Deflace
Deflace představuje všeobecný pokles cenové hladiny, který se v ekonomické realitě objevuje jen vzácně. Může být způsobena poklesem růstu inflace nebo ve smyslu takzvané deflační mezery při poklesu poptávky, což vede k ekonomickým problémům včetně růstu nezaměstnanosti a poklesu investic.
Historie
Deflace jako ekonomický fenomén byla poprvé systematicky popsána v 19. století, kdy klasičtí ekonomové začali zkoumat cyklické výkyvy v ekonomice. První významná deflační období moderní éry nastala po napoleonských válkách, kdy Evropa přecházela z válečné ekonomiky na mírovou. Ceny zboží prudce klesaly a mnoho zemí bojovalo s ekonomickou stagnací.
Nejznámější a nejničivější deflační období v historii nastalo během Velké hospodářské krize 1929-1933. Cenová hladina ve Spojených státech poklesla o více než 25 procent, což vedlo k masovým bankrotům podniků, bank i jednotlivců. Deflace vytvořila spirálu, kdy lidé odkládali nákupy v očekávání ještě nižších cen, což dále snižovalo poptávku a prohlubovalo krizi. Nezaměstnanost dosáhla až 25 procent a průmyslová výroba poklesla na polovinu.
V českých zemích došlo k významné deflaci v období první republiky, konkrétně v letech 1922-1923, kdy ministr financí
Moderní příklad deflace představuje Japonsko od 90. let 20. století. Po prasknutí realitní a akciové bubliny v roce 1990 vstoupila japonská ekonomika do období dlouhodobé stagnace a mírné deflace, které trvalo téměř dvě dekády. Tento fenomén, známý jako
Evropa zažila deflační tlaky po finanční krizi 2008, zejména v letech 2014-2016. Evropská centrální banka reagovala bezprecedentní měnovou politikou včetně záporných úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování. Nákup dluhopisů v hodnotě bilionů eur měl zabránit sklouznutí eurozóny do deflační spirály podobné té japonské.
Z historického pohledu je zajímavé, že před zavedením moderního bankovnictví a papírových peněz byla mírná deflace považována za přirozený stav ekonomiky. V období zlatého standardu často docházelo k deflaci v důsledku nedostatečného růstu těžby zlata vzhledem k růstu ekonomiky. Tento jev vedl k postupnému opuštění zlatého standardu ve 20. století.
Dopady na numismatiku a investice
Deflace má pro sběratele mincí a investory do drahých kovů specifické důsledky. V deflačním prostředí roste kupní síla peněz, což znamená, že držení hotovosti se stává atraktivní investicí. Paradoxně to může vést k poklesu nominálních cen sběratelských předmětů, i když jejich reálná hodnota zůstává zachována.
Během deflace typicky roste zájem o zlaté mince jako uchovatele hodnoty. Zlato je vnímáno jako pojistka proti ekonomické nejistotě, i když jeho nominální cena může klesat. Historické zkušenosti ukazují, že v deflačních obdobích si zlato udržuje kupní sílu lépe než většina ostatních aktiv.
Sběratelské mince se v deflaci chovají různě podle jejich vzácnosti a poptávky. Běžné ražby mohou ztrácet na hodnotě, zatímco skutečně vzácné kusy si hodnotu udržují nebo dokonce získávají, protože movití sběratelé hledají alternativní investice. Deflace často vede k
Zajímavosti
- Nejdelší deflační období zaznamenaly Spojené státy v letech 1865-1900, kdy ceny klesly o více než 50 procent, ale ekonomika paradoxně rostla
- Během deflace 30. let byly v USA zakázány soukromé držby zlata - vláda chtěla zabránit hromadění a donutit lidi utrácet
- Bitcoin je navržen jako deflační měna - jeho množství je omezeno na 21 milionů kusů, což teoreticky vede k růstu hodnoty v čase
- V deflaci se reálné dluhy zvyšují - dlužníci musí splácet stejnou nominální částku, která má ale vyšší kupní sílu
- Švýcarsko zažívá mírnou deflaci pravidelně bez negativních dopadů díky silné ekonomice a vysoké produktivitě