Bém

Bém (Bemsche, Bemesche, bemesche krossen, behmische grossen, Böhm) jsou obecná označení pro české grošové ražby 14.-18. století v zahraničí. Znamenají vždy výraz "český groš" a byly používány nejprve pro pražské groše, které se pro svou relativně vysokou jakost staly oblíbeným platidlem v širokých oblastech střední i západní Evropy.

Historie

Zahraniční názvy českého groše vznikly v 14. století s rozšířením pražských grošů do mezinárodního obchodu. Pražský groš zavedený za Václava II. kolem roku 1300 si rychle získal výjimečnou pověst díky stabilní hmotnosti, vysoké ryzosti stříbra a kvalitnímu uměleckému provedení. Tato důvěryhodnost vedla k tomu, že se české groše rozšířily daleko za hranice českých zemí a staly se mezinárodní obchodní měnou. V různých jazycích vznikaly místní názvy odkazující na český původ mincí - v němčině "behmische grossen" nebo "Böhm", v latině "grossi Bohemici". Řada pramenů svědčí o jejich rozšíření nejen v Německu, Rakousku a Švýcarsku, ale dokonce i v Itálii, kde jsou doloženy ve vatikánských archivách. České groše se staly vzorem pro ražbu podobných mincí v dalších zemích, přičemž kvalita původních českých emisí zůstávala etalonem kvality. Během staletí se termín "bém" a jeho varianty rozšířily na všechny typy českých grošových mincí bez ohledu na konkrétní panovníka nebo mincovnu.

Geografické rozšíření českých grošů a jejich zahraničních názvů nebylo jednotné. V severních a východních oblastech jako bylo Polsko, Rusko a Ukrajina se tyto české ražby objevují spíše pod názvem "čechi", což odráží odlišné jazykové tradice těchto regionů. Naopak v německojazyčných oblastech převládaly názvy typu "behmische grossen" nebo jednoduše "Böhm". Pro oběh pražských grošů daleko za hranicemi Čech svědčí řada mincovních nálezů, které dokládají jejich přítomnost v rozličných částech Evropy. Tyto nálezy ukazují, že české groše nebyly pouze příležitostně dovážené kuriozity, ale skutečně funkční součást místních měnových systémů. Obchodníci a směnárníci v různých evropských městech dobře znali české mince a acceptovali je často se speciálním kurzem odrážejícím jejich kvalitu. Zahraniční názvy českých grošů tak představují fascinující doklad hospodářské síly a prestiže českého království ve středověku, kdy české mincovnictví patřilo k nejpokročilejším v Evropě. Pro numismatiky poskytují tyto názvy důležité informace o historických obchodních cestách a měnových vztazích mezi různými částmi středověké Evropy.

Zajímavosti

• V severních a východních oblastech (Polsko, Rusko, Ukrajina) se říkalo spíše "čechi"
• Vatikánské archivy dokládají přítomnost českých grošů dokonce v Itálii
• Názvy odrážejí výjimečnou kvalitu a důvěryhodnost českých grošů
• České groše se staly mezinárodní obchodní měnou 14.-18. století
• Řada mincovních nálezů dokládá jejich široké geografické rozšíření