Cornelius Vanderbilt
Cornelius Vanderbilt byl americký podnikatel, který ovládl lodní a železniční dopravu v 19. století a stal se nejbohatším Američanem své doby. Jeho agresivní obchodní taktiky a schopnost ničit konkurenci mu vynesly přezdívku "Komodor", ačkoliv nikdy nesloužil v námořnictvu. Vanderbiltovo jmění při jeho smrti v roce 1877 představovalo větší část amerického oběživa než majetek kteréhokoliv jiného jednotlivce v historii Spojených států.
Historie
Cornelius Vanderbilt přišel na svět 27. května 1794 na Staten Islandu v New Yorku jako čtvrté z devíti dětí ve farmářské rodině holandského původu, která se živila pěstováním zeleniny a příležitostnou přepravou zboží do Manhattanu. Jeho otec Cornelius van Derbilt (původní pravopis jména) byl prostý farmář s omezenými ambicemi, zatímco matka Phebe Hand Vanderbiltová byla rázná žena s podnikatelským duchem, která řídila rodinné finance a naučila syna tvrdé práci a šetrnosti. Mladý Cornelius opustil školu v jedenácti letech, protože ho více přitahovala praktická práce než učení, což později litoval, když musel soupeřit se vzdělanějšími konkurenty.
V šestnácti letech si vypůjčil od matky 100 dolarů na koupi plachetnice, kterou začal provozovat jako trajekt mezi Staten Islandem a Manhattanem, přičemž první rok vydělal více než tisíc dolarů čistého zisku. Během války roku 1812 získal lukrativní vládní kontrakt na zásobování pevností v newyorském přístavu, což mu přineslo kapitál a cenné kontakty. Jeho schopnost navigovat nebezpečnými vodami za každého počasí a ochota pracovat déle a tvrději než konkurence mu rychle vybudovala pověst nejspolehlivějšího převozníka v přístavu.
Revoluční změna přišla v roce 1818, kdy Vanderbilt rozpoznal potenciál parního pohonu a stal se kapitánem parníku pro Thomase Gibbonse, který vedl právní bitvu proti parolodnímu monopolu Roberta Fultona a Roberta Livingstona. Vanderbilt nejen řídil Gibbonsovy lodě s bezprecedentní efektivitou, ale také se naučil složitosti obchodního práva a taktiky konkurenčního boje. Když Nejvyšší soud v případu Gibbons vs. Ogden roku 1824 zrušil monopol, otevřelo to cestu pro Vanderbiltovu vlastní expanzi do parolodní dopravy.
V roce 1829 založil vlastní parolodní linku a během následujících dvaceti let vybudoval největší flotilu v Americe systematickým podbízením konkurence, přičemž nasazoval rychlejší a luxusnější lodě za nižší ceny, dokud soupeři nebankrotovali nebo mu neprodali své linky. Jeho metoda "kupuj nebo znič" se stala legendární, když dokázal snížit cenu jízdenky z New Yorku do Albany z tří dolarů na deset centů, přičemž ztráty kompenzoval zisky z nákladní dopravy. Do roku 1840 ovládal většinu lodní dopravy na řece Hudson a Long Island Sound.
Kalifornská zlatá horečka roku 1849 přinesla Vanderbiltovi největší příležitost jeho lodní kariéry, když založil tranzitní linku přes Nikaraguu spojující atlantické a pacifické pobřeží, která byla o dva dny rychlejší a o polovinu levnější než konkurenční trasa přes Panamu. Jeho společnost Accessory Transit Company přepravovala tisíce zlatokopů měsíčně a generovala zisky přesahující milion dolarů ročně. Když se jeho partneři pokusili převzít kontrolu nad společností během jeho evropské cesty v roce 1853, Vanderbilt jim poslal legendární vzkaz: "Gentlemani, podvedli jste mě. Nebudu vás žalovat, protože právo je příliš pomalé. Zruinuji vás. Cornelius Vanderbilt." Během dvou let své slovo splnil.
V roce 1862, ve věku šedesáti osmi let, kdy většina mužů uvažovala o důchodu, Vanderbilt překvapivě prodal svou lodní flotilu a vstoupil do železničního byznysu, který považoval za budoucnost americké dopravy. Začal skupováním akcií New York and Harlem Railroad, zanedbanou tratí, kterou během dvou let přeměnil v ziskový podnik. Následovalo převzetí Hudson River Railroad a vytvoření prvního železničního spojení mezi New Yorkem a Albanym. Jeho mistrovským dílem bylo získání kontroly nad New York Central Railroad v roce 1867 pomocí "rohového útoku", kdy zablokoval veškerou dopravu do New Yorku, dokud akcionáři nesouhlasili s jeho podmínkami.
