Basileus

Basileus je řecký titul ve významu „král“, který Herakleios roku 629 zavedl do úřední titulatury byzantského císaře. Na byzantských mincích se objevuje od 8. století, nejprve na stříbrných miliaresiích Lva III., a od Michaela I. také v plném tvaru basileus Romaión, tedy „císař Římanů“.

Historie

Slovo basileus je doloženo už v mykénské řečtině jako qa-si-re-u; tam označovalo místního náčelníka nebo dvorského hodnostáře, na jedné tabulce i představeného kovářů. U Homéra je basileis většina řeckých vůdců, takže slovo tu znamená spíš kníže než král. Řekové jím nazývali i perského krále – jako megas basileus, „velký král“, nebo basileus basileón, „král králů“. Plně královský význam získal titul u Alexandra III. Makedonského a jeho nástupců, kteří ho vedli i na mincích – například Seleukos I. nebo Ptolemaios I. v nápisu BASILEÓS se svým jménem.

V římské říši se řecky psaný basileus odedávna používal pro císaře v literatuře i v běžné řeči, úřední latinská titulatura však zůstávala u imperator a augustus. Do úředního titulu ho vtělil císař Herakleios: zákon z 21. března 629 ho nazývá „věrným v Kristu basileem“. Germánské krále na západě, kteří ovládli bývalou západořímskou říši, řečtí autoři basileem nenazývali, ale latinským rex.

Zásadní zkouškou titulu byla korunovace Karla Velikého císařem. Roku 812 jej byzantští vyslanci v Cáchách pozdravili jako císaře a basilea. Byzanc pak začala zdůrazňovat plný tvar basileus Romaión, „císař Římanů“, aby bylo zřejmé, že římským císařem je jen ten v Konstantinopoli.

Ženským protějškem je basilissa. Císařovna Irena Athénská, která v letech 797–802 vládla sama, se tak nazývá na solidech, ve svých zákonech se však označovala mužským tvarem basileus.

Titul na byzantských mincích

Na mincích se titul objevil asi sto let po Herakleiově zákoně, na nových stříbrných miliaresiích Lva III., kde jsou císař a jeho syn označeni množným číslem basileis. Konstantin VI. zavedl zkratku BAS na zlatě a od té doby je titul, zkrácený nebo celý, běžný na všech nominálech – u vládnoucího císaře i u jeho mladšího spoluvládce. Když Nikeforos I. razil mince se synem Staurakiem, nazval sebe basileem a syna titulem despotés, „pán“.

Plné basileus Romaión se poprvé objevilo na miliaresionu Michaela I. Rangabe pro něho a jeho syna Theofylakta a od té doby k tomuto nominálu patří. Titul nese i Kristus: anonymní měděné folly, které zavedl Jan I. Tzimiskes roku 970, nesou v raných třídách na rubu nápis IhSUS XRISTUS bASILEU bASILE, „Ježíš Kristus, král králů“. Podle basilea dostala jméno i stříbrná mince basilikon, kterou na počátku 14. století zavedl Andronikos II. Palaiologos.