Carausius

Carausius byl velitel římského loďstva v Lamanšském průlivu, který se kolem roku 286 prohlásil císařem a ovládl Británii a severní Galii. Jeho samostatná říše vydržela až do roku 293, kdy ho zavraždil jeho pokladník Allectus. Razil stříbrné denáry tak vysoké ryzosti, jakou Řím od 1. století neznal.

Historie

Carausius pocházel z kmene Menapiů z Galie Belgiky a byl prostého původu; v mládí se živil jako lodivod. Za císaře Maximiana velel britskému loďstvu, které mělo chránit pobřeží Lamanšského průlivu před franskými a saskými piráty. Brzy ho podezírali, že si ponechává zabavenou kořist a s piráty se domlouvá, a Maximianus nařídil jeho popravu.

Carausius se roku 286 nebo 287 prohlásil císařem a ovládl Británii i část severní Galie. Maximianův pokus o invazi kolem roku 289 ztroskotal. Carausius se pak snažil vystupovat jako legitimní spoluvládce Diocletiana a Maximiana.

Roku 293 dobyl caesar Constantius I. Chlorus Bononii, dnešní Boulogne, a připravil Carausia o jeho galské državy. Krátce nato Carausia zavraždil jeho pokladník Allectus, který převzal vládu v Británii až do roku 296.

Carausiovy mince

Většinu ražby tvoří antoniniány s opisem IMP CARAVSIVS P F AVG. Razily se v Londiniu se značkami L a ML, v mincovně označené písmenem C, jejíž umístění odborníci kladou do Camulodunu nebo jinam, a v Rotomagu. Na rubech se objevují legie, které Carausia podporovaly, například LEG IIII FL se lvem, nebo opis PAX AVG.

Výjimečné jsou Carausiovy stříbrné denáry: měly vyšší ryzost než jakékoli římské mince od 1. století. Některé nesou zkratky RSR a INPCDA, které se vykládají jako počáteční písmena veršů z Vergiliovy čtvrté eklogy o návratu zlatého věku. Rub EXPECTATE VENI („přijď, očekávaný“) zobrazuje Británii, jak vítá císaře.

Ke slavným ražbám patří antoninián s opisem CARAVSIVS ET FRATRES SVI – „Carausius a jeho bratři“ – se třemi poprsími vedle sebe a rubem PAX AVGGG. Carausius jím zdůrazňoval, že vládne společně s Diocletianem a Maximianem; razil také mince přímo jejich jménem.