Kališníci

Kališníci, také utrakvisté, byli umírněné křídlo husitů. Jejich požadavkem bylo přijímání pod obojí způsobou – chléb i víno pro všechny věřící – a kalich se stal jejich znakem. Basilejská kompaktáta z roku 1436 jim je uznala a v českých zemích si své postavení udrželi bezmála dvě stě let.

Historie

Přijímání pod obojí zavedl roku 1414 Jakoubek ze Stříbra a rychle se stalo hlavním vnějším znakem husitství. Latinské sub utraque specie dalo směru druhé jméno – utrakvisté.

Během husitských válek stáli kališníci mezi radikálními tábority a katolíky. Právě oni sehráli rozhodující roli v bitvě u Lipan roku 1434, kde spolu s katolickou šlechtou porazili polní vojska táborů a otevřeli cestu k dohodě.

Basilejská kompaktáta z roku 1436 pak přijímání pod obojí v Čechách a na Moravě uznala – šlo o mimořádný ústupek, protože středověká Evropa jinak náboženskou dvojkolejnost netolerovala. Kališnickým králem se roku 1458 stal Jiří z Poděbrad.

Konec přišel po Bílé hoře. Obnovené zřízení zemské z let 1627 a 1628 povolilo v českých zemích jedině katolictví a utrakvismus zanikl; nekatolíci museli odejít nebo konvertovat.

Kalich na mincích a pečetích

Kalich se stal natolik silným symbolem, že se objevil i v mincovnictví a v městských znacích. Ražby husitského období jsou přitom svědectvím rozvráceného hospodářství: ražba pražských grošů se za válek prakticky zastavila a v oběhu zůstaly staré, ostřihané a opotřebované mince.

Obnovit kvalitní ražbu se pokusil až Ladislav Pohrobek a po něm Jiří z Poděbrad; jejich mince jsou dnes vzácné právě proto, že se razily krátce a v malém množství. Za Jiřího se také razily haléře a drobné mince, na nichž se husitská symbolika projevila.

Sběratelsky je období 15. století v Čechách náročné a zajímavé zároveň. Mincí je málo, jsou často špatně zachovalé a jejich určení vyžaduje literaturu – zato jde o ražby doby, kdy se v Čechách rozhodovalo o věcech, které sledovala celá Evropa.