Chrám

Chrám je monumentální sakrální stavba sloužící k uctívání božstva, bohoslužbám a náboženským obřadům. V numismatice jsou chrámy významné jako motivy na antických mincích, místa uchovávání chrámových pokladů a často také jako první mincovny starověkého světa, kde se razily mince pod ochranou božstva.

Historie

Nejstarší chrámy vznikaly v Mezopotámii již ve 4. tisíciletí př. n. l. jako zikkuraty – stupňovité věžové stavby sloužící jako sídla bohů. Chrám boha měsíce Nanny v Uru byl ekonomickým centrem města, kde se shromažďovaly daně, vedly účty a uchovávaly poklady. Právě v chrámových komplexech vznikl systém zúčtování pomocí hliněných tabulek, který později vedl k vynálezu peněz. Babylonský chrám boha Marduka s legendární věží Etemenanki se stal symbolem lidské pýchy a inspirací pro biblický příběh o babylonské věži.

Egyptské chrámy představovaly komplexní hospodářské jednotky vlastnící rozsáhlé pozemky, řemeslné dílny a poklady. Chrám boha Amona v Karnaku byl největší sakrální komplex starověku, budovaný po více než 2000 let. Faraonové věnovali chrámům část válečné kořisti včetně drahých kovů, ze kterých se vyráběly kultovní předměty. Ramesse III. daroval chrámům během své vlády přes 300 000 liber stříbra a zlata. V chrámových pokladnicích se uchovávaly také první formy protopeněz – standardizované stříbrné a zlaté kroužky používané při obchodních transakcích.

Řecké chrámy se staly kolébkou evropského mincovnictví. První mince byly raženy kolem roku 650 př. n. l. v maloasijské Lýdii, pravděpodobně v chrámu bohyně Artemis v Sardes. Elektonové mince s vyobrazením lví hlavy nesly pečeť chrámu jako záruku ryzosti a váhy. Slavný Artemision v Efesu, jeden ze sedmi divů světa, fungoval jako banka starověku. Chrámy půjčovaly peníze městským státům, financovaly obchodní expedice a garantovaly hodnotu mincí. Athénský Parthenón ukrýval státní pokladnu s rezervou 9700 talentů stříbra, ze kterého se razily slavné athénské tetradrachmy se sovou.

Chrám Apollóna v Delfách se stal mezinárodním finančním centrem antického světa. Městské státy zde ukládaly své poklady a cennosti, věštírna radila v ekonomických záležitostech. Delfská amfiktyonie, spolek řeckých států spravujících chrám, razila vlastní mince s motivem trojnožky a delfínů. Během posvátných válek byly chrámové poklady několikrát vydrancovány – Filip II. Makedonský použil ukradené zlato z Delf na financování své armády a ražbu zlatých staterů.

Římské chrámy převzaly řeckou tradici uchovávání státních pokladů. Chrám Saturna na Forum Romanum sloužil jako státní pokladna (aerarium), kde byly uloženy zásoby drahých kovů pro ražbu mincí. Chrám Juno Monety na Kapitolu dal jméno samotným mincím – od přízdomku bohyně Moneta (varovatelka) pochází slovo moneta, z něhož vzniklo označení pro peníze v mnoha jazycích. V tomto chrámu sídlila první římská mincovna, založená roku 269 př. n. l., která razila stříbrné denáry a bronzové assy.

Židovský chrám v Jeruzalémě představoval jedinečné centrum monoteistického kultu. První chrám postavený Šalomounem v 10. století př. n. l. ukrýval legendární poklady včetně zlaté archy úmluvy. Druhý chrám, obnovený po babylonském zajetí a přestavěný Herodem Velikým, se stal cílem poutníků z celé diaspory. Každý dospělý Žid platil chrámovou daň půl šekelu, což vyžadovalo směnu různých mincí na tyrské šekely, jediné akceptované chrámem. Ježíšovo vyhnání penězoměnců z chrámu dokumentuje rozsah těchto finančních operací.

Hinduistické a buddhistické chrámy v Indii a jihovýchodní Asii sloužily jako bankovní instituce a centra obchodu. Chrámový komplex Angkor Vat v Kambodži, postavený v 12. století králem Súrjavarmanem II., byl financován z daní placených v mincích z elektronového zlata. Jihoindické chrámy dynastie Čólů razily vlastní mince s vyobrazením božstev a posvátných symbolů. Chrám Šrírangam vlastnil jednu z největších sbírek zlatých a stříbrných mincí ve středověké Indii, darovaných poutníky během staletí.

