Bém

Bém je historické označení pro české grošové mince, používané v zahraničí zejména pro pražský groš. V německém prostředí šlo o běžné pojmenování „českého groše“, který se díky své kvalitě a rozšíření uplatnil v obchodu střední i západní Evropy.

Historie

Bém patří k výrazům, které vznikly mimo české země jako praktické obchodní pojmenování pro zdejší grošové ražby. Už od 14. století se pražský groš stal jednou z nejznámějších stříbrných mincí střední Evropy a obchodníci jej vnímali jako stabilní a důvěryhodné platidlo. Právě tato pověst vedla k tomu, že se pro „český groš“ v cizojazyčných pramenech a v obchodní praxi ustálila vlastní zkrácená jména. V německém jazykovém okruhu se objevují podoby odvozené od označení Čech a Čechů – typicky různé varianty „Böhm“ či „Bemsche“ – které v zásadě mířily na totéž: na groš pocházející z českého království.

Výraz se zpočátku váže hlavně na pražský groš, protože právě ten měl mimořádný vliv na peněžní oběh okolních zemí. Pražský groš byl razen ve velkých množstvích a ve středověké ekonomice plnil roli mince vhodné pro trhy, dálkový obchod i placení poplatků. Zároveň vznikal v prostředí, kde české země dokázaly využít stříbrné zdroje a mincovní organizaci k tomu, aby na trh dodávaly minci, kterou bylo možné snadno přijímat i mimo hranice. Jakmile se takový nominál jednou prosadí, získá „jméno“ v jazyce sousedů – a právě bém je jedním z dokladů, že pražský groš byl vnímán jako jasně rozpoznatelný typ.

V dobových zprávách a účetních zápisech se české groše pod tímto pojmenováním objevují v širokém prostoru. Výrazné je jejich uplatnění v německých zemích, kde se grošové měny vyvíjely různě podle regionu a kde měl „český groš“ často pověst poctivého stříbra. Podobně se s ním setkáme v alpském prostoru a ve Švýcarsku, kde obchodní kontakty přirozeně směřovaly k říšským městům i k českému království. Zajímavé je, že se označení objevuje i v italských zmínkách, protože dálkový obchod přenášel mince i daleko od jejich původu, a spolehlivá stříbrná mince mohla v určitých situacích fungovat jako vyhledávané platidlo.

V severních a východních oblastech Evropy se však české groše často nepojmenovávaly „bém“, ale spíše obecně jako „češi“, tedy mince původem z českých zemí. To dobře ukazuje, že pojmenování nebylo jednotné: v západnějším okruhu převládalo označení navázané na „Böhm“, zatímco na východě se prosazovala jednodušší etnická či zemská zkratka. Společným jmenovatelem obou výrazů je ale praktická zkušenost trhu: české groše byly natolik známé, že dostaly vlastní jména, která obchodníkům umožňovala rychle sdělit, jakou minci mají na mysli.

Z numismatického hlediska je termín bém důležitý hlavně jako svědectví o dosahu českých grošových ražeb. Nejde tedy o zvláštní nominál ražený s nápisem „Bém“, ale o cizojazyčné označení, které potvrzuje, že české groše obíhaly za hranicemi ve velkém a že byly rozpoznatelné natolik, aby se o nich psalo v účtech, zprávách i v popisech směny. Široký výskyt pojmenování podporují i četné nálezy mincí mimo české území: právě u pražských grošů je běžné, že se objevují v pokladech a nálezech napříč střední Evropou, což odpovídá jejich někdejší obchodní roli.

Bém jako označení „českého groše“ v pramenech

Bém se v praxi používá jako jazykový štítek pro české groše, především pražské, které byly v zahraničí rozšířené. V dobových pramenech se může objevit v několika pravopisných variantách, protože středověká a raně novověká ortografie nebyla jednotná a zapisovatelé často přizpůsobovali slovo místním zvyklostem. Podstatné je, že význam zůstává stejný: jde o groš pocházející z českého prostředí, který byl v zahraničním oběhu natolik běžný, že si „vysloužil“ vlastní pojmenování.

Smysl tohoto pojmu je tedy především historicko-ekonomický. Bém připomíná dobu, kdy mince necestovala jen jako jednotlivý kus v měšci poutníka, ale proudila v celých objemech spolu se zbožím, úvěrem a poplatky. Český groš v této roli fungoval jako praktická stříbrná mince, kterou lidé znali a dokázali ji přijmout i mimo její domovskou zemi. Z pohledu českých dějin je to nepřímý doklad hospodářské síly a mincovní organizace, která umožnila dlouhodobé zásobování trhu kvalitním oběživem.

Pro sběratele a badatele termín bém pomáhá při čtení starých textů: když se v zahraničním účtu objeví „bém“, často nejde o lokální minci, ale o odkaz na český grošový typ. V širším obrazu pak bém ukazuje, že pražský groš a příbuzné grošové ražby nebyly jen „domácí měnou“, ale součástí mezinárodního oběhu, který spojoval Čechy se sousedními zeměmi a s obchodními trasami evropského kontinentu.