Andronikos II.

Andronikos II. Palaiologos byl byzantský císař z dynastie Palaiologů, který vládl v letech 1282–1328. Za jeho vlády ztratila říše ve prospěch Turků většinu území v Malé Asii. Kolem roku 1304 zavedl stříbrný basilikon podle vzoru benátského groše, zatímco zlaté hyperpyron dál ztrácelo ryzost.

Titul byzantský císař
Vláda 11. prosince 1282 – 24. května 1328
Narození a smrt 25. března 1259, Nikaia – 13. února 1332, Konstantinopol
Dynastie Palaiologové
Otec Michael VIII. Palaiologos
Spolucísař syn Michael IX. Palaiologos (1294–1320)
Nové mince stříbrný basilikon, billonový tornese
Úřední hodnota basilikonu 1/12 hyperpyronu

Historie

Andronikos II. Palaiologos nastoupil na trůn v prosinci 1282 po svém otci Michaelovi VIII. Palaiologovi, který roku 1261 obnovil byzantskou vládu v Konstantinopoli; sám byl spolucísařem korunován už roku 1272. Zdědil říši s omezenými příjmy, kterou ohrožovali turečtí bejové v Malé Asii, Srbové a Bulhaři na Balkáně a v obchodě i na moři italské námořní republiky.

Roku 1285 dal kvůli úsporám rozpustit byzantské loďstvo, čímž se říše na moři stala závislou na Janovu; s Benátkami vedl v letech 1296–1302 válku. Jeho spolucísařem byl od roku 1294 syn Michael IX. Palaiologos, který se podílel na vojenských taženích.

Proti Turkům v Malé Asii najal císař žoldnéře Katalánské kompanie vedené Rogerem de Flor. Po zavraždění Rogera de Flor roku 1305 se kompanie obrátila proti říši, pustošila Thrákii a Makedonii a nakonec odtáhla do Řecka, kde se zmocnila Athénského vévodství.

Roku 1320 zemřel Michael IX. a stárnoucí císař se snažil vyloučit z nástupnictví svého vnuka Andronika III. Palaiologa. Spor přerostl v občanskou válku, která s přestávkami trvala až do roku 1328. Rodinných rozbrojů využili sousedé: Turci ovládli téměř celou byzantskou Malou Asii a Srbové velkou část Makedonie. V květnu 1328 vnuk vstoupil do Konstantinopole a děda sesadil. Andronikos II. zemřel jako mnich 13. února 1332.

Měnová politika a mince Andronika II.

Hlavní zlatou mincí zůstávalo miskovité hyperpyron, teoreticky stále nástupce Konstantinova solidu, ve skutečnosti už silně znehodnocené: za Andronika II. kleslo z počátečních 14 karátů až na 11 karátů.

Nejznámější novinkou je stříbrný basilikon, zavedený kolem roku 1304. Napodoboval benátský stříbrný groš, kterému se tehdy říkalo dukát a který v říši běžně obíhal; basilikon ho měl doplnit a postupně vytlačit. Jméno dostal podle císařského titulu basileus, podobně jako benátská mince nesla jméno po dóžeti. Na líci je sedící Kristus, na rubu stojí oba císaři, Andronikos II. a Michael IX. Zpočátku vážil kolem 2 g jako benátský vzor a úředně platil dvanáctinu hyperpyronu.

Mezi basilikonem a měděnými mincemi zprostředkoval nový drobný billonový tornese, který podle rozborů obsahoval v průměru 21 % stříbra. Měděnými nominály byly miskovité trachy a plochý assarion, nástupce staršího tetarteronu; typy obou se měnily velmi často. Ražby té doby jsou technicky slabé: miskovité střížky často praskaly a jedna strana mince byla vždy vyražena méně zřetelně.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet