Basilikon

Byzantský stříbrný basilikon Andronika II. a Michaela IX. – Kristus na trůnu a dva stojící císaři s labaremBasilikon je byzantská stříbrná mince, kterou nejpozději roku 1304 zavedl císař Andronikos II. Palaiologos podle vzoru benátského stříbrného grossa. Vážila asi 2 g, byla plochá, nikoli miskovitá, a úředně platila dvanáctinu zlatého hyperpyronu. Jméno dostala podle císařského titulu basileus.

Zavedení nejpozději roku 1304, Andronikos II. Palaiologos
Vzor benátský stříbrný dukát (grosso)
Kov a ryzost stříbro; rozbory mincí Andronika II. a Michaela IX. dávají průměrně 927/1000
Hmotnost (počátek ražby) 2 g
Úřední kurz 12 basilikonů = 1 zlatý hyperpyron
Výzdoba Kristus na trůnu / Andronikos II. a Michael IX. stojící
Konec ražby 50. léta 14. století

Historie

Byzantské mincovnictví stálo po staletí především na zlaté minci, ve 13. století však ve východním Středomoří získal velký oběh benátský stříbrný grosso, ražený od počátku 13. století. Současníci mu říkali dukát (ducatus) podle benátského dóžete; teprve později se toto jméno ustálilo pro zlatou minci. Mnoho pokladů s benátskými grossi bylo nalezeno i v Řecku.

Byzantskou odpověď představoval basilikon, který s grossem sdílel hmotnost i hodnotu, takže je současníci brali za zaměnitelné a v listinách mu někdy říkali také dukát. Nejstarší zmínku o něm obsahuje dopis patriarchy Athanasia I. (1303–1309), který si stěžuje na podplácení basilikony. Katalánský kronikář Ramon Muntaner líčí, že císař dal roku 1304 razit mince „po způsobu benátského dukátu“, aby mohl zaplatit žoldnéře Katalánské kompanie. Na rozdíl od dřívějších byzantských stříbrných mincí, které byly miskovité, je basilikon plochý jako jeho benátský vzor.

Nejstarší basilikony přebírají z benátské předlohy sedícího Krista na trůnu s vysokým opěradlem; později ho nahradil Kristus na nízkém trůnu. Místo světce a dóžete s praporcem, jak je tomu u benátského grossa, nesou na druhé straně dva stojící císaře – Andronika II. a jeho syna a spoluvládce Michaela IX., korunovaného roku 1294. Ti drží mezi sebou nejprve patriarší kříž, později kříž a říšské jablko, pak jednoduchý kříž a nakonec labarum. Nejběžnější řada z let kolem 1305–1320 má místo jmen obou císařů jen opis „samovládci Římanů“.

Basilikony razili i následující císaři, Andronikos III. Palaiologos a za své nezletilosti Jan V. Palaiologos; za Andronika III. se objevily lehčí basilikony o hmotnosti asi 1,3 g. Ražba skončila v 50. letech 14. století. Kolem roku 1367 ho nahradil těžší stříbrný stavraton.

Ryzost, hmotnost a hodnota

Basilikon vážil asi 2 g, tedy téměř jako benátský grosso (2,18 g), a razil se z vysoce ryzího stříbra. Florentský obchodník Francesco Pegolotti uvádí ryzost 944/1000, chemické rozbory čtrnácti basilikonů Andronika II. ale dávají průměrně 927/1000. Spolu s ním se zpočátku razila i polovina basilikonu, horším stříbrem a jen krátce.

Úředně platil basilikon dvanáctinu zlatého hyperpyronu a osm drobných mincí zvaných tornesi. Kurz odpovídal tehdejšímu poměru zlata a stříbra kolem 1 : 10. Ve skutečnosti se basilikony směňovaly i v poměru 12,5, 13 nebo 15 kusů za hyperpyron.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet