Bitva u Slavkova
Bitva u Slavkova, známá také jako bitva tří císařů či bitva u Austerlitz, byla jedním z nejvýznamnějších vojenských střetnutí napoleonských válek. Odehrála se 2. prosince 1805 na Moravě a skončila drtivým vítězstvím francouzské armády vedené císařem Napoleonem Bonapartem. Pro numismatiku představuje významný námět dobových i moderních pamětních medailí.
Historie
Bitva u Slavkova představuje vrcholný okamžik třetí protifrancouzské koalice, kterou pod vedením Velké Británie vytvořily Rusko, Rakousko, Švédsko a Neapolsko v průběhu roku 1805. Napoleon reagoval na toto ohrožení bleskovým tažením, během něhož jeho Velká armáda (Grande Armée) překonala během několika týdnů obrovské vzdálenosti a postupně eliminovala jednotlivé protivníky.
V polovině října 1805 kapitulovala rakouská armáda polního podmaršálka Karla Macka u Ulmu, čímž Francouzům otevřela cestu na Vídeň. Hlavní město habsburské monarchie padlo bez boje 13. listopadu. Napoleon se však nacházel v obtížné strategické situaci – jeho komunikační linie se nebezpečně prodloužily, armáda byla unavená a nepřátelsky naladěné obyvatelstvo Moravy komplikovalo zásobování. Navíc hrozilo, že do války vstoupí dosud neutrální Prusko.
Francouzský císař proto nutně potřeboval svést rozhodující bitvu dříve, než se strategická situace obrátí v jeho neprospěch. Spojenecká rusko-rakouská armáda postupovala od severu po olomoucké silnici a její velení, povzbuzené příchodem cara Alexandra I. a dalších posil, toužilo po střetnutí. Napoleon využil této dychtivosti a předstíral slabost – nechal demonstrativně vyklidit strategicky důležitý Pratecký kopec, čímž spojence přiměl k unáhlenému útoku.
Dne 1. prosince 1805 dorazila rusko-rakouská vojska k budoucímu bojišti. Car Alexandr I. a rakouský císař František I. přenocovali na slavkovském zámku, přesvědčeni o nadcházejícím vítězství. Disponovali téměř devadesáti tisíci vojáky, zatímco Napoleon shromáždil přibližně sedmdesát pět tisíc mužů. Spojenecký plán počítal s obchvatem francouzského pravého křídla a přerušením spojnice mezi Napoleonem a Vídní.
Bitva začala za svítání 2. prosince 1805 útokem spojeneckého levého křídla na vesnice Telnice a Sokolnice. Napoleon záměrně držel na tomto úseku jen slabé síly a čekal na správný okamžik. Když spojenci stáhli většinu jednotek z Prateckých výšin, nastal čas rozhodujícího úderu. Sbor maršála Nicolase Soulta pod ochranou ranní mlhy nepozorovaně pronikl k Prackému kopci a prudkým útokem se jej zmocnil.
Ztráta klíčové pozice znamenala pro spojence katastrofu. Jejich armáda byla rozpolcena na dvě části, které již nebyly schopny koordinované obrany. Ani nasazení elitní ruské carské gardy nedokázalo zvrátit výsledek bitvy. Rakousko-ruské jednotky v prostoru Sokolnic byly obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci, pouze část vojsk unikla přes hráze zamrzlých rybníků. Napoleon později rád šířil legendu o tisících ruských vojáků, kteří se v rybnících utopili, ve skutečnosti však byla většina ztrát způsobena palbou a bodáky.
Na severním úseku bojiště vedl sbor maršála Jeana Lannese vyrovnaný boj s ruskými jednotkami generála Pjotra Bagrationa. Ačkoli i Bagration utrpěl značné ztráty, jeho sbor se jako jediný stáhl v relativním pořádku.
Spojenecká armáda ztratila přibližně dvacet sedm tisíc mužů mrtvých, raněných a zajatých, Francouzi kolem devíti tisíc. Po devítihodinové bitvě bylo rozhodnuto. Dne 6. prosince 1805 bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří a 26. prosince následoval prešpurský mír, který Rakousku přinesl ztrátu rozsáhlých území a povinnost zaplatit čtyřicet milionů zlatých válečné kontribuce.
Numismatický a medailérský význam
Bitva u Slavkova inspirovala bohatou medailérskou produkci, která dokumentuje napoleonskou epochu z pohledu vítězů i poražených. Francouzské oficiální medaile oslavovaly Napoleonovo vítězství jako jeden z největších vojenských triumfů dějin. Pařížská mincovna razila pamětní medaile s portrétem císaře a alegorickými výjevy připomínajícími bitvu.
Symbolickým odkazem na slavkovské vítězství je pařížský Vendômský sloup (Colonne Vendôme), původně nazývaný Slavkovský sloup (Colonne d'Austerlitz). Tento čtyřiačtyřicet metrů vysoký bronzový monument byl podle legendy odlit z roztavených hlavní spojeneckých děl ukořistěných v bitvě. Sloup nese na svém vrcholu Napoleonovu sochu a spirálovitý reliéf zobrazující výjevy z tažení roku 1805.
V rakouském prostředí vznikly medaile připomínající oběti bitvy a následné reformy armády. Tyto ražby obvykle zdůrazňovaly tragické ztráty a potřebu obrody vojenských sil monarchie. Ruské pamětní medaile věnované kampani roku 1805 jsou vzácnější, neboť carská propaganda raději připomínala pozdější vítězství v Vlastenecké válce roku 1812.
Moderní české mincovny věnují bitvě u Slavkova pravidelnou pozornost. Pamětní medaile připomínají kulatá výročí bitvy, portréty tří císařů či významná místa bojiště. Na Staré poště u Slavkova, kde Napoleon nocoval po bitvě, si mohou návštěvníci dodnes nechat zhotovit ručně ražené repliky dobových medailí jako suvenýr z místa slavného střetnutí.
Čestné vyznamenání Československé napoleonské společnosti obsahuje ve svém emblému motiv slavkovského slunce – odkaz na ranní mlhu, která se podle legendy rozplynula v okamžiku rozhodujícího útoku a odhalila Napoleonovi spojenecké pozice. Tento poetický obraz, ačkoli zčásti legendární, se stal trvalou součástí napoleonské ikonografie.
Zajímavosti
- Napoleon řídil bitvu z návrší Žuráň (286 m n. m.), odkud v 8:30 vydal rozkaz k rozhodujícímu útoku na Pratecké výšiny.
- Bitva se odehrála přesně v první výročí Napoleonovy korunovace francouzským císařem, což Napoleon považoval za šťastné znamení.
- Památník Mohyla míru na Prackém kopci byl postaven z iniciativy kněze Aloise Slováka a vysvěcen v roce 1912 jako pietní místo připomínající oběti válek.
- Každoročně se na přelomu listopadu a prosince koná u Slavkova největší pravidelná napoleonská vzpomínková akce na světě s účastí přibližně tisíce „vojáků" z celé Evropy.