Aztécký Templo Mayor v Tenochtitlánu představoval centrum ekonomiky říše. Při jeho základech byly rituálně ukládány cennosti včetně zlatých a stříbrných předmětů. Hernán Cortés popsal ohromné bohatství chrámu, jehož stěny byly pokryty zlatými deskami. Španělé roztavili chrámové poklady na slitky a mince, které zaplavily evropské trhy a způsobily inflaci v 16. století. Inkové chrámy, zejména Coricancha v Cuscu, byly doslova pokryty zlatem – podle legend byly i zahradní sochy vyrobeny z masivního zlata.

Křesťanské chrámy převzaly římskou tradici monumentální sakrální architektury. Bazilika svatého Petra v Římě, vysvěcená roku 1626 po 120 letech stavby, byla financována prodejem odpustků, což vedlo k reformaci. Pro financování stavby byly raženy speciální papežské mince a medaile, které se prodávaly poutníkům. Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě se stal cílem křižáckých výprav, jejichž účastníci razili vlastní mince s křesťanskými symboly na dobytých územích.

Islámské mešity a madžahirí sloužily jako centra zbožných nadací (vakfů), které spravovaly rozsáhlý majetek. Velká mešita v Mekce s Kaabou přijímá každoročně miliony poutníků, kteří přinášejí dary v podobě peněz. Osmanští sultáni razili speciální zlaté a stříbrné mince určené jako dary pro posvátná města Mekku a Medinu. Mešita sultána Hasana v Káhiře, dokončená roku 1363, byla financována z konfiskovaného majetku emírů včetně jejich sbírek mincí.

Barokní chrámy 17. a 18. století představovaly syntézu architektury, malířství a sochařství. Chrám Invalidů v Paříži s hrobkou Napoleona Bonaparta byl postaven Ludvíkem XIV. jako monument absolutistické moci. Katedrála svatého Pavla v Londýně, znovupostavená po velkém požáru roku 1666, byla financována speciální daní z uhlí. Christopher Wren navrhl také královskou mincovnu, kde se razily guineje a sovereigny z koloniálního zlata.

Moderní chrámy 19. a 20. století často vznikaly jako národní monumenty. Sagrada Família v Barceloně, jejíž stavba začala roku 1882 a pokračuje dodnes, je financována výhradně z darů a vstupného. Návštěvníci mohou zakoupit pamětní medaile a mince s motivy Gaudího architektury. Chrám Vasila Blaženého v Moskvě se stal symbolem Ruska a objevuje se na pamětních mincích a bankovkách.

Chrámy v numismatice

Chrámy jsou jedním z nejčastějších motivů na antických mincích. Zobrazovaly se jako symbol městské identity, božské ochrany nebo propagandy vládců. Římské mince často zobrazují chrámy s počtem sloupů odpovídajícím skutečnosti, což umožňuje archeologům rekonstruovat zaniklé stavby. Slavné jsou aureusy Augusta s chrámem božského Julia nebo sesterce Vespasiana s chrámem Júpiterovy dynastie.

Chrámové poklady představovaly první formu centralizovaného uchovávání bohatství. Inventární seznamy z řeckých chrámů dokumentují přesné váhy zlatých a stříbrných předmětů včetně mincí. Chrám Apollóna na Délu vedl podrobné účty o uložených pokladech jednotlivých městských států. Tyto záznamy jsou cenným pramenem pro studium antické ekonomiky a měnových systémů.

Mnohé chrámy fungovaly jako mincovny nebo kontrolovaly ražbu mincí. Kněží dohlíželi na ryzost kovu a správnou váhu mincí, což zvyšovalo jejich důvěryhodnost v obchodě. Chrámové symboly na mincích – sova Athény, pegasus Korintu, včela Efesu – garantovaly kvalitu ražby. Některé chrámy razily speciální chrámové mince používané pouze v sakrálním okrsku pro nákup obětních zvířat a votivních darů.

Zajímavosti

• Chrám Šrí Padmanábhasvámí v indické Kérale ukrývá poklad v hodnotě přes 20 miliard dolarů včetně tun zlatých mincí z různých historických období.
• Při archeologickém výzkumu základů chrámu Artemis v Efesu bylo nalezeno přes 3000 elektonových mincí, nejstarší známý hromadný nález ražených mincí.
• Parthenón v Athénách byl používán jako mincovna Osmanské říše a exploze muničního skladu v roce 1687 jej těžce poškodila.
• Templářské chrámy ve Francii a Anglii fungovaly jako první mezinárodní banky, které vydávaly úvěrové listy směnitelné za mince v celé Evropě.