Bedřich

Bedřich byl přemyslovský kníže, který vládl českým zemím v letech 1172–1173, 1179–1182 a 1182–1189. Jeho vláda patří k nejbouřlivějším obdobím 12. století a byla poznamenána vnitrodynastickými konflikty, zásahy římskoněmeckého císaře i hlubokou politickou a hospodářskou krizí českého státu.

Historie

Bedřich byl nejstarším synem knížete Vladislava II. a Gertrudy, dcery rakouského markraběte Leopolda III.. Po dlouhé vládě svého otce nastoupil roku 1172 na český knížecí stolec, avšak jeho postavení bylo od počátku oslabeno rozpory uvnitř přemyslovského rodu i zásahem říšské moci. Již roku 1173 byl sesazen a vlády se ujal Soběslav II..

Po několikaletém exilu se Bedřich vrátil k moci roku 1179, když s podporou císaře znovu získal český trůn. Roku 1180 porazil Soběslava II. v bitvách u Loděnic a na Bojišti v Praze a upevnil své postavení. Jeho vláda však zůstávala nepopulární, což vedlo k dalšímu pádu – roku 1182 byl Bedřich znovu vypuzen a na jeho místo byl zvolen Konrád II. Ota.

Zásahem císaře byl Bedřich sice navrácen na knížecí stolec, avšak již pouze v Čechách. Morava byla vyčleněna jako samostatné říšské léno svěřené Konrádovi II. Otovi. Toto rozdělení českého státu přetrvalo až do roku 1186, kdy po bitvě u Loděnice uzavřeli oba soupeři tzv. knínskou smlouvu, jíž Konrád uznal českou svrchovanost a smířil se s Bedřichem.

Další vážný konflikt vypukl mezi Bedřichem a pražským arcibiskupem Jindřichem Břetislavem, který byl císařskou bulou uznán za suverénního říšského knížete, nepodléhajícího českému knížeti a spravujícího nejen vlastní biskupství, ale i celou Moravu. Tento stav byl překonán až po Bedřichově smrti 25. března 1189, po níž nastoupil na český stolec Přemysl Otakar I..

Mincovnictví a hospodářské souvislosti

Bedřichova vláda se odehrává v období prohlubující se politické i hospodářské krize českého státu, což se výrazně promítlo do mincovní produkce. Jeho ražby patří k nejproblematičtějším v rámci přemyslovského mincovnictví 12. století.

Dochované denáry malého střížku jsou poměrně vzácné – dosud je známo přibližně 17 typů. Byly raženy převážně z mědi s velmi malou příměsí stříbra a vyznačují se mimořádně nízkou kvalitou provedení. Ražba je často neostrá, opisy bývají nedoražené nebo nepravidelné, což odráží úpadek centrální moci i nedostatek kvalitního kovu.

Právě z doby Bedřichovy vlády pochází první písemná zmínka o mincovním právu panovníka, doložená k roku 1183. Tento fakt má zásadní význam pro vývoj českého mincovnictví, neboť potvrzuje výlučné postavení knížete v oblasti ražby mincí a představuje důležitý krok k pozdější stabilizaci měnového systému.