitů přijímání podobojí jako jeden ze svých základních požadavků odlišujících je od Říma.