Císař

Císař je panovnický titul nejvyšší kategorie, jehož původ sahá k rodovému příjmení římského vojevůdce a diktátora Gaia Julia Caesara (100-44 př. Kr.). V numismatice a heraldice představuje císařský titul nejvyšší stupeň panovnické hodnosti, který se projevuje specifickou ikonografií na mincích včetně zobrazení říšských insignií a titulaturou v opisech.

Historie

Titul císař vznikl transformací osobního jména Caesar v panovnický titul během římského císařství. Původně byl titul caesara přiznáván nástupcům imperátora (augusta) nebo spoluvládcům s menšími pravomocemi. Prvním římským císařem byl Octavianus Augustus (27 př. Kr. - 14 po Kr.), který soustředil ve svých rukou vojenskou, politickou a náboženskou moc. Jeho nástupci používali titul Caesar Augustus jako součást oficiální titulatury.

Posledním císařem západořímské říše byl Romulus Augustus (475-476), po jehož svržení germánským náčelníkem Odoakerem zanikla západní část římského impéria. Východořímská (byzantská) říše pokračovala v císařské tradici až do pádu Konstantinopole roku 1453. Byzantští císaři používali řecký titul basileus, ale považovali se za přímé pokračovatele římských caesarů. Posledním byzantským císařem byl Konstantin XI. Palaiologos (1448-1453).

Římské císařství bylo na západě obnoveno roku 800, kdy byl Karel Veliký (768-814) korunován papežem Lvem III. císařem. Tímto aktem vznikla idea translatio imperii - přenesení císařské moci z Římanů na Franky. Karolovská říše se později rozpadla, ale císařský titul přetrval. Pojmenování Římské říše prošlo několika změnami, až se od 16. století ustálil název Svatá říše římská německého národa (Sacrum Romanum Imperium Nationis Germanicae).

Ve středověku bylo pravidlem, že se němečtí králové stávali císaři až po korunovaci papežem v Římě. Cesta k papežské korunovaci, tzv. římská jízda, byla tradiční povinností římských králů. Římskoněmečtí císaři byli voleni kurfiřty s volebním hlasem. Korunovace probíhala říšskou korunou Karla Velikého, dnes uloženou v klenotnici vídeňského Hofburgu. Koruna pochází až z 2. poloviny 10. století, ale symbolicky reprezentovala kontinuitu s Karlovci.

Řada českých panovníků byla zároveň římskoněmeckými císaři. Karel IV. Lucemburský (1346-1378) byl první český král zvolený římským císařem. Po něm následovali Zikmund Lucemburský, z Habsburků pak Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II., Matyáš, Ferdinand II., Ferdinand III., Leopold I., Josef I., Karel VI., Karel VII. Albrecht (jediný ne-Habsburk v 18. století), František I. Lotrinský, Josef II. a Leopold II.

Posledním římskoněmeckým císařem byl František II. (1792-1835), za jehož vlády došlo v důsledku napoleonských válek k rozpadu Německé říše a vytvoření Rýnského spolku pod francouzským protektorátem. František II. oznámil oficiálně dne 6. srpna 1806 zrušení hodnosti římského císaře a nadále používal pouze titulu rakouského císaře, který si vytvořil roku 1804. Tím zanikla Svatá říše římská formálně po více než tisíci letech existence.

Císařský titul v různých říších

Titul císaře používala řada evropských i mimoevropských panovníků. Ve Francii se Napoleon Bonaparte prohlásil císařem Francouzů roku 1804, jeho synovec Napoleon III. obnovil císařství 1852-1870. Ruští panovníci přijali titul car (odvozený od caesar) - Ivan IV. Hrozný roku 1547. Po pádu Konstantinopole se Moskva považovala za "třetí Řím" a cary za dědice byzantských císařů.

V Británii přijala královna Viktorie roku 1876 titul císařovny Indie, který britští panovníci používali do roku 1947. Německé císařství vzniklo roku 1871 po sjednocení Německa pod pruskou nadvládou, císařem se stal pruský král Vilém I. Toto "druhé císařství" zaniklo roku 1918. Rakouské císařství existovalo 1804-1918, od roku 1867 jako Rakousko-Uhersko.

Mimo Evropu existovala císařství v Číně (do roku 1912), Japonsku (císař je dodnes ceremonální hlavou státu), Etiopii (do roku 1974), Brazílii (1822-1889) a Mexiku (za Maxmiliána I., 1864-1867). Perští šáhové používali titul šáhanšáh (král králů), osmanští sultánové se od dobytí Konstantinopole považovali za dědice byzantských císařů.

Zajímavosti

• Jméno Caesar dalo vzniknout císařským titulům v mnoha jazycích - Kaiser (němčina), Czar (ruština), Kayser (turečtina), Qaysar (arabština)
• Svatá říše římská měla v době největšího rozmachu přes 300 samostatných státních útvarů, ale jen jednoho císaře
• Karel V. Habsburský (1519-1556) byl posledním císařem korunovaným papežem v Římě (1530)
• Napoleon se při císařské korunovaci 1804 sám posadil korunu na hlavu, aby demonstroval nezávislost na papeži
• Japonský císař je jediným panovníkem, který v současnosti oficiálně používá císařský titul