Braniborsko

Braniborsko bylo markrabství a později kurfiřtství Svaté říše římské, které se stalo jádrem pozdějšího Pruska a Německa. Od 12. století do roku 1918 vládli Braniborsku postupně Askánci, Wittelsbachové, Lucemburkové a Hohenzollernové. Pro numismatiku je Braniborsko významné ražbou kvalitních tolarů, zlatých dukátů a jako kolébka pruského mincovního systému, který ovlivnil celé německé mincovnictví.

Historie

Braniborská marka vznikla v roce 1157, když Albrecht Medvěd z rodu Askánců definitivně dobyl slovanské území Havolánů a Luticů. Askánci kolonizovali území německými osadníky, zakládali města a kláštery. V roce 1356 byla Zlatou bulou Karla IV. Braniborská marka povýšena na kurfiřtství s právem volit římského krále. Hlavním městem se stal Berlín-Cölln na řece Sprévě. Askánská dynastie vymřela v roce 1320 a Braniborsko získali Wittelsbachové.

V roce 1373 koupil Braniborsko Karel IV. pro svého syna Václava. Lucemburská vláda znamenala úpadek, Václav zastavil celou marku za půjčky. V roce 1415 udělil císař Zikmund Braniborsko Fridrichu VI. Hohenzollernskému za vojenskou pomoc. Hohenzollernové vládli Braniborsku až do roku 1918. Postupně rozšiřovali své državy získáním Pomořanska, Magdeburgu a Halberstadtu. Fridrich Vilém Veliký kurfiřt vybudoval v 17. století z Braniborska regionální velmoc.

Zásadní zlom přišel v roce 1701, kdy kurfiřt Fridrich III. korunoval sám sebe králem v Prusku jako Fridrich I. Braniborsko se stalo součástí Pruského království, ale zachovalo si status kurfiřtství ve Svaté říši. Berlín se stal hlavním městem Pruska a centrem osvícenského absolutismu. Za Fridricha II. Velikého se Braniborsko-Prusko stalo evropskou velmocí. Industrializace v 19. století přeměnila Braniborsko v průmyslové centrum Německa.

Po založení Německé říše v roce 1871 bylo Braniborsko jednou z pruských provincií. Hohenzollernové vládli jako němečtí císaři až do roku 1918. Po druhé světové válce bylo Braniborsko rozděleno, západní část připadla Západnímu Berlínu, východní část se stala součástí NDR. Po sjednocení Německa v roce 1990 bylo Braniborsko obnoveno jako spolková země. Postupim, bývalá rezidence pruských králů, je dnes hlavním městem spolkové země Braniborsko.

Mincovnictví Braniborska

Braniborské mincovnictví se vyvinulo ze středověkých brakteátů k moderním ražbám. Od 15. století razili braniborští kurfiřti stříbrné groše s braniborskou orlicí. Po připojení k lipské mincovní unii v roce 1507 začala ražba tolarů vysoké kvality. Joachim II. zavedl v roce 1544 systematickou ražbu zlatých dukátů. Braniborské tolary s portrétem kurfiřta a orlicí patřily k nejkvalitnějším německým mincím. Mincovny fungovaly v Berlíně, Stendalu a Frankfurtu nad Odrou.

Za Fridricha Viléma Velikého kurfiřta byly raženy prestižní portétní tolary a vícenásobné dukáty. Po získání královského titulu v roce 1701 nesly mince nápis Rex Borussiae. Braniborská mincovna v Berlíně se stala hlavní pruskou mincovnou produkující fridrichy d'or, tolary a drobné mince. Kvalita braniborských ražeb ovlivnila celé německé mincovnictví. Technické inovace včetně okružního ražení a strojových lisů byly v Braniborsku zaváděny mezi prvními.

Zajímavosti

• Braniborská brána v Berlíně byla postavena jako městská brána na cestě do Braniborska
• Červená orlice na bílém poli je dodnes znakem Braniborska
• První pruský král se korunoval v Královci, protože Braniborsko bylo součástí říše
• Braniborské tolary byly tak kvalitní, že je padělali v Polsku a Rusku
• Postupimská edikt z roku 1685 přivedl do Braniborska 20 tisíc hugenotů
• Berlínská mincovna založená v roce 1280 funguje dodnes jako nejstarší německá mincovna