Vanderbiltova vize spočívala ve vytvoření integrovaného železničního systému spojujícího New York s Chicagem a západem, což vyžadovalo konsolidaci desítek menších železnic. Jeho metody byly brutální ale efektivní - manipuloval akciovými kurzy, podplácel zákonodárce, sabotoval konkurenční tratě a používal svou kontrolu nad přístupem k New Yorku jako zbraň. Legendární byla jeho bitva s Jimem Fiskem a Jay Gouldem o Erie Railroad v roce 1868, známá jako "Erijská válka", během které protivníci vytiskli falešné akcie a Vanderbilt musel uprchnout před zatykačem do New Jersey.
Na vrcholu své moci v polovině 70. let 19. století Vanderbilt kontroloval více než 4500 mil železničních tratí a jeho New York Central se stala páteří amerického transportního systému. Vybudoval Grand Central Depot (předchůdce Grand Central Terminal) jako monumentální bránu do New Yorku, která symbolizovala jeho impérium. Jeho majetek v době smrti 4. ledna 1877 činil 105 milionů dolarů, což bylo více než americká státní pokladna obsahovala v hotovosti, a představovalo jedno z každých dvaceti dolarů v oběhu ve Spojených státech.
Vanderbilt zanechal většinu svého jmění nejstaršímu synovi Williamovi, což vyvolalo právní bitvy s ostatními dětmi, ale zajistilo přežití rodinného impéria. Jeho odkaz přesahuje pouhou akumulaci bohatství - vytvořil moderní korporační struktury, standardizoval železniční rozchod a časy, a jeho bezohledné metody vedly k přijetí prvních protimonopolních zákonů. Vanderbiltova univerzita v Nashville, kterou založil darem jednoho milionu dolarů rok před svou smrtí, zůstává jediným významným filantropickým odkazem muže, který jinak věřil, že nejlepší charitou je vytvářet pracovní místa.
Obchodní strategie a metody
Vanderbiltova podnikatelská filozofie byla založena na jednoduchém principu monopolní kontroly klíčových dopravních tras kombinované s poskytováním lepší služby za nižší cenu než konkurence, dokud ji nezničil nebo nepohltil. Jeho genialita spočívala v pochopení, že v dopravě je důležitější kontrola přístupových bodů než vlastnictví celé sítě, což mu umožňovalo vydírat konkurenty, kteří potřebovali přístup k jeho trasám. Věřil v osobní kontrolu každého aspektu svého byznysu a až do vysokého věku osobně dohlížel na detaily provozu.
Jeho metoda "cenových válek" spočívala v drastickém snížení cen na populárních trasách, často hluboko pod náklady, zatímco ztráty kompenzoval monopolními cenami na trasách, kde neměl konkurenci. Jakmile konkurenti zkrachovali nebo kapitulovali, postupně zvyšoval ceny, ale nikdy na úroveň, která by přilákala nové soupeře. Vanderbilt také mistrovsky využíval akciové manipulace, kdy střídavě pumpoval a shazoval ceny akcií, aby buď převzal kontrolu nebo zničil hodnotu konkurenčních společností.
Na rozdíl od mnoha současníků Vanderbilt reinvestoval většinu zisků zpět do svých podniků, neustále modernizoval lodě a železnice, čímž si udržoval technologickou převahu. Jeho manažerský styl byl autokratický ale spravedlivý k loajálním zaměstnancům, které odměňoval štědře, zatímco neloajálnost nebo neschopnost trestala okamžitým propuštěním. Vanderbilt věřil, že konkurence je "ztráta času" a že monopoly zajišťují stabilitu a efektivitu, což bylo v ostrém rozporu s ideály volného trhu.
Zajímavosti
- Vanderbilt byl známý svým vulgárním jazykem a hrubými způsoby, které si uchoval i poté, co se stal nejbohatším mužem Ameriky, přičemž na kritiku odpovídal: "Ať si veřejnost dá pozor!" což se stalo neoficiálním mottem pozlaceného věku.
- Ve stáří se stal posedlý spiritismem a platil médiím za seance, během kterých věřil, že komunikuje se svou mrtvou matkou a manželkou, což jeho nepřátelé využívali k zpochybnění jeho mentálních schopností.
- Jeho syn William Henry zdvojnásobil rodinné jmění za pouhých osm let po otcově smrti, ale proslavil se výrokem "Veřejnost ať se jde vycpat!" když byl kritizován za rušení ztrátových vlaků.