Bedřich

Bedřich byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1172–1173, nejstarší syn krále Vladislava II. a Gertrudy Babenberské. Za své krátké první vlády razil stříbrné denáry, které jsou dnes vzácnými sběratelskými objekty. Jeho panování představovalo první pokus o zavedení primogenitury v českých zemích.

Historie

Bedřich se narodil kolem roku 1141/1142 jako nejstarší syn krále Vladislava II. a Gertrudy Babenberské, dcery rakouského markraběte Leopolda III. V mladém věku se již účastnil politického života - v roce 1157 se oženil s Alžbětou Uherskou, dcerou krále Gejzy II., a v roce 1161 vedl české vojsko na pomoc císaři Fridrichu I. Barbarossovi při obléhání Milána. Od roku 1164 byl knížetem olomouckého údělu, což mu umožnilo získat zkušenosti s vládnutím. Na sklonku roku 1172 král Vladislav II. předal podle principu primogenitury vládu svému synovi Bedřichovi, čímž se pokusil obejít tradiční seniorátní právo, podle kterého měl na trůn nárok nejstarší žijící člen rodu. Tento bezprecedentní krok vyvolal odpor u dalších členů přemyslovské dynastie, zejména u synů Soběslava I. - Soběslava II., Oldřicha a Václava, kteří se obrátili na císaře Fridricha Barbarossu. Císař, který nebyl s Vladislavovou abdikací konzultován, rozhodl ve prospěch seniorátu a v září 1173 Bedřicha sesadil. Na český knížecí stolec dosadil Oldřicha, bratra Soběslava II. Tento zásah byl bezprecedentní porušení českých práv a zahájil dlouhé období nestability v českém státě. Bedřichova první vláda tak trvala pouhých devět měsíců a jeho sesazení vyvolalo čtvrtstoletí trvající státní úpadek.

Denáry z Bedřichovy první vlády v letech 1172–1173 se vyznačují malým střížkem o průměru cca 16 mm a hmotnosti pod 1 gram, což odpovídalo standardu zavedému Břetislavem I. v roce 1050. Tyto stříbrné mince pokračovaly v tradici českých denárů malého střížku, ale jejich kvalita začala výrazně klesat. Charakteristickým rysem Bedřichových denárů jsou často nedoražené opisy - mnoho exemplářů má kusé nebo zcela nečitelné nápisy, což svědčí o rychlém tempu ražby nebo o nedostatečné péči věnované mincovní produkci. Na líci se typicky objevuje stylizované poprsí knížete nebo celá postava, na rubu pak křesťanské symboly jako kříž, chrám nebo světci. Mince byly raženy v pražské mincovně a podle dostupných katalogů se zachovalo několik typů označovaných podle Františka Cache jako C.622, C.623, C.627, C.628, C.631, C.634 a C.635. Významným rysem těchto mincí je postupné snižování ryzosti stříbra - zatímco starší denáry měly ryzost okolo 0,960, u některých Bedřichových mincí klesla na pouhých 0,010, což prakticky znamenalo měděné mince s pouhým postříbřením. Tato degradace odrážela ekonomické problémy spojené s politickou nestabilitou země.

Význam pro investory a sběratele

Denáry z Bedřichovy první vlády 1172–1173 představují vzácný segment české středověké numismatiky s vysokým sběratelským potenciálem. Jejich hodnota vyplývá především z extrémně krátkého období ražby - pouhých devět měsíců, což činí tyto mince mimořádně vzácnými. Pro investory představují zajímavou příležitost vzhledem k jejich historickému významu jako prvního pokusu o zavedení primogenitury v českých zemích a jejich omezené dostupnosti na sběratelském trhu.

Příklady

Mezi nejčastěji se vyskytující typy patří Cach 623 s nedoraženými opisy, který je vyhledávaný sběrateli středověkých mincí. Typ Cach 631 s polopostavou držící kostelík na líci je zvláště vzácný a ceněný numismatiky. Denár Cach 634 je dokumentován v nálezu z roku 2021 a představuje typický příklad mince z tohoto období s částečně čitelnými opisy. Všechny typy se vyznačují malým střížkem a často problematickou čitelností opisů.

Zajímavosti

Bedřichovo sesazení v roce 1173 bylo prvním případem v českých dějinách, kdy římský císař přímo zasáhl do nástupnických práv českého knížectví. Zajímavé je, že Bedřich se později vrátil k moci v roce 1178 poté, co uplatil císaře Fridricha Barbarossu značnou finanční částkou. Jeho první vláda trvala kratší dobu než jeho vlastní ražba mincí, protože některé denáry mohly být razeny ještě po jeho sesazení. Bedřichovy denáry jsou jedny z posledních před přechodem na brakteáty kolem roku 1217, což z nich činí svědky konce epochy klasických oboustranných denárů. Pozoruhodné je také to, že i přes krátkou dobu vlády se zachovalo relativně mnoho typů jeho mincí, což svědčí o intenzivní mincovní činnosti v období politické nejistoty.