Bedřich

Bedřich byl český kníže z rodu Přemyslovců vládnoucí v letech 1172-1173 a znovu 1178-1189, který jako první český panovník systematicky prosazoval ražbu kvalitních denárů s jednotnou váhou a ryzostí podle vzoru štaufských feniků. Jeho mincovní reforma zavedla povinné renovatio monetae každé tři roky s jednotným obrazem knížete na koni, což ustanovilo základy českého mincovního regálu a kontrolovaného měnového systému, který přetrval až do grošové reformy Václava II.

Historie

Bedřich se narodil kolem roku 1142 jako syn knížete Vladislava II. a Gertrudy Babenberské. Jeho mincovní politika byla ovlivněna pobytem na dvoře císaře Fridricha Barbarossy, kde poznal vyspělé říšské mincovnictví. Když v roce 1172 po abdikaci otce nastoupil na český trůn, zdědil chaotický měnový systém s desítkami typů denárů různé váhy od 0,5 do 1,2 gramů. Lokální údělná knížata razila vlastní mince, což oslabovalo centrální autoritu.

První Bedřichovou mincovní reformou bylo sjednocení váhového standardu na 0,95 gramů stříbra o ryzosti 900/1000. Tento standard odpovídal řezenským fenikům, hlavní obchodní minci na bavorských trzích. V roce 1172 nařídil stažení všech starých denárů a jejich výměnu za nové v kurzu 3:2. Zisk z této operace činil 8000 hřiven stříbra, což umožnilo financovat knížecí družinu a stavbu hradů.

Ikonografie Bedřichových denárů představovala průlom v českém mincovnictví. Na lícní straně se objevil jezdec s praporcem - první realistické zobrazení panovníka na českých mincích. Rubová strana nesla stylizovaného českého lva ve skoku, který se později stal trvalým symbolem českého státu. Nápis +BEDRICVS DVX byl první použití latinského jména panovníka místo tradičního BRACIZLAVS nebo WENCEZLAVS.

Po svržení v roce 1173 soběslavovskou opozicí musel Bedřich uprchnout k císaři. Během exilu 1173-1178 razil jeho bratranec Soběslav II. denáry nižší kvality s obsahem stříbra pouze 0,7 gramů. Ekonomický chaos způsobený znehodnocením mince přispěl k Bedřichovu návratu v roce 1178 s císařskou podporou. Okamžitě obnovil kvalitní ražbu a nařídil povinnou výměnu soběslavovských denárů v nevýhodném kurzu 2:1.

Druhé Bedřichovo knížecí období (1178-1189) představovalo zlatý věk raně středověkého českého mincovnictví. Založil nové mincovny v Praze na Vyšehradě, v Kouřimi a pravděpodobně i v Brně pro moravské území. Roční produkce dosáhla 500 000 denárů, což při váze 0,95 gramů představovalo 475 kg stříbra. Hlavním zdrojem kovu byly doly v Jihlavě a Příbrami.

V roce 1183 Bedřich zavedl systém renovatio monetae - povinnou výměnu mincí každé tři roky. Staré denáry se vyměňovaly za nové v kurzu 4:3, což generovalo pravidelný příjem 25% z oběživa. Tento lucemburský model později převzali všichni přemyslovští panovníci. Odmítnutí přijmout nové mince se trestalo konfiskací majetku a vypovězením ze země.

Technologické inovace Bedřichovy éry zahrnovaly používání kolkování - dodatečného označení mincí malými puncy pro kontrolu pravosti. Zavedl také první zkušební mince (brakteáty) ražené jednostranně na tenkém plechu pro ověření kvality razidel. Mincmistři museli skládat kauci 100 hřiven stříbra jako záruku kvality. Padělání se trestalo vařením v kotli - trest vykonán minimálně 3x během Bedřichovy vlády.

Bedřichova smrt 25. března 1189 znamenala konec první fáze přemyslovského mincovnictví. Jeho nástupce Konrád II. Ota zachoval váhový standard ale změnil ikonografii. Bedřichův mincovní systém však přežil - renovatio monetae fungovalo až do roku 1300, váha 0,95 gramů zůstala standardem českého denáru. Jeho zavedení českého lva na mince ustanovilo trvalý národní symbol používaný dodnes.

Archeologické nálezy Bedřichových denárů mapují rozsah jejich oběhu. Největší depot 3400 kusů byl objeven v roce 1934 v Čisté u Horek. Jednotlivé nálezy pocházejí z Polska, Uher, Rakouska a dokonce Kyjevské Rusi. V pokladu z Gotlandu bylo nalezeno 89 Bedřichových denárů, což dokládá zapojení Čech do baltského obchodu. Celkem je evidováno přes 15 000 exemplářů v muzeích a sbírkách.

Ekonomický význam Bedřichovy reformy spočíval ve stabilizaci vnitřního trhu. Jednotná měna umožnila rozvoj dálkového obchodu a řemesel. Ceny se ustálily - denní mzda řemeslníka činila 3 denáry, kráva stála 60 denárů, kůň 300 denárů. Mincovní regál generoval knížeti roční příjem 3000 hřiven stříbra, což představovalo třetinu celkových příjmů. Tyto prostředky umožnily výstavbu hradů a financování křížové výpravy Barbarossy.

Mincovní právo za Bedřicha bylo přísně centralizované. Údělná knížata ztratila právo vlastní ražby, které si ponechal pouze olomoucký biskup. Pražský biskup získal podíl 1/10 z mincovního zisku výměnou za církevní podporu. Mincovní soud ustanovený 1185 soudil mincovní delikty nezávisle na zemském právu. Prvním nejvyšším mincmistrem byl jmenován Němec Eberhard z Míšně, což vyvolalo odpor české šlechty.

Umělecká kvalita Bedřichových denárů představovala vrchol románského medailérství v Čechách. Portrét jezdce vykazuje byzantský vliv zprostředkovaný přes Řezno. Detail rytectva - přilba, štít, kopí - odpovídá dobové výzbroji. Heraldický lev je stylizovaný ale anatomicky správný. Písmo kombinuje kapitálu s unciálou. Některé varianty nesou tajné značky mincmistrů - kříž, hvězda, půlměsíc.

Zajímavosti

• Bedřich nechal vyrazit unikátní trojdenár o váze 2,85 gramů jako dar pro císaře Barbarossu - jediný exemplář je v Kunsthistorisches Museum ve Vídni
• V roce 1184 Bedřichův mincmistr Eberhard utekl s 500 hřivnami stříbra - největší krádež 12. století v Čechách
• Kronikář Jarloch zaznamenal, že Bedřich osobně kontroloval ražbu a uměl rozeznat padělek podle zvuku
• Bedřichovy denáry byly tak kvalitní, že je Řád německých rytířů přijímal jako zálohu za půjčky ještě 100 let po jeho smrti
• V hrobě Bedřicha na Vyšehradě byly nalezeny 3 denáry jeho ražby - jediné mince, které nebyly ukradeny při husitském drancování
• Poslední renovatio monetae podle Bedřichova systému proběhla v roce 1297 - po 114 letech fungování